Lubomír Zeman Livres

Technologie vstřikování termoplastů se všemi svými modifikacemi má mezi zpracovatelskými plastikářskými technologiemi zásadní význam. Při použití technologie vstřikování se z příslušného granulátu připraví tavenina, která je dopravena do tvarové dutiny vstřikovací formy. Po ochlazení výstřiku v dutině formy je tento z ní vyhozen a po zhodnocení požadovaných jakostních parametrů připraven k použití. Základní poznatky vedoucí k objasnění procesů probíhajících při vstřikování termoplastů jsou rozepsány v sedmi hlavních kapitolách. Po seznámení se s termoplasty pro vstřikování je mezi základními pojmy uvedeno smrštění, jeho definice, faktory ovlivňující smrštění, jeho vliv na deformace výstřiků, rozměrová přesnost, včetně praktických závěrů. Pozornost je dále věnována základním předpokladům pro vstřikování výstřiků z termoplastů s definovanými vlastnostmi, tj. seřizování a optimalizace vstřikovacího procesu. V knize jsou uvedeny základní údaje pro vstřikování jednotlivých druhů termoplastů – polyolefiny, styrenové polymery, PMMA, PA, PC, POM, lineární polyestery (PBT, PET), LCP, vysoce teplotně a chemicky odolné termoplasty, termoplasty s dlouhými skleněnými vlákny, TPE. Je diskutována problematika sušení a kondicionace, včetně problematiky odvzdušnění vstřikovacích forem. Text je doplněn množstvím problematiku ilustrujících obrázků a celou řadou přehledných tabulek.

Publikace se zabývá specifikami architektury na území dnešního Karlovarského, Ústeckého a Libereckého kraje od poloviny 19. století až po konec druhé světové války, tedy v období, kdy tato část česko-německého pohraničí byla osídlena českými Němci a tvořili zde německy hovořící architekti. Toto území bylo vnímáno jako specifické nejen k jazykově českým oblastem, vůči kterým se primárně vymezovalo, ale i k ostatním regionům českých zemí, v nichž převažovalo německy hovořící obyvatelstvo. Kniha tak sleduje, nakolik se tato specifika odrazila v místní architektonické tvorbě a zda lze skutečně mluvit o svébytném architektonickém projevu. A pokud ano, v čem jeho specifika spočívají a jak vznikla? Jsou skutečně odrazem „národního ducha“ zdejších obyvatel, či takto mají „pouze“ působit? S trochou nadsázky lze danou problematiku shrnout do badatelské otázky po specifikách architektury „českých Němců“ v „německých Čechách“. Cílem práce bylo rovněž připomenout dílo místních německy mluvících architektů a stavitelů, jejichž tvorba byla po léta neprávem přehlížena, přesto, že dosud formuje podobu většiny měst pohraničních regionů.

Publikace o staré i nejnovější architektuře Karlovarského kraje, výjimečných vilách, jejich slavných architektech, stavebnících a stavitelích... Do publikace je zařazeno 57 vila a rodinných domů od poloviny 19. století do současnosti.

Umělecký a kulturní transfer v otevřeném prostoru česko- saského Krušnohoří na prahu raného novověku.

Památkové bohatství (objekty, soubory, areály a sídla chráněná i nechráněná) Karlovarského kraje, vývoj architektury a urbanismu na území kraje od nejstarších dob do současnosti. Kniha obsahuje i koncepční část o památkové péči a památkovém fondu na území kraje i návrh systému podpory ochrany, zachování, prezentace a využití památkového bohatství Karlovarského kraje. Přiložená brožura s textem Zákona č.20/1987 Sb. o státní památkové péči a další předpisy v oblasti památkové péče.

Dvojjazyčná publikace si klade za cíl představit dílo architekta Karla Ernstbergera, rodáka z Malovic u Stříbra. Ernstberger se po studiích na Akademii výtvarných umění ve Vídni u Otto Wagnera a letech působení v kanceláři Leopolda Bauera usadil nejprve ve Stříbře a poté v Karlových Varech. Výraznou měrou se podepsal na tváři nejen Karlových Varů, ale i dalších měst v západních a severozápadních Čechách. Jeho tvorba oscilovala od oblíbených forem art deco až po ryze moderní funkcionalistické návrhy, jakým byla například zotavovna Morava v Tatranské Lomnici, na které v roce 1930 spolupracoval s předním českým avantgardním architektem Bohuslavem Fuchsem.