historie polárních expedic na lodích Germanie a Hansa Polární oblasti lákaly i krajany z Čech a Moravy, kteří se stali platnými členy několika výprav.Díky jim můžeme na dalekém severu, v Zemi Františka Josefa nalézt na ostrově Rudolfa Prvního i Teplický záliv nebo na ostrově McClintocka Brněnský mys, bohužel ale i nejseverněji položený český hrob.Kniha popisuje nejznámější a nejvýznamější výpravy a poodkrývá působení dalších krajanů v polárních oblastech.
I v padesátých letech u nás existovala kontrakultura, která si dokázala uchovat nezávislost. Páskové a později chuligáni, jak byla tehdejší režimní propagandou nezávislá mládež označována, si rozhodně nenechala mluvit do toho, jakou hudbu mají poslouchat, jak tančit, co číst, či dokonce jak se česat a oblékat. Jejich společenský protest vyjadřovaný na veřejnosti zejména oděvem, nebyl prvním, ale ani posledním, který se politická moc pokoušela potlačit. Pochopitelně, že se takový postoj a chování neobešly pro jeho nositele bez následků…
Na počátku osmdesátých let vznikl na Velkopřevorském náměstí v Praze pomník Johna Lennona, kde se fanoušci scházeli na výroční den jeho smrti. Malá setkání se pod vlivem policejních zásahů proměnila v protirežimní akce, během nichž se podepisovaly petice proti jaderným zbraním a za propuštění politických vězňů. Tato shromáždění, největší od roku 1970, předznamenala pouliční demonstrace koncem osmdesátých let. Organizaci výročních setkání převzalo v roce 1988 ÚV SSM na pokyn ministerstva vnitra, o těchto událostech jednalo i předsednictvo ÚV KSČ. Kniha popisuje historické události z několika perspektiv, zejména prostřednictvím historické studie založené na originálním výzkumu. Obsahuje také edici archivních dokumentů, dvanáct rozhovorů s pamětníky, obrazovou přílohu a zvukový nosič (CD).
Kampa se nejprve stala místem vzpomínek na Jana Wericha, později se však soustředila na Johna Lennona. Po jeho zavraždění se kult soustředil na pomníček, který byl neustále ničen policií. Autor vzpomíná, jak musel při příjezdu do Prahy v osmdesátých letech navštívit Velkopřevorské náměstí. Publikace dokumentuje jedno z mála míst, kde se za normalizace scházela nekonformní mládež, a ukazuje odvahu mladých lidí toužících po svobodě, brutalitu režimu a patetickou stránku dobových protestů. Kniha je určena jak pamětníkům a nostalgikům, tak těm, kteří chtějí lépe porozumět této době.
Tématem této knihy jsou dějiny Lennonovy zdi v Praze. Jedná se o druhé, zásadně přepracované vydání. Autoři se zabývají nejen postupnou proměnou Lennonovy zdi a společenství okolo ní, ale také předchozí tradicí nápisů na tomto místě. Na Velkopřevorském náměstí a jeho okolí se ve výroční den smrti britského hudebníka a mírového aktivisty konala od roku 1981 výroční setkání jeho fanoušků. Pod vlivem policejních zásahů postupně přerostla v protirežimní vystoupení, na nichž se podepisovaly petice s požadavky na zavedení náhradní civilní služby, odchod sovětských jednotek z Československa, propuštění politických vězňů či odstranění jaderných zbraní. Někteří účastníci těchto srazů patřili na konci osmdesátých let mezi spoluzakladatele opozičních skupin, zejména Nezávislého mírového sdružení – Iniciativy za demilitarizaci společnosti a Mírového klubu Johna Lennona. Významnou roli sehrála Lennonova zeď rovněž po roce 1989. Připomínání Lennonovy památky nezůstalo jen aktivitou přívrženců subkultur, ale odráželo i dobové spory o povahu společnosti, její minulost a budoucnost. Lennonova zeď se také stala významnou turistickou atrakcí, komerčním artiklem a dokonce inspirací pro protestní hnutí na druhé straně zeměkoule.
Kniha je originální obrazovo-textovou koláží, která přináší výběr kreslených vtipů o „máničkách“ z normalizačního tisku vedle vzpomínek a reflexí někdejších „vlasatců“ a vedle fotografií zachycujících především osobnosti předlistopadového undergroundu.
Ondřej Němec – Mejla Hlavsa – Roman Laube – Vít Kremlička – Saša Vondra – B. K. S. – Mikoláš Chadima – Jaroslav Formánek – Dana Němcová – Pavel Zajíček – Olga Stankovičová – Stanislav Penc – Petr Placák – Václav Havel – Viktor Šlajchrt – Vlastimil Třešňák – a další.
Koncept Terezie Pokorná
K vydání připravili Roman Laube, Petruška Šustrová, Terezie Pokorná, Viktor Karlík, Ondřej Němec, Edita Beníšková a Marek Vajchr
Graficky upravili Jan Čumlivski a Karel Haloun /3.dílna/
text - Revolver Revue
Adamité byli jednou z nejzajímavějších a nejzáhadnějších heretických skupin v historii českých kacířských hnutí. Existovali vůbec? Nejsou zprávy o jejich „orgiích“ jen pomluvou, která měla ospravedlnit jejich likvidaci? Moderní historiografie se těmito otázkami zabývá již desítky let. Autoři stalinského období popírali jejich rituální nahotu jako propagandu, zatímco autoři z opačného spektra tento aspekt využívají k argumentaci o nebezpečí sociálních experimentů a rozvratu tradičních hodnot. Práce posledních dvaceti třiceti let, zejména Petra Čorneje a Františka Šmahela, přinášejí objektivnější pohled, avšak závěry jednotlivých autorů, opírající se o stejné prameny, zůstávají mnohdy v rozporu. Možná je třeba opustit akademickou půdu a vypravit se do míst, kde několik desítek lidí usilovalo o vytvoření svého „Ráje“ na zemi.
Adamité sdíleli společné jídlo a navzájem usilovali o prohloubení jednoty své komunity. Dosáhli stavu, který lze nazvat morální svobodou, bez vnějších morálních norem. Jejich touhy byly nejdůležitější a jediným hříchem bylo vzdát se vlastního pojetí svobody. Odstranili ideovou veteš, kterou je držela světská i církevní moc. Nevěřili v očistec a chápali nebe i peklo jako stav duše. Jejich nebe bylo zde, na březích Nežárky.
