Oldřich Vyhlídal Livres

Báseň Oldřicha Vyhlídala s fotografickým doprovodem Jaroslava Novotného. Druhé vydání, první s fotografiemi.

S podtitulem Milostné verše. Ženy a láska prostupují básněmi zralého autora v různých podobách podle toho, zda jsou verše právě výdechem touhy, vzpomínkou na minulý básníkův prožitek nebo uchopením cizího milostného výjevu jen pozorovaného. Ale nejsou tu pouze chvíle opěvané, mísí semezi ně také často zklamání a smutek, probuzený odchodem lásek i neúprosností času („Já vím, že v životě mém let / bude už vždy jen potápěním ke dnu...“). Prvý oddíl je psán pravidelným rýmem i volně, druhý se skládá výlučně ze sonetů.

Soubor tří básnických sbírek ze sedmdesátých let (Svatá rodina, Pláňky, Tatínkovy ruce), v nichž autor na základě intimních zážitků vytváří lyrický portrét naší doby.

Ve sbírce rýmovaných veršů evokuje autor svět svého dětství, vzpomíná na otce a jeho dělné upracované ruce. Na pozadí mravních zákonů tehdejší společnosti dává vyznít oslavě otcova činorodého a rozvážně prožitého života.

Z bohatého pramene lidových písní, z kterého čerpala a kterým se inspiroval řada českých básníků uvil voničku Oldřich Vyhlídal za spolupráce PhDr. Věry Thořové.

Sbírka sonetů, jež se zabývá problematikou společenskou, demonstruje mravní řád a podává esenci naší národní povahy a moderního češství.

Výbor z klasické korejské poezie 14.-18. stol. zahrnuje na 140 básní různých autorů. Krajinomalba, milostné city, oslava vína - to jsou hlavní témata básní, z nichž většina je psána klasickou formou sidžo, tj. dlouhým nerýmovaným trojverším (pro překlad použil překladatel rýmovaného šestiverší). Úvodní studie seznamuje v hlavních rysech s vývojem korejské poezie. Český výbor je prvním rozsáhlejším překladem korejské lyriky do evropského jazyka. Ze starokorejských originálů vybral, přeložil, předmluvou a poznámkami opatřil Oldřich Vyhlídal za spolupráce Nam Gi Doka.

Autorova nová sbírka sonetů se zamýšlí především nad morálními problémy dnešního člověka a světa.

S podtitulem Verše z nemoci. Lyrické verše vyjadřují touhu „zasypat prázdno snem“ a „potkat na cestě člověka, který pochopí vůli jít“. V textech zaznívá blízkost k rodnému Slovácku, pocit existenciální melancholie a dozvuk rozhovorů s lékaři a příbuznými.