Markéta Devátá Livres

Předkládaná kniha se zabývá zčásti bagatelizovaným fenoménem komunistické výchovy. Záměrem autorů bylo uchopit a popsat „utváření nového socialistického člověka“ jako komplexní program zaměřený na jedince prakticky celoživotně, byť samozřejmě v různých životních fázích s odlišnou intenzitou. Právě tato všudypřítomnost specifických forem ideologického vzdělávání a formování činí z komunistické (politické, ideologické) výchovy významný prvek sociálních a kulturních dějin druhé poloviny dvacátého století. V šesti kapitolách autoři popisují komunistickou výchovu jednak z hlediska celospolečenské relevance (ideologie marxismu-leninismu, ateizace), jednak ve vztahu k různým cílovým skupinám (děti, vysokoškoláci, pracující, ženy).

Publikace se věnuje problematice vědní a vzdělávací politiky KSČ v letech 1945–1960, s přesahy jednak směrem k předválečným intelektuálním zdrojům komunistického diskurzu, ale i k návazným společenským zdrojům reformy roku 1968. Přináší širší pohled na kontury politického vývoje v oblasti vědy, kultury a školské politiky a na vývoj stranické historiografie a činnost Ústavu dějin KSČ v 50. letech v souvislosti s formováním linie závazného výkladu československých dějin a jejích pokrokových tradic. Další část se soustřeďuje na analýzu hlavních vzdělávacích trendů nově založených vysokých škol (Vysoké školy politických a hospodářských věd, resp. Vysoké školy politické při ÚV KSČ) orientovaných na výchovu tzv. ideologických kádrů.

Katalog ke stejnojmenné výstavě, jejíž vernisáž se uskutečnila 13. září 2010 v konferenčním sále Akademie věd ČR, přináší stručné texty k jednotlivým aspektům trávení volného času v období 1948–1989. Zabývají se mj. tematikou odborových rekreací, závodních klubů, chatařením a chalupařením, sportem a tělovýchovou apod.

3. část cyklu: České křižovatky evropských dějin. - Publikace přináší nové příspěvky českých a slovenských historiků, jež analyzují a interpretují příčiny a důsledky československých únorových událostí roku 1948. Jsou zaměřeny na mezinárodní i vnitřní politické, hospodářské, sociální a kulturní souvislosti společenské transformace po instalaci komunistického režimu v Československu.

Dvě studie ke společenským vědám (1945–1969). Práce se věnuje problematice společenských věd z hlediska definování a naplňování jejích ideových cílů. Zabývá se konstituováním ideologického rámce, v němž se společenské vědy pohybovaly, a vzájemným ovlivňováním společenskovědní politiky a praxe. Je primárně založena na archivním výzkumu. První studie se soustřeďuje na problematiku politických věd v procesu ztotožňování jejich obsahu s marxisticko-leninským paradigmatem a jejich zpětného vymezování v rámci společenských věd. Sleduje jejich aplikovanou podobu v politickém vzdělávání (marxismus-leninismus, vědecký komunismus) a rekonstituování sociálních věd jako rámce pro sociálně-politický výzkum (sociologie, politologie). Usiluje o nástin přínosu společenských věd společenské reformě roku 1968 a základních postupů likvidace společenskovědních reformních projektů v rámci „konsolidačního“ procesu nastoupeného po srpnu 1968. Druhá studie se zabývá hlavními ideovými konflikty ve společenských vědách jako projevů reálného dopadu mocenského formulování směřování vědy. Sleduje ideové zdroje těchto konfliktů, jež byly jejich aktéry vnímány jako východiska destalinizačního úsilí a mocí jako projevy nepřípustné revize vládnoucích ideologických principů, a snaží se postihnout, jak zásady, uplatňované při řešení těchto politických caus, ovlivňovaly další společenskovědní politiku i praxi.

4. část cyklu: České křižovatky evropských dějin. - Publikace přináší studie sedmnácti evropských badatelů analyzující historii liberalizace a resuscitace občanské společnosti v Československu během Pražského jara z perspektiv přesahujících čistě národní rámec. Zaměřují se na vzájemný vliv mezi procesy v Československu a paralelně probíhajícími změnami v západních společnostech, zejména s ohledem na západoněmecké a francouzské studentské hnutí. Věnují pozornost přímým kontaktům aktérů z Východu a Západu, jejich vzájemnému vnímání, transferům idejí a konceptů a neopomíjejí ani hranice překračující účinky popkultury a konzumu.

Obsáhlá kniha dokumentuje a interpretuje vznik, podobu a význam pamětních míst na dobu komunistického režimu. V regionálním uspořádání přináší přehled pamětních míst, jakými jsou sochy, pomníky, pamětní desky a další artefakty instalované ve veřejném prostoru v průběhu třiceti let od pádu režimu. Pomáhají pochopit, jak probíhal a probíhá proces vytváření kolektivní paměti na období 1948–1989. Každému z více než osmi set pamětních míst je věnována samostatná mikrostudie, obrazová dokumentace a přehled literatury. K orientaci v knize mohou čtenáři využít grafického členění a rejstříků. Tématu pamětních míst a některým významným fenoménům se věnuje také úvodní studie. Pamětní místa na komunistický režim v České republice reflektují obraz doby komunismu v kolektivní paměti. Jsou každodenní a veřejně sdílenou připomínkou a zároveň vytvářejí obraz této doby pro současné a budoucí generace.