Lydia Lunch est une artiste américaine connue pour son expression artistique brute et intransigeante. Elle publie ses chansons originales, ses pièces de spoken word et ses films via sa propre société, Widowspeak. Sa vaste carrière artistique comprend des collaborations avec une série de musiciens et de cinéastes avant-gardistes, ce qui lui a valu une réputation de figure influente dans la scène underground. L'œuvre de Lunch documente sans crainte et ouvertement ses expériences de vie, y compris les luttes personnelles et les états psychologiques.
Récit autobiographique, Paradoxia se situe dans les milieux du sexe et de la drogue, au cœur de la culture underground new-yorkaise des années 70. Lydia Lunch multiplie les scènes de débauche et de violence dans une permanente quête des paroxysmes. Guidée par la souffrance de l'inceste, elle s'offre à la jouissance des dangers physiques et moraux. Tout est expérimentable dans le sexe, surtout à l'aide de Smirnoff et de cocaïne, et c'est un jeu que de faire mal ou d'avoir mal. Jusqu'à chercher une limite ultime, la mort, approchée par les surdoses ou les braquages. Un livre très cru par un personnage - au sens entier du terme - spectaculaire.
Lydia Lunch's work is characterized by a bold exploration of themes such as American spiritual decay and the complexities of sexuality. "The Gun is Loaded" chronicles her transformation from a No Wave musician to a spoken word poet and author, showcasing her diverse talents. The book includes a rich mix of prose, poetry, lyrics, and personal photography, complemented by archival materials that highlight her significant yet often overlooked contributions to underground culture. This collection offers an unflinching look at the life and artistry of a pioneering figure.
"Through personal essays and interviews, punk musician and cultural icon Lydia Lunch claws and rakes at the reader's conscience in this powerful, uninhibited feminist collection. Oscillating between provocative celebrations of her own defiant nature and nearly-tender ruminations on the debilitating effects of poverty, abuse, and environmental pollution, along with a visceral revenge fantasy against misogynistic men, Lydia Lunch presents her exploits without apology, daring the reader to judge her while she details the traumas and trials that have shaped her into the legendary figure she's become. Inserted between these biting personal essays, Lunch thoughtful cultural insights convey a widely-shared desire to forestall inevitable cultural amnesia and solidify a legacy for her predecessors and peers. Her interview with Hubert Selby Jr. and profile of Herbert Hunke, her short unromanticized histories of No Wave and of the late Sixties, and her scathing examination of the monetization of counterculture (thanks, Vivienne Westwood!) all serve to reinforce the notion that, while it may appear that there are no more heroes, we are actually just looking for heroes in the wrong places. The worthy idols of the past have been obscured by more profitable historical narratives, but Lunch challenges us to dig deeper. So Real It Hurts pulls the reader into a world that is entirely hers -- one in which she exacts vengeance against predators with an enviable ease and exerts an almost-sexual dominance over authority, never permitting those with power to hold on to it too tightly."-- Amazon.com
In these uncensored, easy-to-read yet not dumbed-down interviews, Lydia Lunch spiritedly discusses her personal history and some of the many creative collaborations that have spiced up her life, art and travels. A master of cutting through creative gordian-knots, she discusses how she evolved her unique style of guitar-playing and song-writing. Simplicity and originality are the hallmarks of her recent Teenage Jesus and the Jerks concert performance tours. Lydia has not only survived but thrived as she has traveled the world making art, music, performance and installations -- always on her own terms. An incarnation of female Nietzschean will, Lydia Lunch continually surprises, provokes and evokes dark laughter in these "you-are-there" transcribed conversations. Hopefully, after reading this book, every reader will be inspired to make art, create blasphemous thoughts, and change the world...
Ta nejlepší pomsta je dobře pojíst. Jde o rebelii proti všudypřítomnému masovému tržnímu prodeji potravin plných škodlivin, které změnily Ameriku na hnisající národ s rychlým občerstvením, s obřími výkrmnami hnusných blivajzů napumpovaných dioxiny, naložených v konzervantech a překypujících fruktózou... Jídlo je základní požehnání. Mělo by být bráno jako dar, který si denně poskytujeme a sdílíme ho s ostatními tak často, jak je to jen možné. Každému, kdo říká, že nemá čas kuchtit, vařit nebo jíst zdravější pokrmy, jednoduše odpovídám: „Nemám čas umírat.“
Smyslně napsaná kuchařka undergroundové umělkyně Lydie Lunch, pro níž „dobré jídlo není jen palivem, ale také vysoce jakostní municí, která dokáže posílit naše šance přežít bitvy, jež musíme podstupovat den co den“.
První básnická kniha, která této svérázné americké rockerce vychází. Zpěvačka, literátka, performerka a feministka nepřináší světlo, ale libuje si ve všem temném a odvráceném. Nic nechutného, perverzního, násilného nebo podvratného nedokáže minout, aniž by na to nezaměřila svou pozornost.
Do čtyř částí rozdělený svazek literárních textů Lydie Lunch ukazuje čtyři cesty, kterými přistupuje ke svým základním tématům jimiž jsou násilí, sex a individuální svoboda. Číst její texty není nic příjemného, jsou kousavé, ironické, sžíravé a brutálně upřímné. Ač s jejími názory nemusíme souhlasit, nemůžeme jim upřít naléhavost a sílu přinutit nás se nad nimi alespoň zamyslet, v lepším případě zkusit přehodnotit některé své postoje. Sympatické je, že se Lydia Lunch nestaví do role poslední spravedlivé, ale že i ona sama se snaží přijít věcem na kloub - byť za cenu zklamání a bolesti.
