Co znamená být sám sebou a žít v souladu se svou nejhlubší přirozeností? Jaká kontrolka se rozsvítí, když sami sebe ztrácíme, když se sami sobě odcizujeme? Je možné znovu se najít? Ale jak? Z takových otázek vznikly úvahy v této knize, které by chtěly dát odpověď na touhu po autentičtějším a plnějším životě.
Existuje otcovský styl výchovy? Přistupují muži k výchově jinak než ženy? Je mužský způsob výchovy pro děti a jejich vývoj přínosem? Tyto otázky se jako červená nit vinou všemi úvahami, které najdete v této knize, zamýšlející se nad tím, co je pro mužský styl výchovy typické, a proč by ho děti měly zažít. Znovuobjevit mužský způsob výchovy musí především sami otcové, kteří dnes často trpí pocity méněcennosti, že výchovu nezvládají tak dobře jako ženy. Právě proto je nutné, aby objevili skrytou krásu a potřebnost mužského přístupu k výchově svých dětí. Podle Osvalda Poliho má otec dítěti zprostředkovat určitý pohled na život a probudit jeho „ideální Já“. Jeho inspirativní kniha vychází z předpokladu, že muži a ženy se od sebe v zásadě liší, a to v oblasti, tělesné, duševní i duchovní a poskytuje praktický návod, jak se stát dobrým otcem. Je určeno nejen věřícím rodičům, mohlo by se uplatnit i mimo křesťanské kruhy. Využijí ji i duchovní a studenti teologie. Osvaldo Poli je známý italský psycholog a psychoterapeut. Léta se věnuje formaci k rodičovství a k partnerství a výchově dětí, přičemž spolupracuje s různými skupinami, institucemi a časopisy.
¿Tienen lo padres un estilo educativo propio? ¿Es diferente la sensibilidad educativa paterna de la materna? ¿Es necesario recuperar el modo masculino de educar y su valor para la educación de los hijos?
Jak nevychovat tyrany ani rozmazlence. Až příliš mnoho lásky může dítě zničit. Co změní malé rozkošné dítě v tyrana, který je schopen ovládat celou rodinu? Autor srozumitelným a čtivým stylem varuje matky (ale i otce) před přehnanou láskou k dětem. Předkládá mnohé příběhy matek, jejichž děti se staly malými tyrany. Tyto příběhy pomáhají pochopit sdělení knížky, která přináší jak zkušenosti rodičů, tak připomínky a výklad autora a nakonec i návrhy možného řešení. Vysvětluje i psychologické pozadí celého problému a zabývá se i pojmem viny, spravedlnosti a pravdy, které s problémem souvisejí.
Wielu z nas coraz częściej zastanawia się i zadaje sobie pytanie dlaczego jesteśmy nieszczęśliwi? Co się z nami stało? W którym miejscu się zgubiliśmy? Dlaczego ukrywamy najprawdziwszą część siebie i nie postępujemy zgodnie z tym, co rzeczywiście czujemy i myślimy. Jakaś niewidzialna siła zmusza nas jednak do dokonania bilansu własnego życia, z którego wynika, że „trzeba w końcu coś zmienić”. Co oznacza być sobą i żyć w harmonii z własną najgłębszą naturą? Jakie sygnały ostrzegawcze pojawiają się, kiedy zaczynamy się gubić, rezygnując z siebie? Jakie mechanizmy prowadzą do samounicestwienia? Na te pytania odpowiada książka, napisana, by pokazać możliwe drogi ku życiu bardziej autentycznemu, dającemu większe poczucie spełnienia. Refleksje zawarte w tej książce pomagają ludziom, którzy choć zagubili się to znaleźli siłę do przyjęcia swojej tożsamości, by zacząć „prawdziwe życie” – w zgodzie ze swoją najbardziej autentyczną naturą.
Können Mütter ihre Kinder überhaupt zu sehr lieben? Ja, manchmal lieben Mütter sie zu sehr, sagt der Psychologe Osvaldo Poli. Indem sie sich nicht trauen, nein zu sagen, indem sie ihre Kinder nicht zurückweisen können, ziehen sie kleine Tyrannen heran, die ihnen schon bald über den Kopf wachsen; oder unsichere Jugendliche, die ihren Weg im Leben nur schwer finden. Anhand zahlreicher Beispiele aus der Praxis zeigt Poli auf, welche Ursachen exzessive Mutterliebe hat. Und er gibt Ratschläge, wie sich ein Zuviel an Liebe und Fürsorge vermeiden lässt.
