Olomoucký literární historik Erik Gilk se dlouhodobě věnuje autorské osobnosti Ladislava Fukse. Po řadě studií nyní představuje monografii o Fuksově složitém prozaickém díle, přičemž se snaží vyhnout psychologickému a biografickému čtení. Pasáže o autorově životě jsou odděleny od výkladových kapitol a na závěr je připojeno kalendárium jeho života a díla. Gilk se zaměřuje na uměleckou hodnotu Fuksova díla, což je v kontextu předpojatého hodnocení textů z normalizačního období výjimečné. Analyzuje jedinečnou autorskou poetiku, významovou výstavbu, vyprávění, motivickou strukturu a interakci s čtenářem. Fuksova beletrie je zpracována chronologicky, což umožňuje sledovat vývoj jeho stylu a proměny pod vlivem normalizace a rozhodnutí zůstat v oficiální sféře. Dílo, zahrnující patnáct knih vydaných během dvaceti let, je zajímavé tím, že Fuks musel prožít celou svou kariéru v těsném vztahu k totalitní moci, která se postupně stala represivnější. Ústřední otázkou Gilkovy knihy je, zda může umělec navzdory složitým životním podmínkám překročit čas vymezený svým pozemským životem.
