Zdeňka Hledíková Ordre des livres

První pražská arcibiskup a rádce Karla IV. Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup a rádce císaře Karla IV., patří mezi obecně známé postavy našich dějin. Pozornost mu tradičně náleží především pro jeho podíl na významných zakladatelských aktivitách císaře Karla a spoluutváření jeho politiky. Kniha prof. Zdeňky Hledíkové tuto stránku Arnoštovy osobnosti neopomíjí, doplňuje ji však soustředěním na to, co bylo vlastním jádrem jeho historického významu – působení coby hlavy české církve. Autorka sleduje původ Arnošta z Pardubic, jeho cestu za vzděláním a rozhledem, v té době v českém prostředí nebývalým, a mnohostranné aktivity na poli politickém a církevním. Zasloužené pozornosti se dostává Arnoštově účasti na založení pražské univerzity, Nového Města pražského, stavbě Karlštejna i pražské katedrály, a ovšem povznesení Prahy na arcibiskupství. Vztah k papežské kurii, tehdy sídlící v Avignonu, ukazuje pražského arcibiskupa jako osobnost uznávanou v celoevropském kontextu. Můžeme ale sledovat také každodenní, méně okázalou stránku činnosti pražského metropolity, jeho neúnavnou zakladatelskou a organizační práci, jejíž výsledky přetrvaly až do novověku. Stranou zájmu Z. Hledíkové nezůstává ani osobní rozměr postavy Arnoštovy – jeho myšlení a vzdělání nabyté na předních italských univerzitách v Bologni a Padově, jeho zbožnost a mariánská úcta, o níž svědčí celá řada uměleckých děl s postavou arcibiskupovou spojených. Závěr náleží posmrtné památce a pověsti svatosti, jíž se Arnošt z Pardubic těšil a jež přesáhla hranice Čech. Knihu, která vychází ve druhém vydání, doprovází bohatá obrazová příloha a slovníček některých vybraných pojmů.

Životopis druhého pražského arcibiskupa a prvního kardinála z českých zemí z pera přední znalkyně českých středověkých dějin

Spojení dvora a církve vyvolává rozporuplné dojmy, přesto nejlépe vystihuje minulost. Světský dvůr vládce, jako prostor pro elitu, vznikal v těsných kontaktech s církví. Muži dvora a církve tvořili pilíře společnosti a pořádku, přičemž jejich světský život plynul vedle duchovního života zasvěcených službě Bohu. Klérus, který se pohyboval na světských dvorech, měl významnou roli a byl na úrovni nobility. Vzdělanci byli součástí diplomacie doma i v zahraničí, a kanceláře vladařů se hemžily psacími potřebami a archiváliemi. Duchovenstvo zajišťovalo různé služby, jako jsou zpovědi, křty, manželství a poslední pomazání, a hrálo klíčovou roli při důležitých událostech v životě vládnoucích rodin. Světský a duchovní svět se na panovnickém dvoře prolínaly, ať už v běžných dnech, nebo během slavností. Křty, biřmování, sňatky a korunovace se neobešly bez duchovních. Kapitoly knihy se však zaměřují na každodenní život a architekturu, a vyhýbají se dvorským ceremoniím, které byly již zpracovány v předchozích svazcích. Tímto způsobem se představují situace z běžného života a výjevy z každodenního prostoru.

Na pozadí stavebního růstu papežského paláce i města ve středověkém Avignonu sleduje kniha uspořádání a provoz kuriálního centra a současně vztahy papežství se zeměmi českého státu. Ty jsou nejprve přiblíženy na osudech Čechů delší dobu v Avignonu usazených (Friedrich z Pernštejna, Jan IV. z Dražic, Heřman z Prahy) nebo sem opakovaně a dlouhodoběji přijíždějících (Jan Volek), i zachycením krátkodobějších, ale účelem cesty závažnějších návštěv. Pozornost je věnována diplomatickým poselstvím krále Jana k papežům i vyslancům papežů do českých zemí. Z některých obsahově vymezených skupin papežských listin, jež byly určeny jednotlivcům a vyžádány z českých zemí v letech 1306–42, se vyvozují poznatky o sociálním prostředí adresátů. Výsledky jsou pak uvedeny do širších souvislostí proměny a rozvoje české společnosti na počátku lucemburské doby. Základ textu tvoří diplomatické písemnosti expedované z Avignonu do Českého království, dochované však většinou jen v opisu různých řad papežských register. Text doplňují plánky tehdejšího města a postupně narůstajícího papežského sídla.

Jedinečná publikace vychází k 800. výročí narození svaté Anežky Přemyslovny, které připadlo na rok 2011. Jedná se o „katalog“ k výstavě „Svatá Anežka Česká – princezna a řeholnice“, kterou pořádalo Arcibiskupství pražské ve spolupráci s Národní galerií v Klášteře sv. Anežky České. Zároveň představuje první ucelený projekt představující tuto významnou osobnost široké české veřejnosti. Úvodní statě publikace jsou věnovány jak osobnosti samotné sv. Anežky České, tak dějinám Anežského kláštera, procesu svatořečení i okolnostem, se kterými je Anežčina postava nerozlučně spjata v dějinách našeho národa. Dále představuje na 300 exponátů, které se na výstavě objevily v textech našich předních odborníků doplněných o bohatou fotografickou dokumentaci. Poznámka (zdroj: Databáze Národní knihovny ČR): ISBN 978-80-260-4480-2 (v knize neuvedeno) * 978-80-7422-145-3 (chybné)

Kniha přináší výsledky celoživotního bádání Zdeňky Hledíkové. Profesorka pomocných věd historických Karlovy univerzity předkládá zevrubné sondy zacílené ke vztahu církve a společnosti i k správnímu vývoji v pražském a olomouckém biskupství s důrazem na dobu posledních Lucemburků, jež považuje za vrcholné období české středověké církve. V promyšlených úvahách i drobných příspěvcích se věnuje také širším problémům výzkumu středověkých mentalit, zbožnosti i laické a učenecké kultury.

Výběr kázání ze 70. a 80. let 20. století přináší dílo Jaroslava Kadlece, profesora církevních dějin na Karlově univerzitě, který prožil všechny proměny českého světa 20. století. Jeho vědecká kariéra byla přerušena válkou a nástupem komunismu, což vedlo k jeho věznění a pozdějšímu vykonávání dělnické profese. Po roce 1968 se vrátil na univerzitu, ale normalizace ho opět vyhnala. Od té doby se věnoval dvěma farnostem na Vysočině a od roku 1990 se opět aktivně zapojil do univerzitního života až do roku 2002. V 70. a 80. letech se jeho kázání stala klíčovým nástrojem jeho působení. Žil se svými farnostmi a prostřednictvím kázání učil, reagoval na dobové problémy a pomáhal lidem orientovat se v morálních otázkách. Jeho pečlivě promyšlená kázání byla postupně uspořádána do Postily, která je náročná, ale přístupná a stále oslovuje dnešní čtenáře. Tato díla dokumentují kontinuitu církevního působení v Čechách a hodnoty, které představovaly. Kadlecovo dílo je také svědectvím o statečném odporu vůči zlu a o lidech, kteří v šedé zóně uchovávali základní lidské hodnoty. Vydání jeho Postily k stému výročí narození je cenným pramenem, který zachycuje složitost nedávných dějin.

Arcibiskup, zakladatel a rádce Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup a blízký spolupracovník a rádce císaře Karla IV., patří bezesporu k nejznámějším postavám českých středověkých dějin. Kniha přední české medievalistky, znalkyně především církevních dějin, profesorky Zdeňky Hledíkové, představuje Arnošta z Pardubic nejen v jeho roli „pravé ruky“ Karlovy, ale také a v první řadě jako neúnavného a kreativního organizátora a reformátora života církve i společnosti, který svým zápalem jako by předznamenal reformní horlivost předhusitské a husitské doby. Z. Hledíková na základě množství dobových pramenů přibližuje vzdělání a duchovní svět Arnoštův, jeho evropský rozhled i respekt, kterému se těšil v celoevropském kontextu, ale i intimní stránky jeho osobnosti – a mentalitu jeho zbožnosti. Bohatě je sledován odraz Arnoštovy osobnosti a působení v soudobém umění, jeho podíl na stavbě pražské katedrály, stejně jako doklady úcty, jíž se této mimořádné postavě dostávalo po její smrti.