Jitka Močičková Livres

Atlas je rozdělen do tří základních oddílů: Prostor, Čas a Společnost. Záměrně se vyhýbá prostému chronologickému přístupu, aby zachoval jedinečnost a aktuálnost témat charakteristických pro 20. století. Podtitul naznačuje výběrovost témat, protože toto století bylo obdobím, jehož události stále ovlivňují současnost a jsou součástí historické paměti. Některé významné poznatky nebylo možné zpracovat kartograficky, a to nejen kvůli nedostatku přesných topografických údajů, ale také kvůli jejich roztříštěnosti a koncentraci v určitých oblastech. Důležité byly otázky hierarchizace, kategorizace a generalizace údajů pro mapy malých měřítek. Hranice území a jejich proměny v čase představovaly další výzvu, zejména na syntetizujících mapách. Autorský tým byl omezen rozměry tištěného atlasu, což ovlivnilo měřítka map. Hlavní mapy byly doplněny výřezy a přehledovými mapami pro lepší čitelnost. Tematický obsah byl zpracován s důrazem na srozumitelnost pro uživatele. Atlas přináší kartograficky ztvárněné historické události, které oslovují odbornou i laickou veřejnost, a poskytuje pohled na dějinný vývoj v čase a prostoru prostřednictvím tištěných map, které nabízejí stabilitu oproti internetovým zdrojům.

Monografie věnovaná unikátnímu rukopisnému plánu Prahy olbřímích rozměrů (245×294 cm), jejíž podstatnou součástí je jeho knižní faksimile v měřítku 1:1 s originálem rozvržená na 99 stran. Knihu provází obsáhlá biografie F. A. L. Hergeta, podrobné rejstříky a mnoho dobových i vysvětlujících vyobrazení.

Popularita a produkce dějepisných atlasů v Evropě stoupala zejména od poloviny 19. století. Zdánlivě nezaujatá díla mapující minulost však mnohdy výrazně otiskovala aktuální politickou situaci a názorové proměny společnosti, což z nich činí cenný historický pramen. Kniha se zaměřuje na dějepisné atlasy ve středoevropském prostoru vobdobí 1848–1989, s důrazem na česká a československá díla, která dosud nebyla podrobněji zkoumána. Komplexní analýza atlasové produkce (včetně soudobé reflexe děl, jejich společenského významu i ideologického zneužití) umožňuje formulovat základní typologii a trendy atlasové produkce, odhaluje nečekané paralely i regionální specifika a poskytuje nový pohled na vývoj historické kartografie ve střední Evropě.

Kartografické znázornění krajiny vycházející z Müllerových map, s reliéfem vyjádřeným bohatě prokreslenými kopečky, meandrujícími vodními toky a s nádhernou doprovodnou obrazovou výzdobou, hluboce zakořenilo v povědomí společnosti a stalo se symbolem pro (středo)evropskou barokní kartografii, jejíž díla zdobila sbírky a knihovny předních panovnických či šlechtických rodů i duchovenstva. Jan Kryštof Müller (1673–1721) je vnímán především jako tvůrce podrobných tištěných, reprezentativních map Čech a Moravy a jejich rukopisných předloh. Nejznámější je rozměrná tištěná mapa Čech z roku 1720, zdobená bohatými vyobrazeními (parergy) podle návrhů Václava Vavřince Reinera. Osobnost Jana Kryštofa Müllera, zasazená do barokní Evropy, se však utvářela v rámci širokého společenského, hospodářského a vědeckého prostředí mnohem barvitěji a jeho význam je třeba chápat minimálně ve středoevropském kontextu. Müllerova tvorba se zapsala natrvalo do dějin vědy, zeměměřictví, geografie a kartografie. Jeho dílo je významnou součástí evropského kulturního dědictví, dokladem dobové tvorby map a jejich bohaté výtvarné výzdoby a stalo se symbolem pro „starou barokní mapu“, ve které se snoubí snaha o matematicky přesné zachycení prostoru, rozvinuté estetické cítění a řemeslná zručnost našich předků.