Pavlína Cermanová Livres

V roce 1458 Enea Silvio Piccolomini poznamenal, že Čechy zažily v naší době mnoho změn, válek a zázraků. Nicméně, zpětný pohled ukazuje, že některé aspekty zůstaly nezměněny, včetně konstrukcí smyslu. Potvrzuje se teze o revoluční vlně, kdy radikalismus raných dvacátých let byl následován návratem k normálu a postupným vyprcháváním radikálnějších přístupů. Z hlediska kulturního kódu jsou zajímavé případy, kdy nové normy přetrvaly až do 16. století, což naznačuje, že změny ve strukturách církve a společnosti ovlivnily myšlení generací vychovaných v porevolučních dobách. Husité se svým jedinečným výkladem křesťanských norem odlišili od západního křesťanstva. I když Evropa většinou odmítla české kacířství, historici jej vnímají jako součást širšího reformního hnutí na přelomu středověku a novověku. Dvanáct badatelů z různých oborů zkoumá, jak změny v církevních a společenských strukturách ovlivnily kulturní praxi a myšlení v husitském období. Název knihy odráží přesvědčení, že husitská snaha o náboženskou reformu byla zároveň pokusem o přeskupení kulturních obsahů a důrazů v kontextu revize hodnot a nových společenských konfigurací.

Editory knihy jsou Pavel Soukup, Robert Novotný a Pavlína Cermanová. Pohled na husitství se často měnil. Po dlouhá desetiletí bylo jednostranně vyzdvihováno, po roce 1989 naopak v širším povědomí převážilo pojetí zdůrazňující kulturní škody a náboženský fanatismus. Intelektuální přínos husitských myslitelů, převratné změny ve společnosti a inovace v oblasti písemnictví či hudby jako by upadly v zapomnění. Odborné bádání přitom právě v posledních pětadvaceti letech přineslo nové poznatky a interpretace ukazující provázanost českých dějin 15. století s vývojem v soudobé Evropě, ale také unikátní impulzy, kterými se husitství vymyká své době. Kniha Husitské století shrnuje výsledky tohoto výzkumu a podává ve čtyřech oddílech vyvážený obraz této epochy, nezávislý na ideologických předsudcích. Mezi historický nástin revoluční doby a pokompaktátního období jsou vklíněny oddíly věnované sociálním dějinám a mocenské konstelaci v zemích České koruny i kulturnímu a duchovnímu vývoji. Kniha vychází ve spolupráci s Centrem medievistických studií Filosofického ústavu AV ČR.

Podtitul: Apokalyptické myšlení a vize husitské doby V této knize autorka zkoumá apokalyptická proroctví a jejich využití v husitských Čechách s přihlédnutím k širšímu evropskému středověkému kontextu. Proroctví vnímá jako nástroj interpretace dané doby, jako prostředek porozumění přítomnosti a minulosti. V první části zaměřuje pozornost na prezentaci moci prostřednictvím podoby Antikrista, přenášení obrazu Posledního císaře na středověké panovníky či role světské moci v apokalypticky vykládané přítomnosti, ve druhé části se soustředí na problematiku využití apokalyptických proroctví jako prostředku podnícení, vysvětlení a legitimizace změn ve společnosti během neklidných let husitské revoluce.

Studium dochovaných rukopisů je klíčovým prostředkem k zodpovězení otázek spojených se středověkou písemnou kulturou a vzdělaností. Autoři knihy zkoumají problematiku šíření znalostí v předmoderní společnosti na příkladu čtyř mimořádně úspěšných středověkých děl, která sledují ze všech perspektiv, jež dochovaný materiál umožňuje. Zvolili si spisy, které spojuje zřetelná snaha o přenesení různě definovaného vědění napříč vzdělanou společností. Osudy vybraných středověkých bestsellerů popisují od jejich vzniku přes rukopisné šíření v českých zemích až po rozličné formy užívání a recepce v dalších textech. Svým výzkumem autoři nabízejí materiál k rekonstrukci intelektuálních sítí v daném geografickém prostoru a k poznání funkce konkrétních děl v různých sociálních prostředích. Kniha tak přispívá k vytvoření komplexního obrazu čtenářské a rukopisné kultury v jejích pozdně středověkých proměnách.