Martin Tichý Livres

Naši předci byli v minulém století vystaveni těžkým dějinným zkouškám. Doba jim nepřála, do jejich životů zasáhly dva totalitní režimy, které zásadním způsobem proměnily českou společnost. Osudy lidí byly bohaté, rušné a plné zvratů. Jak vypadala situace v Protektorátu Čechy a Morava z pohledu nacistických bezpečnostních složek? Jakou roli sehráli vojenští duchovní v československé zahraniční armádě? Jak unesli břímě zodpovědnosti v těžkých časech starostové města Klatov? Jak se promítly československé reálie do karikatury, satiry a publicistiky vysídlených Němců? Čím si prošli lidé v komunistických kriminálech? Jak se utíkalo z vězení v éře stalinského Československa? Jak se Volyňští Češi zapojili do odboje proti komunistickému režimu v ČSR? Jaký vliv měla Československá televize v šedesátých letech na liberalizaci společnosti? Jak vypadal pokus o reformu bezpečnostního aparátu za pražského jara? Používala komunistická tajná policie toxikomanii jako zástupný důvod při stíhání stoupenců undergroundu? Činoherní studio v Ústí nad Labem jako „ostrov pozitivní deviace“ za husákovské normalizace? To jsou témata kolektivní monografie převážně z pera nejmladší generace historiků z ústecké univerzity.

Byla vražda Anny Kvašové, spáchaná v lednu 1952, promyšleným činem nebo excesem pachatele? Urychlila kolektivizaci na Kutnohorsku, jak se všeobecně tvrdilo? Došlo v roce 1958 k nalezení spravedlnosti, nebo snad měl tehdy vedený proces blíže k institucionalizované mstě komunistického režimu? Představuje násilná smrt tehdy neznámé funkcionářky stín protikomunistického odboje, či naopak v daném kontextu nastoluje „mašínovské“ otázky? Jak je možné, že proces s takzvanou skupinou Landstoff a spol. se stal ukázkovým příkladem „třídně“ pojímané spravedlnosti v době, kdy doba „třídní justice“ měla být podle mnohých již překonanou minulostí? A proč zapomínáme na to, že kolektivizace, prosazovaná násilím a prostřednictvím perzekucí, vedla k nespočtu lidských tragédií, ve výsledku pak k zpřetrhání tradičních vazeb v sociální struktuře české vesnice, a že represe s ní spojené se staly legitimním zdrojem odporu a odboje vůči komunistickému režimu? Na tyto a další otázky se snaží odpovědět autor této knihy.

Publikace sleduje linii vývoje progresivního československého a v odkazech i světového výtvarného umění na pozadí života společnosti v období let 1938 – 1989, kdy v Československu existovaly dva totalitní režimy. Komentovaný výběr uměleckých děl ze sbírek Národní galerie Praha doplňují fotografie zachycující všední dny. Politické plakáty a dokumenty různého charakteru doprovází dobové texty a reflexe – od Heydrichova projevu o likvidaci Čechů až po petici Několik vět. Publikace, na níž se podílel i Ústav pro studium totalitních režimů, zachycuje dobu nacistického a stalinistického násilí, kulturně osvobozující 60. léta 20. století a končí depresivní tzv. normalizací v 70. a 80. letech.

Česko-anglický katalog k výstavě Rozkulačeno! Půlstoletí perzekuce selského stavu, kterou ve spolupráci s Národním zemědělským muzeem a dalšími institucemi připravil Ústav pro studium totalitních režimů, zachycuje vývoj selského stavu na českém území od Rakouska-Uherska přes první republiku, protektorát a socialismus až do současnosti. Největší pozornost je věnována období druhé světové války a komunismu.

Říkali mu Dědek. Příběh protikomunistické skupiny Bayer a spol. podává dílčí analýzu protikomunistických aktivit v Československu 40. a 50. let. Na příkladu táborské skupiny Bayer a spol. analyzuje pohnutky a motivaci, které v tehdejší době přiváděly oponenty KSČ k protirežimnímu vystoupení. Snaží se poskytnout vyvážený pohled na problematiku, jež se v naší době stává předmětem mnohdy nevěcných a emocemi zatížených polemik.

Méně pozorní současníci událostí v únoru 1948 v Československu si mohli myslet, že jsou svědky mezního vývoje, který završuje předchozí politické směřování, avšak brzy zjistili, že to znamená zásadní zlom. Rostoucí mezinárodní napětí a vnitropolitické změny, charakterizované násilím a represí proti oponentům KSČ, přivedly k novému fenoménu – protikomunistickému odboji. Tento třetí odboj, navazující na tradice předchozích, čelil novým podmínkám a měl odlišné cíle. Neusiloval o obnovení české státnosti ani o zachování národa, ale o udržení demokratických a křesťanských tradic. Formy odboje tomu odpovídaly, přičemž historici dnes považují za významné zpravodajské aktivity kurýrů a převaděčů na západních hranicích, které oddělovaly Východ od Západu. Tato kolektivní monografie se zaměřuje na problematiku kurýrů a převaděčů a přináší nové pohledy a interpretace, které doplňují mozaiku historického příběhu odehrávajícího se na pozadí studené války. V tomto světě šlo nejen o svobodu slova a myšlení, ale i o samotný život.

Kniha se obrací k dějinám české literární kritiky na počátku dvacáteho století. Z obsahu: Kritik Arne Novák v desátých letech. František Václav Krejčí jako kritik a esejista v desátých letech. Kritika Arnošta Procházky jako absolutizace individua a formy. Štěpán Jež, kritik mezi mnoha časopisy. Několik poznámek ke kritické praxi Františka Sekaniny v desátých letech.