Martin Vrabec Livres

Tématem této knihy je filosofie J. G. Fichta, prvního z představitelů tzv. německého idealismu, tedy filosofie, která se objevuje v německých státech na přelomu 18. a 19. století. Základem Fichtovy filosofie je otázka, které se jako červená nit táhne celým novověkým myšlením, totiž otázka po povaze sebevědomí, subjektivity či Já. Svoji teorii sebevědomí rozvinul Fichte především ve svých tzv. raných vědoslovích, na něž se proto publikace přednostně zaměřuje. Čeští i zahraniční autoři jednotlivých kapitol jednak ukazují, v čem zůstává Fichtova koncepce subjektivity aktuální pro dnešní filosofické myšlení, a zároveň vyzdvihují nedořešené problémy, které v sobě tato koncepce skrývá.

Tato kniha je věnována filosofii G. W. F. Hegela, nejdůležitějšího představitele německého idealismu, a vychází u příležitosti dvoustého výročí vydání Hegelova nejvýznamnějšího díla, Fenomenologie ducha. Jde o společné dílo českých badatelů, které se snaží představit fenomenologii ducha jako filosofickou disciplínu, jejímž úkolem má být zkoumání systému podob lidské individuality. Klade si za cíl přesněji určit postavení fenomenologie ducha v rámci celého Hegelova filosofického systému, především však chce ukázat, jakým způsobem Hegelova fenomenologie ducha působila na veškeré následující filosofické myšlení a nakolik je v něm přítomna dodnes.

Jak napovídá název této knihy, jejím cílem je podat komplexní a zároveň přehledný výklad rozmanitých způsobů, jimiž byla v dějinách evropské filosofie pojímána povaha a úloha touhy, žádostivosti a dalších obdobných typů usilování. S tímto tématem se můžeme setkat v rozličných kontextech, sahajících od antropologických, etických či politických úvah až po ontologické koncepce absolutna, a v této šíři se mu věnují i autoři jednotlivých kapitol. Předkládaný průřez se přitom snaží alespoň rámcově obsáhnout všechny základní koncepce touhy a žádostivosti objevující se v časovém období sahajícím od Platóna a Aristotela až po filosofii G. Deleuze a F. Guattariho či po současnou fenomenologii, zastoupenou úvahou R. Barbarase. Tato kniha je určena jak odborným zájemcům v oboru filosofie, tak širší veřejnosti a umožňuje hlouběji promyslet jednotlivé fasety i širší souvislosti tématu, které bývá často prezentováno zúženě a jednostranně. Spoluautoři: Petr Adámek, Renaud Barbaras, Ladislav Benyovszky, Caterina Di Fazio, Milan Hanyš, Martin Charvát, Jakub Chavalka, Lenka Karfíková, Tomáš Machula, Jakub Marek, Jaroslav Novotný, Jan Palkoska, Martin Z. Pokorný, Stanislav Synek, Martin Vrabec, Richard Zika.

Nicolas Malebranche je nedoceněnou postavou dějin filosofie, ačkoli jeho hlavní dílo Hledání pravdy se ve své době těšilo veliké popularitě. Autor si v něm dal za úkol vypátrat a odhalit všechny zdroje lidských omylů a chyb a poskytnout na ně lék. Jako východisko mu sloužilo myšlení sv. Augustina Aurelia a René Descarta, jehož nedostatky se snažil opravit. V prvním dílu své knihy se zabývá chybami pocházejícími ze smyslů, imaginace a z intelektu. Lidská mysl je pasivní, a to i v podobě intelektu, protože veškeré ideje jsou percepcemi, které nahlížíme v Bohu. To rovněž vede k nauce tzv. okasionalismu, podle které je skutečnou příčinou všech událostí, pohybů a změn jedině Bůh, čímž se mj. má vysvětlit i problém koexistence dvou rozdílných substancí, kterými jsou mysl a tělo. Malebranche zasluhuje stát po boku velkých postav kontinentální filosofie jako byli Descartes, Spinoza, Leibniz a být jmenován jedním dechem s nimi, a to už jenom proto, že ovlivnil celou tradici počínaje Lockem, Berkeleyem, Humem přes Hegela, Feuerbacha až k Husserlovi.