Vstupování do fantastických komnat obraznosti nevyhýbající se ani děsu je charakteristickým znakem poezie Petra Vrchlabského, básníka a člena ostravské Skupiny 1742, jež čerpala také ze zdrojů a tvůrčích metod a postupů surrealismu. Přidá-li se k takové poetice zkušenost pobytu v industriálním městě se zpřetrhanou historií a ve zdevastované krajině „páchnoucího sabatu těžních věží“, vzniknou básně vzdorné, s pochmurnou atmosférou mlžných jesenických hor. Citlivost takové poezie na zmar, zkázu a nevyhnutelnost smrti je silná, nadlehčení však přináší umná práce s ironií či humorem...
Hlavní osu knihy tvoří články, které vycházely v letech 2003–2008 v kulturní revue Protimluv. Podstatným a dnes již charakteristickým prvkem těchto článků je láska k Ostravě, všeobecný přehled, osobní vzpomínky a nadhled, patřičná dávka kritičnosti, která se mísí s přívětivým až laskavým humorem – to vše tvoří jednolitý, věcný, srozumitelný a čtivý celek. Ve čtyřech kapitolách („Ztracené věci“, „Pod dlažbou je pláž“, „Kilometry vzpomínek„ a „Souvislosti“) se čtenář postupně seznámí kupříkladu s osudem jednoho obrazu, jenž se dnes nachází ve znovu postaveném kostele sv. Kateřiny v Ostravě–Hrabové, nebo s historií ostravských zaniklých hřbitovů. Nechybí zde ani architektonická procházka Ostravou, dále také dostaveníčko s některými místními sochami, putování ostravskými zámky, bufety, vinárnami, nádražími či starými biografy.
Petr Vrchlabský žije od roku 1955 v Ostravě, vystudoval právnickou fakultu UK v Praze. Básník a publicista, člen redakčního okruhu revue Protimluv. Milovník a znalec zvláštností z dob dávno i nedávno minulých. Holduje dějinám, architektuře, umění, především pak historickým a kulturním souvislostem. Podílel se na činnosti ostravské pobočky „Společnosti Karla Teiga“. V letech 1995 až 2005 člen výtvarné „Skupiny 1742“ v Ostravě.
