In this book, Old Testament theologies written in the last two centuries are scrutinized with special regard to their relation to history. History as a way of making sense and finding one's orientation out of the past is discussed. A distinction between emic (taken from within a literary work) and etic (taken from outside of a literary work) perspectives is suggested as an important criterion for understanding any Old Testament theology. (Series: Contributions to the Understanding of the Bible / Beitr�¤ge zum Verstehen der Bibel, Vol. 33) [Subject: Bible Studies, Religious Studies, Protestantism, Old Testament]
John Barton (ur. 1948), anglikański biblista z Oksfordu, podsumował w
niniejszej książce długie lata swoich badań nad Biblią, przedstawiając
fascynującą opowieść o historii kształtowania się tej Księgi, jaką dziś znamy,
o jej recepcji i interpretacji. Oparł się w tym na dwóch założeniach: Po
pierwsze, nie ma jednoznacznej relacji między Biblią a zasadami wiary
przyjmowanymi przez oparte na niej religie. Nie sposób wyczytać z niej ich
konkretnego kształtu, a na dodatek biblijne ekwiwokacje sprawiają im kłopot.
Zarazem, wbrew przyjętemu mniemaniu, ani chrześcijaństwo, ani judaizm nie
skupiają się w swojej praktyce na Piśmie jako jedynej, świętej księdze. Nie
jest ono „konstytucją” dla żadnej z religii, lecz raczej opowieścią
założycielską. Po drugie, Biblia nie powstała jednorazowo jako zamknięta
całość, lecz ewoluowała, a jej kanon jest wynikiem historycznych negocjacji.
Ewolucja Biblii hebrajskiej (Starego Testamentu w nazewnictwie
chrześcijańskim) trwała mniej więcej od VIII do II wieku p.n.e. Również kanon
Nowego Testamentu kształtował się długo, a odrzucenie apokryfów nie wynika
jednoznacznie z ich treści. Kościół akceptował naturalnie tworzący się konsens
w tej mierze, przy czym na początku nie było uzgodnionego tekstu. Wszystko to
Barton opisuje i komentuje na podstawie najnowszych badań historycznych i
filologicznych. Odkrycie ostatnich stuleci – że Biblia ma historię – znajduje
przekonujące potwierdzenie.
Od dob osvícenství je křesťanská Bible předmětem kritického zkoumání. Zatímco představitelé církví tuto kritiku zprvu spíše odmítali, snaží se ji biblisté na univerzitách zúročit kladně. V ýsledkem této snahy byl od konce 18. století nový žánr, nazvaný teologie Starého nebo teologie Nového zákona. P ráce, které nesly tento název, byly odpovědí na otázku, jaký je tedy ve světle kritického zkoumání smysl a význam B ible. V otázkách pravdy a smyslu hrály právě od dob osvícenství rozhodující roli dějiny. K e konci 20. století však i ony zažily sesazení z trůnu neomylnosti. O stří kritiky se přesunulo ze zkoumaných předmětů k procesu zkoumání jako takovému, k jeho přiznaným i zamlčeným agendám.
Tato kniha se soustřeďuje na to, jak dějinám rozumějí a jak s nimi pracují nejdůležitější starozákonní teologie 19. a 20. století. P rávě úloha, jakou přikládají dějinám, je důležitým klíčem k pochopení jejich celkové koncepce.
Přední americký biblista, autor řady komentářů ke starozákonním knihám a svého opakovaně vydávaného díla Teologie Starého zákona, shrnuje v této publikaci předpoklady pro dialog dnešního člověka s dějinným biblickým odkazem. Upozorňuje na doznívající vliv osvícenství, které důrazem na autoritu rozumu a na ideál objektivity oslabovalo sdělnost biblické zvěsti. Ta se znovu zaskví, když Bibli pojmeme jako odvážný alternativní výklad světa, který připomene opomíjené prvky lidské existence. Odtud pak autor formuluje nově nejen postavení církve ve světě, ale i zcela konkrétní závěry pro ty, jejichž úkolem je zpřístupňovat porozumění biblickým textům dnešním posluchačům či čtenářům.
Reprezentativní výbor z Mišny, Tosefty, midrašů, jeruzalémského a babylonského Talmudu s úvody k jejich dobovému pozadí a myšlenkovému svérázu.
U nás dosud nejrozsáhlejší soubor památek hebrejské a aramejsky psané knihovny rabínského židovství od 2. do 7. století obecného letopočtu. Jde o normativní období židovského myšlení, které se ovšem rozvíjí a přetváří podnes. Kniha představuje židovské dějiny od zboření Chrámu v Jeruzalémě roku 70 přes navzájem provázané, a přece odlišné cesty palestinského a babylonského židovstva až po nástup islámu. Počáteční kapitoly přinášejí stručný náčrt dějin rabínského hnutí a zasazují je do širšího kontextu dějin pozdní antiky. Představují systém rabínského myšlení, jeho nejdůležitější postavy a nejdůležitější termíny. Úvody k jednotlivým textům podávají literární, historickou a myšlenkovou charakteristiku děl, z nichž jsou ukázky uvedeny. Veškeré překlady jsou opatřeny rozsáhlým poznámkovým aparátem, který umožňuje porozumění literatuře vzniklé ve světě představ zcela odlišných, než jsou naše, a přece si i dnes zachovávajících svou inspirativnost.
Kolektivní monografie přinášející exegetické, historické a metodologické studie z oblastí starozákonní biblistiky.
VIKTOR BER, „Mlčení jehňátek“ v knize Genesis: Střípky narativní analýzy na příkladech Gn 12,10.12 a Gn 20,1-18; BERND J. DIEBNER, „David“ a „Goliáš“; JENÖ KISS, Prorocký nářek a jeho život; LUKÁŠ KLÍMA, „Kenaanský“ žalm 29 a Hospodinův hlas; MICHAEL DICK, Mezopotámské kultické sochy: svátostné setkání s božským; JAN DUŠEK, Správní, ekonomické a náboženské instituce v Samaří v době perské; PETR SLÁMA, „Zákon Boha tvého a zákon krále“ (Ezd 7,26): Mojžíšova Tóra jako akreditační dokument židovského společenství doby Ezdrášovy?; MARTIN PRUDKÝ, Biblia Hebraica quinta editione: Nová řešení starých problémů v kritické edici textu Hebrejské bible; DAVID JAVORNICKÝ, Kategorie postavy v poetice starozákonních narativů; DAVID JAVORNICKÝ, Zápletka v poetice starozákonních narativů; PETR SLÁMA, Starozákonní minimalisté.
Jak jsem zatočil s Egyptem.
Druhá kniha Bible (Exodus) vypráví o vzniku Izraele jakožto společenství, které Hospodin prostřednictvím Mojžíše vyvedl z egyptského otroctví. Tento příběh se stal inspirací všem, kdo jsou vystaveni útlaku. Kniha Exodus ale nezůstává jen u platonické touhy po svobodě. Vypráví o konfliktu, který se rozpoutá, když se začne měnit systém dosavadních loajalit. Komentář přináší literární a historický úvod ke knize Exodus a podrobně vykládá prvních 15 kapitol této knihy.
Kolektivní monografie, která mapuje náboženský život současné mládeže v České
republice. Kombinuje přístup sociologický a ekonomický (Daniel Prokop),
psychologický (Jan Svoboda) a teologický (Jakub Keller, Jan Roskovec, Tabita
Landová, David Novák). Dává slovo těm, kdo svým působením horizont současné
mládeže spoluvytvářejí (influencer Kovy, básnířka slam poetry Ellen
Makumbirofa a youtuberská dvojice Patoral Brothers), i těm, kdo v církvi s
mládeží pracují (Miki Erdinger a Marta Židková). Předkládá pohled
představitelek této generace (Anežka Hellerová a Anežka Tefrová). Průběžná
zpráva o stavu české mládeže je vítanou orientací pro všechny, komu tato část
společnosti leží na srdci.
