Tereza Riedlbauchová Livres

Voici le journal vivace d’une femme nomade traversant le monde, les océans, les capitales et les îles.Ses poèmes naissent d’impressions glanées au passage, humeur, désir, un biais particulier de la lumière venant érotiser une forme, enflammer des métaphores sensuelles. Instants de lascivité, brefs répits de satisfaction, auxquels se mêlent les images persistantes d’amants qui, comme dans les meilleurs films de cinéma, se réduisent souvent à un geste, une habitude, un pli de vêtement.Le thème de l’union des corps rejoint celui de l’utopie antique, tandis que la poétesse réinvente la création du monde : parfum de mangue et couleur Caraïbes.

Americký básník Stephan Delbos, který poprvé navštívil Prahu v roce 2003, propojuje českou a anglofonní literaturu skrze své životní zkušenosti a dílo. Pro jeho první uvedení do české literatury jsme vybrali dva podstatné básnické texty: "Walking to Břevnov" ze sbírky In Memory of Fire (2017) a "A Child’s Guide to Candor" ze sbírky Small Talk (2021). "Walking to Břevnov" zobrazuje konec milostného vztahu dvou postav, Osamělce a Cizinky, přičemž Praha hraje klíčovou roli. V "Dětském návodu na upřímnost" autor konfrontuje český a americký svět, oslovuje svého syna a reflektuje svou roli otce. V básních se prolínají obavy z aktuálních událostí s obdivem k drobným radostem každodenního života a vzpomínkami na dětství a osudy rodinných příslušníků. Básně přeložily Tereza Riedlbauchová a Radka Thea Otípková.

Passionate and evocative, the poems delve into the interplay between physicality and imagination, exploring themes of desire and connection. Each piece captures moments of intimacy, fluidly transitioning between perspectives and urban settings across Europe. Riedlbauchová's work resonates with universal emotions, reflecting her status as a significant contemporary voice in Czech poetry. The collection presents a compelling journey through the thresholds of bodies and the essence of human experience.

Publikace Julius Zeyer a jeho vztah k francouzské kultuře přináší mnoho nových poznatků zejména z oblasti autorovy inspirace francouzskou literaturou, ale také z jeho života. Široké téma jsme zúžili na několik okruhů, a to na Zeyerovy cesty do Francie, kontakty s tamějšími umělci, četbu francouzské literatury a francouzské genetické prameny jeho děl. V první kapitole se soustředíme na Zeyerův pobyt v Paříži v roce 1889-1890 s cestami do Bretaně a Pikardie. Vycházíme přitom z jeho korespondence a z literatury o Zdence Braunerové, která Zeyerovi většinu pařížských kontaktů zprostředkovala. Dále se věnujeme francouzským inspiračním zdrojům Zeyerova díla. Podstatná je pro nás otázka, jaký typ a jaká míra ovlivnění francouzskými prameny se v jeho dílech projevuje. Druhá kapitola, periodizovaná na tři období, přináší široký přehled Zeyerových textů ovlivněných francouzskou literaturou. Ve třetí kapitole zkoumáme více do hloubky a podrobně analyzujeme tři díla (Román o věrném přátelství Amise a Amila, Kristina zázračná a Zahrada mariánská). Ukazujeme zde rovněž, jak Zeyer postupně přechází od parnasismu k secesi různého typu. Tento vývoj potvrzují také paralely s francouzským a okrajově též německým a anglickým výtvarným uměním a hudbou.

Třetí sbírka české autorky obsahuje poezii, ve které sehrávají dominantní úlohu smyslové a intimní prožitky. "Biskupov je podivné místo", konstatuje autorka v závěrečné básni a vytyčuje tak tomuto názvu (a tím vlastně celé sbírce) jakýsi snový prostor, v němž převládá erotickáfantazie. "Velká noc" tak pro Riedlbauchovou nepředstavuje pouze pojem z křesťanské terminologie, ale především symbol intimní zkušenosti, vyvěrající jakoby z pradávných pohanských mýtů. Autorku samozřejmě láká spojit základní slova, jakými jsou v tomto případě katolictví a sex, do jednolitého významu: vnitřně však cítí, že tyto výrazy spíše než k vzájemnému pochopení tíhnou k hlubokému a prudkému rozporu, k němuž však často směřuje i samotný vztah mezi mužem a ženou.

Pařížský deník, pátá básnická sbírka Terezy Riedlbauchové, je postaven na principu zrcadlení, odrazu, dialogu a prostupují ho fragmenty snů a deníkových zápisů. Binární princip je ve skutečnosti základem k pluralitě. Dvojí bytí básnířky mezi Prahou a Paříží se tříští v roztoulanost po světě, milostné napětí mezi ženou a mužem se stává tenzí mezi ženou a jejími mužskými protějšky, které ji provázejí na horizontále cest a na vertikále chlapec – zralý muž – stařec, její dualita vnitřní se rozpadá na mnoho částí. První oddíl V zrcadle černá labuť zahrnuje básně temné a úzkostné, reflektující zejména samotu (ztráta pražského domova na Loretě, osamělost cizince ve velkoměstě, nemožnost sdílení života a tvůrčího zápasu). Druhý oddíl Bílá labuť představuje básně prosvětlené francouzskou krajinou či městy a zejména milostnou láskou a vášní. Volný i užší diptych vytvářejí básně na sudé a liché stránce, čemuž napomohlo i grafické řešení sbírky.

Projekt Naše Francie zahrnuje vydání vědecké kolektivní monografie, velkou sezónní výstavu v pražském letohrádku Hvězda a doprovodné programy, které oslavují vznik Československé republiky v roce 1918, kdy Francie hrála klíčovou roli. Publikace se zaměřuje na české ilustrátory a překladatele francouzské poezie, vztahující se ke sbírkám Památníku národního písemnictví, včetně literárního archivu, knihovny a uměleckých sbírek. Úvodní text profesora Antoine Marese z pařížské Sorbonny se věnuje česko-francouzským vztahům z historického, politického a kulturního hlediska. Kniha je rozdělena do čtyř hlavních oddílů: první se zabývá francouzskou a českou poezií (Pierre Brunel, Xavier Galmiche, Antoine Mares, Jovanka Šotolová), druhý se zaměřuje na problematiku překladu (Jiří Pelán, Aleš Pohorský, Zuzana Raková a další), třetí oddíl se věnuje ilustracím knižních vydání (Lenka Bydžovská, Anna Pravdová a další) a čtvrtý oddíl přináší svědectví překladatelů (Václav Jamek, Jiří Pelán, Miroslav Topinka). Kniha obsahuje medailony překladatelů a ilustrátorů, bibliografický soupis a bohatý obrazový doprovod, který komplexněji zpracovává toto fascinující téma než výstava.

Debutu Terezy Riedlbauchové Modrá jablka dominuje deštivý podzim. Sbírka je koncipována jako trojdílný přírodní minipříběh: před deštěm (I Očekávání větru), v dešti (II Deštivé úkryty) a po dešti (III Světla v kalužích).

Šestá básnická knížka Terezy Riedlbauchové Inkoustová skvrna Karibiku vznikala v letech 2013–2020 a je z autorčiny dosavadní tvorby nejvíce rozprostřena co do prostoru, času, témat i forem. Je to poezie hojnosti, opojení a okouzlení. Básně nás zavedou na daleké cesty, k mořím a oceánům. Barevnost plodů a květin sálá zejména z prvního oddílu Medúza a mangovník, odehrávajícího se kromě Evropy v Severní a Střední Americe, ve Středomoří či u Rudého moře, přičemž jednotlivá místa se stávají dějištěm mikropříběhů. Prostorem s ním koresponduje třetí oddíl Musím přeplout celý oceán, který tématem nedosažitelné lásky na druhém konci světa navazuje na autorčiny milostné poémy. Převážně do české krajiny jsou situovány sudé oddíly: oddíl Šla hořela je typický svou jednoduchostí a inspirací lidovými písněmi, zatímco závěrečný oddíl Slast přináší smyslné obrazy plné tvarů, vůní a chutí. Vedle motivů vody v mnoha podobách patří k těm častým motivy světla a ticha. Sbírku svými olejomalbami doprovodil básník Pavel Petr.

Výbor z deníků spisovatelky Anny Lauermannové-Mikschové z let1872-1929. Publikované pasáže jsou zaměřeny především na kontakty Anny Lauermannové s významnými osobnostmi kulturní a politické scény. Zachycují tedy hlavně návštěvy a salony v jejím domě i v dalších měšťanských domácnostech, ale často též na setkávání při jiných veřejných příležitostech (hudební a divadelní premiéry, přednášky z různých oborů, procházky po Praze a jejím okolí, ale i po jiných městech nebo v přírodě a na venkově, politické události ad.), okrajově také zachycující autorčin osobní život či zahraniční cesty.