Žo Langerová Livres

Qui veut en savoir plus sur notre propre passé devrait lire ce livre. Écrit par Žofia Langerová, épouse d'Oskar Langer, qui a passé toute la décennie des années cinquante en prison sous le régime communiste, ce récit explore le destin d'une femme dont le mari a été condamné à plus de vingt ans lors d'un procès fabriqué. Malgré cela, il croyait encore en un sens profond de son sacrifice, étant un communiste convaincu. L'ouvrage ne se limite pas à un témoignage historique ; c'est également une œuvre littéraire riche, mêlant faits, perspectives personnelles, émotions et détails qui reflètent la réalité de l'époque. L'humour, bien que amer, renforce l'impact du récit. Žo Langerová parvient à transcender le simple document pour offrir un roman sur la relation d'une femme avec son mari, un récit qui résonne encore auprès des contemporains vivant dans une époque différente de celle de la totalitarisme et de la guerre froide.

Kniha představuje vysoce hodnotnou memoárovou literaturu, která odkrývá mnohé z nedávných dějin, především společenské a politické poměry v Československu padesátých a šedesátých let. Autorka přesvědčivě vykresluje atmosféru doby, vnitřní pohnutky a charaktery lidí. Osobní osudy a rodinné vztahy se pojí s pronikavými obecnými vhledy na společenskou situaci a zvrácenost komunistické ideologie. Kompozice knihy má charakter rozvětveného románu. Žofie Langerová, budapešťská Židovka, se provdala za slovenského levicového intelektuála Oskara Langera. Po válce se vrátili na Slovensko na popud Langerových komunistických přátel. Langer působil jako střední komunistický kádr a byl zatčen v roce 1951, kdy byl donucen svědčit proti Slánskému a odsouzen na 22 let. Zatímco Langer zůstal přesvědčeným komunistou, Langerová, i když měla od počátku pochybnosti, přišla o iluze v roce 1951, kdy na ni a její děti dopadla šikana režimu. Přesto se s manželem nerozvedla, ani pod tlakem během jeho věznění. Langer zemřel v roce 1966. Hlavní část pamětí napsala Langerová během pražského jara před ruskou okupací. Po srpnu 1968 emigrovala do Švédska. Její paměti poprvé vyšly anglicky v Londýně v roce 1979 a byly přeloženy do několika jazyků.