Zdeněk Hudec Livres

Publikace je tuzemským příspěvkem k tematice reprezentace holokaustu v narativní kinematografii, disciplíně rozvíjené v rámci tzv. „holocaust studies“. Na příkladu československých a českých filmů o holokaustu natočených mezi lety 1948–2019 se zaobírá funkcí tzv. „historického estetismu“, který jako filmová reprezentace uplynulého času představuje reduktivní historickou syntézu, jejímž určujícím rysem jsou opakující se obsahové a stylové stereotypy označené jako „stereotypy iterace“ a „stereotypy prominence“. Práce je rozvržena do čtyř tematických kapitol. První kapitola nastiňuje obecný pohled na problémy s estetickou reprezentací holokaustu ve vztahu k paměti a minulosti. Ve druhé kapitole je tato problematika teoreticky nahlédnuta v konstrukční rovině narativních příbuzností psané historiografie a fikční kinematografie. Třetí kapitola vymezuje „stereotypy iterace“ vzhledem k ideologickému pozadí doby, ve které byly jednotlivé filmy natočeny, a plní funkci stručné přehledové kapitoly z dějin domácí narativní kinematografie s tematikou holokaustu. Poslední, analytická část práce pojednává v rámci případové studie „stereotypy prominence“ jako povýtce nenarativní metaforické a symbolické postupy při stylizaci filmového obrazu, která svou odlišností od tradiční stavby narace činí historický smysl reprezentovaného koncentrovanějším a působivějším.

Soubor čtyř studií věnovaný jednomu z raných děl československé nové vlny – středometrážnímu snímku Pavla Juráčka a Jana Schmidta Postava k podpírání. Kniha je vlastně polemikou se zažitým pohledem na film jako na dílo inspirované poetikou tvorby Franze Kafky, a to ať už rozborem jeho osobních názorů vyjadřovaných v soukromí (deníky, zápisky) či veřejně (eseje, články), nebo sledováním vývoje předlohy snímku od literárních náčrtů po scénář, či analýzou dobového ideového diskurzu, tak i samotnými stylistickými prvky, jako je např. pojetí hlavní postavy v hereckém podání Karla Vašíčka. Autoři tak poskytují nové pohledy zejména na postavu Pavla Juráčka, na jeho tvůrčí záměry a ideové pozadí jeho světonázorového obzoru.

Původní česká studie z pera zástupce mladší generace filmových teoretiků se zabývá solitérní postavou amerického filmu Samem Peckinpahem. Kniha je souborem různých přístupů k režisérské monografii, kombinuje biografickou, ideologickou a formální kritiku s interdisciplinární komparatistikou. Je rozdělena do čtyř oddílů: v prvním se zabývá vlivem teorií skeptických antropologů Ardreye a Darta na Peckinpahovy filmy, na utváření celého tónu jeho tvorby. Druhá část se věnuje tématu pohlaví a způsobu, jak jsou v jeho filmech zobrazování muži, ženy a děti. Třetí oddíl se věnuje odkazům na soudobou politiku a oficiální americké ideje. Závěrečná část je podrobnou analýzou Peckinpahova filmového stylu – jeho práci se střihem, obrazovou skladbou a titulkovými sekvencemi. Knihu uzavírá obšírná životopisná kapitola. Na závěr je přiložena podrobná filmografie a bibliografie. Tato kniha je tak barvitou mozaiku pohledů na život a dílo režiséra Divoké bandy, Balady o Cable Hogueovi a dalších.

Výbor 4 analytických studií zkoumajících detailněji vybrané stránky (inspirace, scénář, holocaust) působivého snímku Alfréda Radoka z roku 1948 o osudu českých Židů během éry protektorátu, ilustrovaný na příkladu pražské rodiny Kaufmannových.

Kniha Zdeňka Hudce je vůbec první odbornou monografií věnovanou dílu zřejmě nejznámějšího nizozemského filmaře Paula Verhoevena, režiséra nemilosrdně otevřených společenskokritických snímků Turecký med či Sprej na vlasy či provokativních hollywoodských blockbusterů RoboCop či Základní instinkt. Publikace je rozdělena do dvou oddílů – první představuje chronologicky filmovou kariéru tohoto filmového tvůrce od raných školních snímků přelomu 50. a 60. let přes vrcholnou nizozemskou etapu 70. let a střídavé úspěchy jeho hollywoodské éry 80 a 90. let až po jeho návrat do Evropy k artověji pojaté produkci. V druhé části knihy se autor věnuje vybraným tématům typickým pro Verhoevenovu (nejen) filmovou tvorbu – postava Ježíše Krista a náboženství, sex a násilí, nakládání s realitou a fikcí, vztah k dějinám a politické sdělení. Tyto analytické kapitoly jsou proloženy bohatým ilustračním materiálem, který demonstruje autorský výklad. Kniha je také opatřena ucelenou filmografií a bibliografií.

První česká studie v edici Moderní film se věnuje mnohavrstevnatému snímku Petera Greenawaye, který byl po svém uvedení podroben nejrůznějším interpretacím. Zdeněk Hudec se proto rozhodl vytvořit několikastupňovou analýzu, jakousi „kuchařku“ toho jak číst (jíst) tento film. Nejprve se zde věnuje základním stavebním prvkům (mizanscéna, kamera, střih, hudba), následuje pasáž bohatá na odkazy k jiným dílům (výtvarným či filmovým) a kontextům. Zkouší vnímat snímek jako politickou alegorii na thatcherovskou Británii a následně jako lingvistickou záhadu či historickou práci. Přitom vychází z bohaté literatury, která byla tomuto filmu věnována, z různých verzí scénáře i s rozhovorů, které poskytl k filmu sám režisér.

Předmětem monografie je sémantická analýza filmového stylu nedávno zesnulého maďarského režiséra Miklóse Jancsóa (1921–2014), která se soustředí na 17 snímků z období let 1963 (Odvrácená tvář) až 1981 (Tyranovo srdce), kdy se režisér důsledně věnoval historické tematice a kdy si vytvořil konzistentní filmovou poetiku, spojenou s vysoce stylizovaným pojetím prostoru (podtrženým širokoúhlou kamerou), choreografií postav a vyhraněnou ideologií násilí a nahoty. Jednotlivé analýzy doprovází bohatý ilustrativní a poznámkový doprovod, kniha je doplněna také o vyčerpávající bibliografie a filmografie probíraných snímků.

Publikace se věnuje naturalistické reprezentaci skutečnosti spojené s tematizací zlomů či přechodových stavů mezi realitou a fikcí ve filmech Paula Verhoevena (např. Turecký med /1973/, Keetje Tippelová /1975/, Sprej na vlasy /1980/, RoboCop /1989/, Total Recall /1991/, Základní instinkt /1993/, Hvězdná pěchota /1997/). Její explikace je provedena prostřednictvím režisérova osobního pohledu na křesťanské náboženství a historické pojetí Ježíše Krista. Těžištěm textu je tedy vztah naturalismu k utváření fikčního světa Verhoevenových filmů vysvětlený přes autorovu náboženskou zkušenost a deklarovaný teologický postoj. Součástí publikace je biografický apendix, který faktografickou formou uvádí Verhoevenovu filmovou tvorbu do širších historických a profesních souvislostí.