Antonín J. Liehm Livres

First published in 1975, this book examines the career of one of the leading post-war Czech filmmakers Milos Forman through his own testimony. After recollecting his childhood and early artistic ventures, Forman gives accounts of the making of his major films, interspersed with contemporaneous reviews by the author, and in the final chapter he sums up his 'lessons along the way'. A section entitled 'Stories behind the Stories' fills in details on the events and people mentioned in Forman's narrative. The author's commentary provides valuable insights not only into the aesthetics of filmmaking but also the social and political environment in contemporary Czechoslovakia.

First published in 1974, this book collects interviews with leading Czechslovak filmmakers conducted mostly between 1967 and 1969. This was a period of immense upheaval beginning with the attack of the Czechoslovak establishment on the Union of Writers in 1967, continuing through the liberalisation of the Prague Spring in January 1968 and ended with the Soviet invasion in August and subsequent �Normalization� process in April 1969. It records the testimony of several generations of filmmakers and their attempts to answer the questions about the purpose and meaning of film before and during this period. This book will be of interest to students of film and cultural history.

Rozhovory z let 1966–1968 s L. Novomeským, E. Krumbachovou, M. Kunderou, J. Škvoreckým, L. Vaculíkem, J. Muchou, J. Putíkem, D. Tatarkou, E. Goldstückerem, A. Bednárem, L. Čivrným, J. Skácelem, P. Karvašem, I. Klímou, V. Havlem, doplněné předmluvou J. P. Sartra k francouzskému vyd. (1970) a rozhovory s E. Hostovským (1973) a J. Voskovcem (1981).

Velikán české novinařiny v polistopadových textech Milan Kundera o něm tvrdil, že by byl nejlepším ministrem zahraničí v polistopadové éře. Antonín J. Liehm proslul zejména svou novinářskou činností během šedesátých let u nás a následný exil z něj učinil mimořádnou postavu evropské kultury. Patřil k těm několika silným hlasům, které zvládaly kriticky komentovat českou kulturu, umění, společnost i politiku za každé konstelace. A nepřestal ani po pádu železné opony a návratu Československa k demokracii. Výbor z jeho polistopadových textů ukazuje, že ať už jeho tématy byly nové české filmy, kulturní politika, nebo reflexe novinářské práce, vždy o nich psal s vědomím širšího celku a souvislostí, které společenský a kulturní život propojují s dějinami a perspektivou do budoucna. I proto je Liehmova publicistika i po letech často velmi aktuální a má co říct ke stavu nejen české společnosti a kultury.