Je možné, aby ze světa vymizel princip neustálých návratů totality? Proč má člověk stále tak blízko ke zlu? A je možné ho ze světa zcela vymýtit? Právě kolem těchto otázek se točí Bílá stopa. Kniha je umělecky zajímavým dílem i po formální stránce, neboť symbiózou prózy a poezie dokazuje, že lze tyto dvě literární formy, často vnímané jako protiklady, živelně propojit do jediného celku a nedělat mezi nimi hranice
Výstup na horu Méru je básnický debut Michala Rejžo Pavlíka (* 1990, Mariánské Lázně), který vstoupil do literatury jako prozaik. Knižně publikoval dosud tři prózy – novelu ze současného pohraničí Kurvy nepláčou, románovou road-movie Vteřiny slunce a requiem a román Bílá stopa, ve kterém prozaické dějové linie prolíná poezií. Výstup na horu Méru je básnická skladba o třech částech, ovšem jak může napovědět už název, stoupání na posvátnou horu hinduismu, která ožívá jen ve světě mýtů, bude spíše symbolické a velice spletité, a tak se s básníkem ocitáme na cestách po různých koutech světa – objevíme se v Amsterdamu, na bavorsko-českých hranicích, ale i na daleké Srí Lance. Knížka vychází s ilustracemi Terezy Zichové, studentky pražské AVU, která se dosud věnovala především malbě velkých formátů a ilustrace k Výstupu na horu Méru jsou její první výtvarnou prací, jež vznikala jako ilustrace k literárnímu textu.
Teprve dvacetiletý autor se ve své próze vrací do západočeského pohraničí, kraje, který po odsunu německého obyvatelstva jakoby zůstal odstrčen od všeho dění, a hledá jeho současný příběh…
Na počátku knihy se setkáváme s hlavním hrdinou ve zlomovém okamžiku, kdy se ocitá na útěku před stávajícím stylem života. Je představitelem mladého člověka 21. století, kterému se otevírá téměř absolutní svoboda, s níž si však nedokáže poradit. V názvu stojí vedle sebe dva protiklady, jež spolu na hrdinově cestě nesoupeří, naopak se vzájemně doplňují - opojné vteřiny slunce střídají hořké vteřiny requiemu a nakonec k sobě mají tak blízko, že je hrdina již není schopen rozlišit.