Výbor z poezie Vladimíra Vokolka (1913–1988), sestavený u příležitosti stého výročí autorova narození. Formálně pestrá, důvěrná poezie, v níž rozmlouvá otec se synem, vybraná nejen ze dvou sbírek „dětské“ poezie, napsaných v těžké životní situaci.
Reprezentativní antologie si klade za cíl ukázat dětskému – a potažmo i dospělému! – čtenáři, že poezie není pouze „čítanková“ záležitost, kterou se má člověk učit nazpaměť ve škole. Editor Petr Šrámek, literární kritik a vysokoškolský pedagog, naopak celou antologii sestavil tak, aby nabídla vzrušující, s ničím nesrovnatelný zážitek setkání s poezií. Řečeno slovy Bedřicha Fučíka, základním rysem dobré dětské literatury nemá být pouze to, že je pro děti, ale že je dobrá – a Nebe, peklo, Ráj právě takovou poezii nabízí. Najdeme zde nejen všechna „předpokladatelná“ velká jména české poezie 20. století, jako Jaroslav Seifert, František Halas, Jan Skácel, Jiří Kolář, Voskovec a Werich, Jiří Suchý či Ivan Magor Jirous, ale také básníky, které bychom v podobné antologii ani nehledali, třebas Richarda Weinera, Jana Zahradníčka či Petra Borkovce. Antologie se totiž chce stát „tyglíkem české poezie pro děti 20. století“, tyglíkem, ve kterém vře všechno podstatné, ve kterém se alchymistovi vše proměňuje ve zlato a – v neposlední řadě – který musí snést vysoký žár poezie. K tomuto záměru přispívá i výtvarné pojetí Radany Přenosilové, Alžběty Skálové a Alžběty Zemanové, tří mladých ilustrátorek, které si už vydobyly uznání odborné veřejnosti i čtenářů.
Asi těžko bychom hledali výraznější osobnost válečné generace, než jakou byl Jiří Kolář (1914–2002), básník, prozaik, dramatik a výtvarník, člen Skupiny 42 a jeden z autorů, kteří zásadním způsobem ovlivnili vývoj poválečné české literatury.Jako mnoho jiných autorů, kteří se režimu nezamlouvali, psal Kolář také pro děti, často ve spolupráci s Josefem Hiršalem – takto vznikl například Kocourkov nebo Paleček. V roce 1964 také doprovodil texty výtvarný deník Vladimíra Fuky V sedmém nebi. Spolu s dalšími autory pořídil začátkem šedesátých let výbor z dětské literatury 19. století nazvaný Zlatý věnec. Letos si připomínáme sté výročí narození Jiřího Koláře a při té příležitosti Albatros vydává třetí svazek edice Stoletý kalendář. Výbor Co by sis přál sestavil Petr Šrámek a kromě dětských knih Jiřího Koláře si vzal k ruce i sbírku z konce šedesátých let Návod k upotřebení nebo básnický deník z posledních let života Záznamy.
Kniha představuje v úplnosti literárně-kritické dílo významného autora časopisu Tvář, dnes známého politologa Bohumila Doležala (www.bohumildolezal.cz) z let 1964–1970. Doležalovy kritické články, zejména o české poezii, vzbudily již ve své době mimořádně prudké odmítavé reakce a tato dráždivost Doležalova kritického psaní trvá dodnes. Doležal podrobil zdrcující kritice nejen naprostou většinu soudobé mladé české poezie, ale i některé aspekty díla dnes obecně přijímaných klasiků (F. Halas, J. Zahradníček, V. Závada, V. Holan, F. Hrubín, J. Kolář, J. Kainar, J. Skácel ad.). Výrazné literární hodnoty nalézal mj. v dílech R. Weinera, J. Haška, L. Klímy, J. Demla, J. Hanče, H. Bonna, J. Ortena a J. Hiršala. Editor knihy Petr Šrámek zařadil do svazku i stati dosud nepublikované, soudobé kritické ohlasy na Doležalovo dílo a knihu doplnil rozsáhlými komentáři, bibliografií, jmenným rejstříkem a doslovem, v němž poukázal na ukotvení Doležalova kritického myšlení v české literárně-kritické tradici (F. X. Šalda, V. Jirát, J. Grossman).
Kniha s podtitulem „Krasohled české poezie pro děti 19. století“ je pandánem k titulu Nebe, peklo, Ráj. Výbor básní, napsaných v předminulém století pro děti (ale nejen pro ně), připravil opět editor Petr Šrámek a svými charakteristickými ilustracemi jej doplnil Chrudoš Valoušek. Výsledkem je jedinečná výpravná publikace, která poskytne dětem i dospělým cenný vhled do literárního období, do něhož se pro texty sahá stále méně.
Dvousvazková edice přináší poprvé v úplnosti literárněkritické, teatrologické, obecněestetické a publicistické práce Jana Grossmana (1925–1993), jedné nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Editor Petr Šrámek soubor rozčlenil do jedenácti oddílů. První oddíl přináší rané práce o literatuře (1942–45). Druhý a třetí oddíl obsahují poválečnou publicistiku a kritiku (1945–48). Čtvrtý oddíl sestává z programů a materiálů psaných pro divadla (do roku 1955). Pátý až devátý oddíl jsou členěny tematicky (1956–69): pátý oddíl přináší práce o literatuře; oddíl šestý je sestaven z brechtovských statí; sedmý oddíl obsahuje stati o divadelním stylu, obecných otázkách herectví, divadelní úloze filmu a kritické referáty; do oddílu osmého patří práce o divadelní scénografii a jevištním výtvarnictví; devátý oddíl se věnuje problematice tzv. malých divadel a inscenacím v Divadle Na zábradlí. Desátý oddíl shrnuje sporadické literární i divadelní publikační příležitosti (1970–89) a oddíl jedenáctý uvádí texty polistopadové (1990–92). Následovat bude svazek Mezi literaturou a divadlem III. Komentáře, který přinese literárněhistorické a divadelněhistorické komentáře, bibliografii a grossmanovskou studii.
Dvousvazková edice přináší poprvé v úplnosti literárněkritické, teatrologické, obecněestetické a publicistické práce Jana Grossmana (1925–1993), jedné nejvýraznějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Editor Petr Šrámek soubor rozčlenil do jedenácti oddílů. První oddíl přináší rané práce o literatuře (1942–45). Druhý a třetí oddíl obsahují poválečnou publicistiku a kritiku (1945–48). Čtvrtý oddíl sestává z programů a materiálů psaných pro divadla (do roku 1955). Pátý až devátý oddíl jsou členěny tematicky (1956–69): pátý oddíl přináší práce o literatuře; oddíl šestý je sestaven z brechtovských statí; sedmý oddíl obsahuje stati o divadelním stylu, obecných otázkách herectví, divadelní úloze filmu a kritické referáty; do oddílu osmého patří práce o divadelní scénografii a jevištním výtvarnictví; devátý oddíl se věnuje problematice tzv. malých divadel a inscenacím v Divadle Na zábradlí. Desátý oddíl shrnuje sporadické literární i divadelní publikační příležitosti (1970–89) a oddíl jedenáctý uvádí texty polistopadové (1990–92). Následovat bude svazek Mezi literaturou a divadlem III. Komentáře, který přinese literárněhistorické a divadelněhistorické komentáře, bibliografii a grossmanovskou studii.
Kniha rozhovorů s českými básníky devadesátých let 20. století.
Čítanka obsahuje základní literaturu o Jiřím Kolářovi z let 1956–1986, zahrnující eseje a přehledové práce, které se snaží uchopit básníkovu osobnost, genetiku, typologii, stylizaci a vývoj. I když se výběr drží chronologie, cílem není zachytit kritickou recepci díla silně ovlivněného cenzurou. Kulturně-společenské mlčení o Kolářovi začalo koncem čtyřicátých let. Pokus Václava Havla o rehabilitaci zůstal v roce 1956 pouze v rukopise, a první bilanční text byl až doslov Jana Grossmana k výboru z roku 1964. Syntetizující stať Zdeňka Pešata o Skupině 42 v šedesátých letech již nestihla vyjít, a normalizace roku 1970 znemožnila vydání Prometheových jater. V tomto roce se Eva Stehlíková zaměřila na Kolářovy antické odkazy. Z přelomu šedesátých a sedmdesátých let pocházejí portréty a vyznání od literárních kritiků a kunsthistorické studie. V osmdesátých letech souvisejí exilová vydání Kolářových knih s esejí Jana Vladislava a interpretacemi Sylvie Richterové. Čtení o Jiřím Kolářovi přináší bilanční a esejistické práce, které vytvářejí pomyslný monografický celek a zachycují umělce v historicky nepříznivých podmínkách, kde jeho dílo dokázali vnímat pouze nejvýznamnější interpreti.
