Jiří Ošanec Livres

Knížka vznikla díky šťastným okolnostem. Autor vzpomínek, vysloužilý rakousko-uherský námořník Čeněk Vrba (1888-1968), by se divil, že jeho příběhy, které nazýval „povídačkami“, dostaly tuto podobu. Rád je vyprávěl, což inspirovalo jeho syna Čeňka k nahrání, aby zůstaly zachovány pro potomky. Nahrávky vznikly v roce 1962 na starém cívkovém magnetofonu, když bylo vypravěči 74 let. Po synově emigraci v roce 1968 se nahrávky dostaly do Kanady. V osmdesátých letech jsem získal kopii na kazetě, ale kvalita byla kvůli stáří a kopírování zhoršená. Bylo třeba přepsat mluvené slovo do písemné podoby, což se podařilo až po mnohonásobném poslechu. Korektury byly provedeny podle digitálního přepisu, který poněkud vylepšil původní zvuk, avšak ne vše se podařilo přepsat. Po dlouhém zvažování jsem se rozhodl publikovat vyprávění v autentické podobě. Kde nebylo rozumět, použil jsem tři pomlčky, a tři tečky znamenají váhání. V závorkách jsou uvedeny příspěvky syna, manželky a vnuka, většinou otázky či glosy, na něž vypravěč reaguje. Snažil jsem se zachovat atmosféru „povídaček“, i když zvukový originál má své přednosti, jako jsou zvuky hodin nebo štěkot psa. Doufám, že něco z této atmosféry zůstalo.

Námořnické začátky na lodích Schwarzenberg, Albatros, Nautilus a Arcivévoda Bedřich. Námořnické začátky na lodích Schwarzenberg, Albatros, Nautilus a Arcivévoda Bedřich Vzpomínky Františka Ošance, komentované Jiřím Ošancem. V pozůstalosti Františka Ošance (1887–1951), rodáka z Kateřinek u Opavy, se dochovaly nedokončené paměti, v nichž stačil popsat kromě dětství pouze svou přípravu na službu v rakousko-uherském válečném námořnictvu v letech 1902 až 1904. Vzpomínky psal svým typickým květnatým slohem se značným časovým odstupem – až v letech 1941 a 1942, kdy žil jako čerstvý penzista v Kozlovicích u Přerova. Odtud řada nepřesností, které jsou v následujícím textu korigovány poznámkami pod čarou a vsuvkami v textu. Psal v podobném duchu, v jakém svou knihu-román o „mořských flamendrech“ pojal Jaroslav Škába. Jejich vyprávění voněla dálkami. Ošanec se se Škábou, jehož knihu evidentně neznal, v mnohém shoduje, ale na rozdíl od něj své příběhy na „Schwarzenbergu“ osobně prožil. Paměti, existující ve dvou mírně odlišných verzích, vyzdobil několika kresbičkami. Další Ošancovy námořnické osudy rekonstruoval jeho vnuk Jiří. Knížka je doplněna bohatým obrazovým materiálem, z větší části dosud nepublikovaným a dodatkem k druhému vydání.

V pozůstalosti Františka Ošance (1887–1951), rodáka z Kateřinek u Opavy, se dochovaly nedokončené paměti, v nichž stačil popsat kromě dětství pouze svou přípravu na službu v rakousko-uherském válečném námořnictvu v letech 1902 až 1904. Vzpomínky psal svým typickým květnatým slohem se značným časovým odstupem – až v letech 1941 a 1942, kdy žil jako čerstvý penzista v Kozlovicích u Přerova. Odtud řada nepřesností, které jsou v následujícím textu korigovány poznámkami pod čarou a vsuvkami v textu. Psal v podobném duchu, v jakém svou knihu-román o „mořských flamendrech“ pojal Jaroslav Škába. Jejich vyprávění voněla dálkami. Ošanec se se Škábou, jehož knihu evidentně neznal, v mnohém shoduje, ale na rozdíl od něj své příběhy na „Schwarzenbergu“ osobně prožil. Paměti, existující ve dvou mírně odlišných verzích, vyzdobil několika kresbičkami. Další Ošancovy námořnické osudy rekonstruoval jeho vnuk Jiří. Knížka je doplněna bohatým obrazovým materiálem, z větší části dosud nepublikovaným.