Žo Langerová Livres

Kniha představuje vysoce hodnotnou memoárovou literaturu, která odkrývá mnohé z nedávných dějin, především společenské a politické poměry v Československu padesátých a šedesátých let. Autorka přesvědčivě vykresluje atmosféru doby, vnitřní pohnutky a charaktery lidí. Osobní osudy a rodinné vztahy se pojí s pronikavými obecnými vhledy na společenskou situaci a zvrácenost komunistické ideologie. Kompozice knihy má charakter rozvětveného románu. Žofie Langerová, budapešťská Židovka, se provdala za slovenského levicového intelektuála Oskara Langera. Po válce se vrátili na Slovensko na popud Langerových komunistických přátel. Langer působil jako střední komunistický kádr a byl zatčen v roce 1951, kdy byl donucen svědčit proti Slánskému a odsouzen na 22 let. Zatímco Langer zůstal přesvědčeným komunistou, Langerová, i když měla od počátku pochybnosti, přišla o iluze v roce 1951, kdy na ni a její děti dopadla šikana režimu. Přesto se s manželem nerozvedla, ani pod tlakem během jeho věznění. Langer zemřel v roce 1966. Hlavní část pamětí napsala Langerová během pražského jara před ruskou okupací. Po srpnu 1968 emigrovala do Švédska. Její paměti poprvé vyšly anglicky v Londýně v roce 1979 a byly přeloženy do několika jazyků.

Kto sa chce niečo dozvedieť o našej vlastnej minulosti, mal by si prečítať túto knihu. Napísala ju Žofia Langerová, manželka Oskara Langera, ktorý celé päťdesiate roky sedel v komunistickom väzení, napriek tomu, že sám bol pravoverným komunistom. Alebo práve preto. Asi dnes málokto vie, kto boli manželia Langerovci. Možno trochu osvieži vašu pamäť skutočnosť, že to boli rodičia kedysi populárnej speváčky Zuzky Lonskej. Jej matka, Žofia, prežila ťažkých desať rokov v nádeji, že jej manžel sa vráti. Čakala, dúfala a deň za dňom sa presviedčala, že jej muž neobetoval svoj život správnej myšlienke, že ideálna komunistická spoločnosť je chiméra, že reálne je iba násilie, ktoré sprevádza každú totalitu. Píše o údele ženy, ktorej muž bol vo vykonštruovanom procese odsúdený na vyše dvadsať rokov a stále veril, že to má akýsi hlbší zmysel, bol to skrátka veriaci komunista. Langerovej kniha nie je však len svedectvom doby. Je to aj dobrá literatúra a má všetko, čo má takáto literatúra obsahovať – fakty, osobný pohľad, emócie, detaily, v ktorých sa zrkadlí celok a v neposlednom rade humor, trpký, ale o to pôsobivejší. Žo Langerová vo svojej knižke dokázala vyrozprávať svoj osud takým spôsobom, že tomu, čo by mohlo ostať len dokumentom, dala nový rozmer - rozmer románu o vzťahu ženy k svojmu manželovi, ktorý má čo povedať aj súčasníkom žijúcim v inej dobe, než boli roky totality a studenej vojny.