Catherine Ébert Zeminová Livres

Tento výkladový slovník je rozsahem i pojetím ojedinělým pokusem představit epochu středověku v celé její šíři a plasticitě. Každé z více než osmi desítek hesel je samostaným esejem. Škála témat je rozpjata od dějin všedního dne (Stravování, Sexualita, Příbuzenství) přes „klasickou“ oblast politických a ekonomických vztahů (Král, Město, Obchodníci) až k problematice dějin kultury a mentality (Obrazy, Andělé, Čarodějnictví). Editorům se podařilo získat ke spolupráci vedle předních francouzských medievalistů i odborníky německé, anglické, americké, italské, ruské i polské a vtisknout tak Encyklopedii středověku skutečně evropský rozměr.

Nový román Orbis urbis Catherine Ébert-Zeminové je epicko-lyrická syntéza osobních, rodových a kolektivních dějin, jejichž pojítkem je hlavní postava, autorčino druhé já, a také jazyk coby nejvlastnější živel, s nímž se její identita vypravěče doslova překrývá. Tetralogie se mnohými motivy a narativními postupy protíná s dvěma předchozími prózami Ébert-Zeminové (V prameni ohně, 1998; Bludný kruh, 2007), ale na rozdíl od nich v širším chronologickém záběru zahrnuje osudy čtyř generací malé rodiny v českém provinčním městečku 20. století. Je to příběh poetický, patetický, tragický, vážný, ale i nevážný, a místy i humorný, zejména tam, kde vypravěčská perspektiva přeje odstupu a ironii. Žánrově synkretický Orbis, v němž se prolínají různorodé poetiky jako román psychologický, psychoanalytický, historický, iniciační, Bildungsroman, román-mýtus a Nový román, ohledává možnosti, jak propojit iluzivní a zcizující vyprávění, a otevírá tak před námi celou škálu způsobů, jak se svým vyladěním stavíme k leckdy trýznivé skutečnosti. Zároveň se v intertextuální rovině reflexivně vztahuje ke kanonickým dílům evropské literatury jakožto k pilířům autorčina duchovního domova. Ve svém celku představuje Orbis urbis pokus o obraz složitosti vnitřního i vnějšího světa. Vzdává hold literatuře a je výrazem vděku za spásonosnou moc umění. I Domov počátků, 395 s. II Jak se dějí pravdy, 288 s. III Představivost nelže, 210 s. IV Úsvit světa, 140 s.

Texterritorium volně navazuje na autorčinu předchozí knihu Textasis, vydanou rovněž v Karolinu, a podobně jako ona ohledává hranice a možnosti textu, slova, jazyka v protnutí literární vědy, psychoanalýzy a daseinsanalýzy. Základna, ono „území“, kde se tento pohyb odehrává, se však rozšiřuje. Na vzdálenějším chronologickém kraji sahá k symbolismu a dekadenci (Gide, Huysmans, Valéry), přes meziválečné období (Drieu La Rochelle, Green, Malraux) s komparativními přesahy (Canetti, Arthur Miller) a se samostatným oddílem věnovaným surrealismu (např. Char, Gracq, Mandiargues) dospívá k éře nedávné a současné (Tristan, Bernheimová, Orsenna). Uzavírá se obecnou úvahou o vztahu moderny a postmoderny a o jeho filosofických souvislostech. Autory a témata přes jejich historickou a estetickou různorodost propojuje ontologické pozadí, v němž je psaní a čtení dvojím, takřka totožným způsobem uskutečňování určité životní formy. V tomto rámci je text pro autorku jednou z podob univerza a druhého člověka, která vždy zas a znovu zve k naplňování vzájemnosti mezi světem a lidským bytím.

Meditace dvou výrazných duchovních osobností 20. století, které nám mohou pomoci otevřít své srdce pro druhé. Učí nás pokoře, smíření a dobrotě.

Vyzrálá novela mladé autorky, známé dosud především kritikami francouzské beletrie, je pozoruhodnou prozaickou sondou do lidské psychiky. Mnohavýznamový titul je metaforou hledání odpovědi na základní existenciální otázky a výpovědí o tom, jaké naléhavosti nabývají pro člověka, který se ocitá na hraně mezi duševním zdravím a duševní poruchou.

Pendant l'été 1943, dans un petit village de l'arrière-pays niçois transformé en ghetto par les occupants italiens, Esther découvre ce que peut signifier être juif en temps de guerre : adolescente jusqu'alors sereine, elle va connaître la peur, l'humiliation, la fuite à travers les montagnes, la mort de son père. Une fois la guerr terminée, Esther décide avec sa mère de rejoindre le jeune Etat d'Israël. Au cours du voyage, sur un bateau surpeuplé, secoué par les tempêtes, harcelé par les autorités, elle découvrira la force de la prière et de la religion. Mais la terre promise ne lui apportera pas la paix : c'est en arrivant qu'elle fait la rencontre, fugitive et brûlante comme un rêve, de Nejma, qui quitte son pays avec les colonnes de Palestiniens en direction des camps de réfugiés. Esther et Nejma, la Juive et la Paalestinienne, ne se rencontreront plus. Elle n'auront échangé qu'un regard, et leurs noms. Mais, dans leurs exils respectifs, elles ne cesseront plus de penser l'une à l'autre. Séparées par la guerre, elles crient ensemble contre la guerre. Comme dans Onitsha, avec lequel il forme un diptyque, on retrouve dans Etoile errante le récit d'un voyage vers la conscience de soi. Tant que le mal existera, tant que des enfants continueront d'être captifs de la guerre, tant que l'idée de la nécessité de la violence ne sera pas rejetée, Esther et Nejma resteront des étoiles errantes.