Stanislav Holubec Livres

Publikace si klade za cíl přiblížit sociální existenci a každodennost pražského dělnictva v meziválečném období. Praha, která ve sledovaném období dynamicky rostla a rychle se měnila v moderní velkoměsto, byla také městem s největší koncentrací dělníků v Československu. Zvláštní pozornost je věnována dělnickým rodinám, problematice zdraví a sexuality, bydlení, kulturním praktikám, politické existenci a vzdělávání. Publikace používá dobových archivních pramenů organizací zabývajících se dělníky nebo dělnických organizacích samostatných (politických stran, odborů, zájmových sdružení). Druhým zdrojem informací je kvalitativní sociologické šetření pamětníků. Dále jsou to analýzy statistických dat, dobových periodik a sekundární literatury. Vedle sociálních rozdílů zdůrazňuje práce vliv rozdílů mezi generacemi a pohlavími na každodennost pražského dělnictva.

Kniha Stanislava Holubce a Martina France srovnává západní studentské hnutí z roku 1968 se situací v Československu.

Slova „válka“ a „mír“ zaznívala v českých zemích během 20. století v různých kontextech. Toto období bylo dokonce nazváno stoletím válek. Zatímco léta 1815 - 1914 se zdála být oázou klidu (Evropané ovšem rádi zapomínali na koloniální války jimi vedené), století dvacáté válkou v Evropě začalo a válkou v Evropě také skončilo. Ani první léta 21. století nelze nazvat mírumilovným obdobím. Jaké jsou příčiny válek v moderním světě? Žijeme v době nadcházejícího celosvětového míru nebo v období střetu civilizací? Jakým způsobem bývají války v moderním světě legitimizovány? Jaké perspektivy má dnešní protiválečné hnutí? Na tyto otázky se ve svých příspěvcích snaží odpovědět sociolog Stanislav Holubec, filosof Miloslav Bednář, politik a publicista Jan Kavan, politolog Zdeněk Zbořil, filosof a religionista Zdeněk Vyšohlíd a odbornice na mezinárodní vztahy Jana Ridvanová.

Sborník, který držíte v ruce, je rozšířeným výstupem z konference o Říjnové revoluci 1917, konané v Praze ve dnech 26.-29. října 2017. Obsahuje příspěvky vystupujících a překlady, které rozšiřují téma revoluce a jejího vztahu k současnosti. Říjnová revoluce 1917 je považována za klíčovou událost, která byla jak oslavována, tak kritizována. V českém kontextu je spojena s minulým režimem, který z ní čerpal legitimitu. Texty o této události často vycházejí z odsuzujícího pohledu a jsou spíše ideologické než vědecké. Cílem sborníku je nabídnout alternativní interpretaci Ruské revoluce. Příspěvky domácích i zahraničních autorů vycházejí z nestalinské levicové tradice, která se nemohla rozvíjet v minulém režimu a není podporována ani dnes. Pro čtenáře, kteří nejsou obeznámeni s touto tradicí, může být překvapující, že se v textech běžně používají pojmy jako „třída“, „třídní boj“, „proletariát“ a „buržoazie“. Tyto termíny slouží jako analytické kategorie pro popis aktérů, jejich vztahů a zájmů. Doufáme, že vás četba podnítí k dalšímu zájmu o Ruskou revoluci 1917, neboť tato událost může stále inspirovat ty, kteří věří v možnost jiného světa.

Kniha se zabývá problematikou vzniku kapitalizmu v Evropě 16. století a jeho dalším vývojem z pohledu tzv. teorií světového systému. Tyto teorie vidí moderní svět jako celek propojený mocenskými a ekonomickými vztahy, vyznačující se hlubokými nerovnostmi a naplněný obtížně řešitelnýmirozpory. V první části věnuje autor zvláštní pozornost dílu nejvýznamnějšího představitele těchto teorií - Immanuela Wallersteina. Druhá část práce je věnována aplikaci teorie světových systémů na vývoj a současné postavení jednotlivých světadílů - Asie, Jižní a Severní Ameriky, Afriky a také českých zemí. Třetí část se zabývá kritikou teorií světového systému a jejich zařazením do kontextu vývoje neomarxistického myšlení. Rozborem děl především Christophera Chase-Dunna a André G. Franka se autor snaží ukázat současné směřování těchto teorií. V této části je též popsán Wallersteinův myšlenkový vývoj v 90. letech a počátkem nového tisíciletí. Kniha je doplněna několika exkurzy, které ukazují, že tyto teorie lze použít i k vysvětlení tak rozdílných fenoménů, jako je zavádění světových časových pásem, vznik českého státu v 10. století nebo pád sovětského bloku po roce 1989.

Sté výročí vzniku Československa inspirovalo historiky různých generací k sepsání kritických úvah, které se nesnaží zmenšovat národní sebevědomí ani se podbízet nacionalistickým oslavám. Cílem není zastínit analýzu problému množstvím „událostních faktů“, ale zvažovat hodnotu vzniku samostatného národního státu z pohledu tehdejších aktérů a současných badatelů. Některé studie se zaměřují na cenu zaplacenou za nezávislost, včetně hmotných a nehmotných aspektů. Často se diskutuje o tom, zda byla republika nezralým projektem a zda obyvatelstvo bylo připraveno na státnost. Kritizovaná „nevyzrálost“ byla však běžnou charakteristikou mnoha národních států, které vznikly v Evropě ve dvacátém století. Konsenzus panuje v tom, že Československo mělo hodnoty demokratického a prosperujícího státu. Otázky se týkají dlouhodobého úsilí o národní stát, jeho počátků, hodnoty „svobody národa“ a vztahu k nadnárodním institucím. Jak se měnilo postavení židovské menšiny a s čím se identifikovali? Jaké perspektivy má národní stát v globalizaci? Je smysluplné hledat alternativy ke vzniku národního státu? Autorský tým zahrnuje několik renomovaných historiků.

Studie se zabývá představami české postkomunistické společnosti o vlastních moderních dějinách a svém postavení ve světě mezi Východem a Západem. První část charakterizuje, jak se česká historická paměť a vnímání druhých transformovaly během 20. století. Druhá část se zaměřuje na porevoluční 90. léta a pomocí analýzy tehdejšího tisku ukazuje, jak bylo nové společenské uspořádání legitimizováno vytvořením dvou významných kategorií společenského diskurzu: dobré minulosti i dobré části světa (první republika a Západ) stojící proti minulosti špatné a zlým sousedům („komunistická totalita“ a Východ, resp. Rusko). Studie si všímá i kategorií, u kterých nepanovala z hlediska jejich zařazení shoda a probíhaly o nich diskurzivní bitvy (katolická tradice, odboj a odsun, rok 1968, role Německa a Ruska v Evropě, česko-slovenské vztahy). Dále se autor zabývá vnímáním těchto kategorií u dvou hlavních představitelů transformace, Václava Havla a Václava Klause. Poslední kapitolu věnuje komparaci s ostatními postkomunistickými zeměmi a hledá odpověď na otázku, nakolik bylo Česko v rámci středovýchodní Evropy specifickým případem.

Kniha se zabývá českou političkou, publicistkou a jednou z prvních poslankyň československého parlamentu Luisou Landovou-Štychovou (1885–1969). Vychází z autorčiny rozsáhlé a dosud neprobádané pozůstalosti, dokumentující její veřejnou činnost po dobu bezmála šedesáti let. Během ní opsala politickou trajektorii od sociální demokracie a anarchismu přes národní socialisty až ke komunismu, to vše při celoživotní feministické orientaci. Současně se angažovala v mnoha prostředích, jejichž analýza představuje cenné sondy do kulturních dějin české společnosti 20. století – byla aktivní v bezvěreckých, ženských, skautských spolcích, v domácím odboji za první světové války, v Národním shromáždění, v antifašistických skupinách ve třicátých letech a po roce 1945 v ateistických a astronomických organizacích. Landová-Štychová se celý život zabývala řadou pozoruhodných témat: sexualitou, rodičovstvím, kolektivním bydlením a ženskými právy. Její blízkost německému prostředí ji činila poměrně senzitivní v otázce národnostních vztahů zejména po roce 1945, kdy se její rodina stala obětí protiněmeckého šovinismu. Předkládaná biografie srovnává její vlastní vzpomínky s dalšími prameny a ukazuje snahu konstruovat čítankový příběh socialistické aktivistky, zatímco z ostatních zdrojů je možno rekonstruovat rozporný a v mnohém nešťastný život skutečné historické aktérky.

Sociologické aspekty tzv. sametové revoluce Československo - společnost a politika po roce 1989

Jaké byly v polovině 19. století okolnosti zrodu moderní turistiky v Krkonoších, jejichž podobu dlouhodobě formovalo soužití Čechů a Němců? Kniha historika Stanislava Holubce na základě pečlivého studia různorodých pramenů popisuje, jaké podmínky musely nastat, aby se do té doby téměř nenavštěvované hory proměnily v celoročně masově využívané území s bohatou infrastrukturou. Přibližuje typy lidí, které hory přitahovaly, i to, jak se kvůli sílícímu návštěvnickému tlaku začala formovat ochrana přírody. Závěr knihy je pak věnován osudu Krkonoš po roce 1945, kdy se po odsunu Němců staly horami obývanými Čechy a Poláky.