Daniel Vojtěch Livres

Born from a bizarre, fin-de-siècle amalgam of dandyism, occultism and Symbolism, Decadence moved the Romantic imagination firmly indoors, into a morbid, mauve-hued interior with Redon on the walls and Poe on the bookshelves. Czech art was well suited to express the Decadent temperament, and In Morbid Colours reveals, for the first time, the incredible cornucopia of fantastical, proto-Surrealist art produced under this rubric between 1880 and 1914. Full of superb color illustrations, it details the work of artists such as Frantisek Bilek, Karel Hlavácek, Frantisek Kavan, Benes Knüpfer, Gabriel Max, Alfons Mucha, Max Pirner, Jan Preisler, Jakub Schikaneder, Hanus Schwaiger, Max Svabinsky and Josef Váchal, as well as artists with ties to Czech art such as Alfred Kubin, August Brömse and Richard Teschner. All of these artists constitute a hitherto-undiscovered world unto themselves, and each is embellished here with superbly-researched commentary and excerpts from contemporaneous Decadent literature.

Monografie V barvách chorobných : Idea dekadence v českých zemích1880 a 1914, která vychází ke stejnojmenné výstavě v Obecním domě poprvé představuje a to i rámci evropského kontextu, specifickou část výtvarné umělecké scény ovlivněnou myšlenkami dekadence. Jedná se o umělce takového významu jako byli Max Pirner, Hanuš Schwaiger, Beneš Knupfer, Jakub Schikaneder, Františka Bílek, Karel Hlaváček, Max Švabinský, Alfons Mucha, Jan Preisler, František Kaván, Františka Kobliha, Jan Zrzavý, Josef Váchal a mnozí další. Fenomén dekadence je nahlížen třemi autory Danielem Vojtěchem z filozofického a historického hlediska, Lubošem Merhautem z literárního a konečně editorem knihy Otto M. Urbanem z úhlu dějin umění. Monografie je ve své obrazové části členěna do 4 oddílů : Zachmuřený, zhýralý, morózní; Démon láska; Satanické halucinace a Očistec smrti, které jsou proloženy desítkami citátů a básní. Publikace má dvě části. První část charakterizuje dekadenci ve výtvarném umění a zároveň sleduje širší souvislosti. Zabývá se dekadencí z hlediska evropské duchovní situace, uvádí do historie české diskuse o dekadenci a sleduje dekadentní projevy ve výtvarném umění. Druhá část knihy obsahuje komentovanou obrazovou přílohu a je doplněna ukázkami básní z české dekadentní poezie.

Literatuře přelomu 19. a 20. století věnuje autor publikace dlouhodobě soustavnou pozornost. V této práci se zaměřuje zejména na počátek 20. století a na základě svého zkoumání, s obrazem tohoto období v českých literárních dějinách v pozadí, usiluje o to zbavit je utkvělého znaku „přechodnosti“ a ukázat jeho vlastní autentický obsah, témata a hodnoty. Představuje českou literaturu prvního desetiletí 20. století nově jako dobu utváření ideje syntézy a předpokladů pro další změny uměleckého výrazu. Na proměnách literární kritiky přesvědčivě dokládá, že toto období bylo neprávem pomíjeno jakožto jakési „mezidobí“ a že jeho zjednodušováním by byly ochuzovány i dějiny české literatury.

Publikace, jejíž titul odkazuje na ideu filologie jako spolehlivé průvodkyně labyrintem moderního světa, stále složitějšího a nepřehlednějšího, sleduje dvojí záměr: 1. Na několika konkrétních současných literárněvědných analýzách ukázat reflexe filologické povahy oboru jako jeho živé tradice ve smyslu kritiky slova, ale i hledání jazyka interpretace. Práce, již O. Králík považoval za nikdy nekončící ´"dřinu" a J. Opelík za "řemeslo", které lze milovat i nenávidět, se vždy znovu obrací ke slovesné realitě myšlenkové aktivity, vždy znovu usiluje o nový rozvrh, nový pojem této reality ať ve významech historických, ať v aspektech obecných, teoretických. 2. Vzít přitom v potaz rozmanité podoby této práce, tohoto "řemesla", které ve svém celoživotním díle soustavně pěstoval Jiří Opelík, jehož lze mezi současnými českými literárními historiky nejspíše považovat za filologicky školeného badatele v původním slova smyslu, tj. ve smyslu spojitosti zkoumání slovesných děl v rozměru jazykovém, ale přinejmenším i filozofickém a historickém. Tematické a myšlenkové (interpretační, metodologické) podněty jeho prací přiměly zúčastněné autory, aby způsobem, jaký jim nejlépe vyhovuje, konkretizovali svůj vztah k oboru v jeho filologickém založení. (https://e-shop.ff.cuni.cz/knihy/monografie/klubko_ariadnino_podoby_filologickeho_podnetu_literarni_vede_pocta_jirimu_opelikovi-971)