Petr Kotyk Livres

Rozhovory a promluvy českých básníků, spisovatelů a překladatelů z let 1990–1995.

Pavel Tigrid (1917-2003), český novinář, vydavatel exilového časopisu Svědectví a polistopadový politik v archivním rozhovoru s Petrem Kotykem z roku 1992. Vzpomíná na studia, literární a divadelní začátky, útěk před nacisty do Anglie a práci redaktora rozhlasového programu Benešovy čs. exilové vlády v Londýně. Vyprávění o životě, událostech a přátelích je protkáno zamyšleními nad českými dějinami a osudnými křižovatkami českého národa ve dvacátém století a doplněno rozhovorem s manželkou Ivanou Tigridovou, životopisem, bibliografií a obrazovou přílohou.

Rozhovor Petra Kotyka. Básně – třásně – Rohypnol, Fiktivní korespondence s rakouskou básnířkou Friederike Mayröckerovou (5 x 2 dopisy), Zelení hájové. Josef Hiršal (1920) se narodil a strávil dětství v Chomuticích. Absolvent učitelského ústavu, v mládí stoupenec surrealistické poetiky, příslušník ortenovsko-bednářovské generace, později ovlivněný i Skupinou 42, považuje za nejšťastnějši a nejplodnější léta svého života, neodmyslitelně spjatá se spolupracovnici Bohumilou Grögerovou, roky 1962 až 1970. Tzv. experimentální poezií tehdy reagovali nejen na všeobklopující devalvaci slova, ale zároveň se i pokusili energii a význam slovům vrátit, „ohledat mocnost slova“ a participovat na jeho sémanticko-groteskní struktuře. Ve svých překladech od počátku 50. let vyklenul dvoutisíciletý oblouk od čínských traktátů přes renesanční poezii, básníky španělské, anglické, francouzské, jihoslovanské až ke Ch. Morgenstemovi. H. Heinemu, k textům H. Heissenbüttela, H. M. Enzensbergera, E. Jandla a H. C. Artmanna. V tvorbě vlastní jde od tradic surrealistické avantgardy přes experimentální „klasiku“ „JOB - BOJ“ /s B. Grögerovou, 1968/ k „Písni mládí“, kde otvírá, řečeno slovy Sylvie Richterové, „rodinnou almaru“, v níž se v zásuvkách, šuplátkách a přítruhlíčcích tísní zlomky paměti, jimž mistrovské podání vtisklo punc metafory světa jako nekonečné a netušené vzájemné kauzality dějů. Bohumila Grögerová (1921) vyrostla v rodině vojáka čs. legii v Rusku. Od května 1945 pracovala v tiskovém oddělení ministerstva národní obrany, od roku 1951 pracovala v nakladatelství Naše vojsko jako cizojazyčná dokumentaristka. Od roku 1956 uveřejňuje své texty, básně, rozhlasové hry a překlady zejména z německého jazyka. Společně s Josefem Hiršalem napsala básnické prózy „Preludium“ (1975), „Mlýn“ (1976), „Kolotoč“ (1979) a „Let let“ (1979 - 1988). Ve svých textech se pohybuje na hranicích literatury sousedící s hudbou a výtvarným uměním, kde ohledává nejen významové, ale i audiovizuální prakořeny slov a našeho myšlení vůbec.

1914/2014 - Sto let Bohumila Hrabala. Kniha koncipovaná jako kronika života a díla Bohumila Hrabala představuje jedinečný výbor autentických dokumentů a fotografií, ukázek korespondence, původních neupravovaných strojopisů básní, povídek a románů. Svazek přináší také doklady o komunistických cenzorských praktikách, reprodukce nakladatelských smluv a lektorských posudků, odborné a čtenářské ohlasy, kritiky a komentáře z osobního archivu Bohumila Hrabala uloženého v Literárním archivu PNP, ve Vlastivědném muzeu Nymburk a u Hrabalových přátel. Vychází ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze u příležitosti stého výročí autorova narození.

Trojice fiktivních rozhovorů, který vedl autor s velikány postimpresionistické malby: s Paulem Gauguinem, Vincentem van Gogh a Paulem Cézannem. Námětem dialogů je podstata malířské tvorby i vztah zmíněných umělců k francouzskému kraji Provence.

Jednoho dne k nám přišel na návštěvu koncertní mistr České filharmonie, vynikající houslista a skvělý pedagog Stanislav Novák, a řekl: "Zahraj!" Vzal jsem housle a "takzvaně" hrál. Mistr Novák říkal: "Výš! Níž! Výš! Níž!" Ale u každého tónu! Nakonec mi housle vzal: "To nemá smysl!" O tom jsem byl přesvědčený i já. Podíval se na piáno, které jsme měli tenkrát půjčené, a povídá: "Vidím, že píšeš. Jdi se učit k profesoru Jaroslavu Řídkému, když se něco přiučíš, dostaneš se na konzervatoř." Později profesor Řídký, když mě posílal z učení do terénu, řekl: "Kdyby ti to komponování nešlo, tak můžeš dirigovat." Zděsil jsem se! A dodal: "Ale kdyby ti nešlo ani dirigování, můžeš psát do novin, to svede každý." Ivan Medek Ivan Medek (13. července 1925 Praha - 6. ledna 2010 Praha), český novinář, původně muzikolog, člen Talichova Českého komorního orchestru a spolupracovník České filharmonie, hudební publicista, teoretik a kritik, syn spisovatele Rudolfa Medka, bratr malíře Mikuláše Medka. Po roce