František Listopad était un poète, prosateur et essayiste tchèque acclamé, également reconnu comme metteur en scène de théâtre et de télévision. Il fut un promoteur important de la littérature et de la culture tchèques à l'étranger, s'établissant comme un expert de la pensée d'Europe centrale. Son œuvre offrait des aperçus profonds sur la culture et l'héritage intellectuel européens. La carrière de Listopad comprenait également le journalisme et la diplomatie, contribuant à sa vaste perspective culturelle.
Sebrané spisy – svazek II. Básně II. jsou shrnutím všech knižně vydaných Listopadových básnických sbírek z let 1992–2012. Jedná se tedy sbírky Final rondi (1992), Oprava houslí a kytar (1995), Krleš (1998), Příští poezie (2001), Milostná stěhování (2001), Rosa definitiva (2007), Hymny zkratky (2010), Curricula (2011), Soukromé západy slunce (2012) a Andělské schody (2012).
Sebrané spisy Františka Listopada – Svazek I. verše z let 1943–1981 Básník, prozaik, autor divadelních her, esejista František Listopad sice po roce 1948 odešel z komunistického Československa do Portugalska, ale nikdy nepřestal s českým prostředím spolupracovat a žít s ním v symbióze. Dokazují to mj. jeho návraty do literatury (svými nově vydanými básnickými knihami se zařadil do polistopadové poezie), do světa divadla (přednášel v Brně na JAMU) i do povědomí čtenářů. Není jen klasikem v oblasti poezie (kterou píše striktně v češtině), ale je též autorem portugalsky psaných knih pro děti, prozaikem... Vzhledem k tomu, že je na svůj věk mimořádně aktivní a zajímá se o dění v České republice, je nepřehlédnutelnou a významnou postavou české (i portugalské) kultury posledního půstoletí.
Kdo mě zná (myslím na verše), případně mě nepozná. Kdo mě nezná (myslím na verše), snad mě nějakým způsobem rozpozná. Curricula čili Příprava minulosti je lehkou knížkou o těžkých věcech. Jsou to, abych tak řekl, errata životních incidentů, errata také v tom smyslu, čemu se verše jakoby omylem vyhýbají. Každá výhybka, dribl?, přetvářka? ovšem - jako masky - skrývá, ověřuje pravdu; přetvářky jsou zrcadlem tváře. V Curriculech se nejedná o interpretaci, apologii či souhrn subjektivních a ještě méně objektivních událostí, které se dály nebo mohly přihodit; jsou toliko zázemím vymezeným prostorově v tom nejširším smyslu slova. Také zázemím lásky ("zmírni moji lásku", modlí se Jakub Deml) i tragické samoty, náhlé samoty v celém národě mezi strupy ještě živého života, ale také zázemím veselého sladkého zmatku. Co bylo, nebylo. Budiž. Už je dost tohoto pseudoteoretického parazitování a odhalování. Budiž. Mohl jsem sbírku reorganizovat, dát do takzvaného pořádku, chronologického, tematického či ještě jiného, nicméně editor i já jsme dali přednost tomu, jak to bylo napsáno: s rychlou vášní, horkou jehlou, in natura. Nezdržuj hru, šeptá mi někdo jiný, než na koho tolik myslím.
Básnická sbírka vychází dne 26. listopadu u příležitosti autorových 91 narozenin.
Sbírka reprezentuje básnický návrat „českého básníka a portugalského spisovatele“ do vlasti.
Debutová sbírka Františka Listopada se vyrovnává se závažnými tématy lásky a smrti: volá radost a žalost, ať se setkají, obrací se k zemi dýchající důvěrou a Františku Halasovi adresuje „malé písně vlastních žalů“.
Ve sbírce se autor rozpjatý mezi výspou a srdcem Evropy navrací v lyrických verších vzácné českosti pročištěné exilem.
Básnická próza zachycuje střípky dojmů a životních prožitků, jež skládá autorka do alegorické básnické mozaiky. Ve své poetické próze vyjadřuje autorka smutek nad konzumní společností a lítost nad lidmi, zahnanými povinnostmi do kouta, lidmi bez fantazie, zahlcené moderními přístroji, bez vztahu k přírodě a poezii. Jde o knihu čirých literárních samomluv, promítnutých do podoby meditativních prozaických vyznání.
Poslední básnická sbírka Františka Listopada je prodchnutá záznamy všednodenních zážitků. Autor více než jindy reflektuje stáří, bolesti spojené s nemocemi a hlavně ubíhající čas. Ale nestěžuje si, neteskní za tím, co minulo. Jeho básnické vzpomínky směřují do Čech a na Moravu, jejichž obraz mohl po většinu života sledovat jen ve své vlastní mysli. Zdejší realitu nicméně nepřizpůsobuje vlastním potřebám, příliš ji nekritizuje, ani nepřikrášluje. Možná jen více vnímá obyčejnosti, nad nimiž se tu už nikdo nepozastaví. I když František Listopad prožil většinu života mimo Čechy a Moravu je možné jej dnes bezesporu považovat za žijícího klasika české poezie, je navíc jedním z nejstarších českých žijících básníků. Každá jeho básnická sbírka je pozoruhodná. Jednotlivé texty jakoby na sebe navazují, autor pokračuje v tom, co v předešlém svazku nedořekl. Za pětašedesát let vydal v Čechách dvanáct sbírek poezie, vždy texty zdařilé. Vydání nového česky psaného souboru Hymny zkratky je pro naše literární prostředí nesmírně cenné, Listopadovu poetiku posouvá opět o kousek dále.
Autor na záložku napsal: "Cyklus próz nebyl psán pro nikoho. Obklopen cizojazyčnou civilizací, jinak se vyjadřující přírodou, byl jsem Robinsonem Crusoem, jehož Pátek ani v neděli neuměl číst, byl jsem admirálem Byrdem na Severním pólu ve chvíli, když přestal pracovat ruční telegraf, byl jsem... Nikdo se neozýval. Ani ozvěna. Bez očitých svědků, bez důkazů, že jsem kdy s někým chodil do školy či pásl husy či kopal do míče, vymýšlel jsem si pravdu o dětství. Odpovídal jsem česky, nač se nikdo netázal..." František Listopad (1921) žije v Portugalsku.
