Čtvrtou básnickou sbírku Vikiho Shocka vydalo nakladatelství poezie Protis. Knize Negropolis aneb Irracionálno dobyto předcházelo: Dvacet deka něžností, 1997; Dvakrát opakované ňadro, 1999 (znovu, v rozšířené podobě, 2003) a Karel Bodlák – Květy bodláčí, 2001.
Viki Shock je autorem desítky knih poezie a prózy, které si často sám ilustruje. V Půlnoční rapsódii přináší čtenářům literárně zpracovanou stovku snů za poslední čtvrtstoletí, obohacenou o několik koláží. Nočním sněním a jeho literárním zachycováním se intenzivně zabývali nejen surrealisté, ale též básníci jako třeba Ivan Diviš či Zbyněk Hejda, nebo Erben s Máchou. V případě Vikiho Shocka se jeví sen jako nanejvýš vhodné médium pro jeho autorský naturel. Sny nejsou zatíženy žádnou morálkou, ani přírodními či fyzikálními zákony, natož estetikou. Při jejich rekonstrukci není třeba ani žádné literární či literátské stylizace. To vše pasuje do poetiky tvůrce oplývajícího volnomyšlenkářskou fantazií i nedůvěrou ve velké příběhy. A tak jako by se na rubu autorovy „bdělé“ tvorby zrodily za noci desítky fantastických anekdot, surreálných grotesek, kapesních hororů, novodobých morytátů, městských legend, erotických féerií či jurodivých básní v próze. Autorovo alter ego v nich přebírá různé role, stává se bonvivánem, somnambulem, sprinterem, komikem němé éry, teroristou, sodomitou i prostomyslným bláznem. Čas se v těchto snových příbězích stává tekutým, prostor zaplňují nejrůznější představitelé fantastické fauny včetně kentauřice, mluvící kočky, ohnivzdorného kocourka Pětiočka či ptakopyska, kterého nosí Ivan Mládek jako čepici, atd., atp.
Sbírka hravých veršů inspirovaných dadaismem. Sbírka je rozdělena do čtyř částí. Dvě z nich vznikly rozstřiháním a opětným složením různých básnických textů, v dalších autor přiznává inspiraci dadaistickými postupy Hanse Arpa. Básník a výtvarník skrývající se pod pseudonymem Viki Shock se proslavil zejména tím, že se několik let po pádu komunistického režimu věnuje vydávání samizdatové literatury.
Básnická sbírka Vikiho Shocka Tiché odpoledne na zaprášené půdě vznikla v roce 2002; ve stejném roce vznikly také ilustrace.
Ve sbírce povídek Sněhurka, jakou svět neviděl! paroduje autor žánry fantasy, sci-fi, horor, slasher, steampunk, detektivku, růžovou knihovnu, ruské byliny, orientální cestopis, pohádky atd. Nechybí ani UFO, major Gagarin, Olgoj Chorchoj a cirkus Barnum, to vše okořeněno pořádnou porcí černého humoru. Knihu doplnila kongeniálními ilustracemi talentovaná výtvarnice Linda Sova.
Básnická sbírka zajímavého českého autora obsahuje verše z let 1995-1998, doplněné o prozaickou část obsahující záznamy snů. Texty obsažené v této sbírce se většinou pohybují na inspiračním rozmezí dadaismu a surrealismu, patafyzičnosti či insitní poezie a osobitý náboj jim dává autorův výrazný smysl pro komično a nonsens. Podstatou Shockovy poezie je výrazný smysl pro hru (ať již s pojmy, nebo obsahem), pro absurditu a hlavně svobodná, neotřelá fantazie, prostupující celou dosavadní tvorbou.
Radimem Kopáčem uspořádaný výbor z rozsáhlého díla Vikiho Shocka (1975), všetečného autora (básníka, prozaika, kreslíře a kolážisty), nadšeného dědice domácích i světových avantgard, potažmo všech „moderních básnických směrů“, představuje mistrovu poezii (výjimečně i v próze) od juvenilií po senilie. Zahrnuje verše z oficiálně vydaných sbírek (například Dvakrát opakované ňadro, 1999; Poddůstojníky, 2003; Tiché odpoledne na zaprášené půdě, 2006) i ze sbírek nevydaných, práce publikované časopisecky a ve sbornících i texty dosud netištěné.
Lehký funerální románek Zahradníkův rok na hřbitově je černohumornou prózou z prostředí hřbitova a jeho zaměstnanců, mezi něž klesne hlavní hrdina prokletý básník Hektor Hnípal. Ataky na čtenářovu bránici zaručeny, doporučuje devět z deseti hrobníků! Knihu doplnila kongeniálními ilustracemi talentovaná výtvarnice Linda Sova.
