Kniha Druhá příroda se zabývá fenoménem „politizované“ přírody. Pojednává o lesích, které byly navrženy a vysazeny člověkem jako památníky či monumenty a o hranicích mezi samorostlým a lidským. Pokouší se uchopit a zároveň nepopřít napětí vznikající mezi přírodou formovanou k účelům ideologií na straně jedné a přirozeným prostředím, které ji obklopuje a naturalizuje na straně druhé. Na knize se graficky podílel Jan Brož (1988). Souběžný anglický text.
Kniha Na okrajích umění problematizuje a novým způsobem pojímá všeobecně sdílenou představu, podle níž svět umění tvoří oblast nejen odlišnou, nýbrž protikladnou běžnému, každodennímu světu. Výchozím tématem knihy je popis soudního sporu z let 1927 a 1928 mezi francouzsko-rumunskýmmodernistickým sochařem Constantinem Brâncușim a vládou Spojených států amerických. Celní úřad Spojených států tehdy odmítl přiznat některým Brâncușiho sochám pro jejich neobvyklý zjev status uměleckých děl a odepřel jim tímto bezcelní odbavení. Při této události se zdánlivě oddělené světy umění a běžného života zničehonic prolnuly a vyvolaly tak zajímavé otázky ohledně jejich vztahu. Jakou roli hraje při oceňování uměleckých děl definice umění, kterou více či méně vědomě předpokládáme? Jakou roli při hodnocení uměleckých děl hrají pocity, emoce či nálady? Jsou umělecká díla k něčemu užitečná, a pokud ano, k čemu? Jednotlivé kapitoly této knihy se pokoušejí na tyto otázky odpovědět prostřednictvím významných, procesuálně zaměřených hypotéz, tedy filozofií, které kladou ve svém pojetí světa důraz na proces, změnu a kreativitu.
Tato kolektivní monografie se zaměřuje na jeden z nejvýznamnějších filosofických proudů dvacátého století – pragmatismus. Kniha sleduje jeho recepci v českém prostředí ve dvacátých a třicátých letech, a to v dílech tak různých autorů, jako byli Karel Čapek, Karel Vorovka, Emanuel Rádl, F. X. Šalda či Bedřich Václavek. Autoři se obracejí k pragmatismu jako k myšlenkovému proudu, který svým originálním způsobem tematizoval otázky své doby, se snahou najít paralely či odlišná řešení, jimiž na identické či obdobné otázky odpovídala kontinentální estetika.
Moderní estetika zahrnuje do svého zkoumání nejen postmoderní kulturu, ale v rostoucí míře i krajinu a přírodu. Tato publikace přibližuje myšlení některých českých estetiků a přírodovědců, kteří se zabývali estetickými jevy. Kniha je rozdělena na část věnovanou filozofické estetice, kde jsou představeni známí (např. Otokar Hostinský, Jan Mukařovský) i méně známí (František Tomáš Bratránek, František Matouš Klácel) čeští estetici, a část přírodovědeckou, která je věnována biologizující estetice od Josefa Velenovského po současné české následovníky Adolfa Portmanna (např. Stanislav Komárek, Zdeněk Neubauer).
Jaká zvířata jsou všeobecně považována za krásná a jaká za ošklivá? Jaký vliv má posouzení krásy či ošklivosti na zastoupení daného druhu v zoologických zahradách a v posledku na jeho ochranu? Jakým způsobem lze vysvětlit samotný vznik esteticky výrazných součástí vzhledu želv, motýlů či kočkovitých šelem? Jak se vyvíjelo a jaký vliv mělo vnímání a posuzování zvířecí krásy na pojímání či utváření člověku vlastní "lidské přirozenosti"? Jaké faktory se podílejí na posuzování, popřípadě přehodnocování estetických hodnot zvířat? A existuje rozdíl v estetickém oceňování divokého zvířete a zvířete chovaného v zajetí, a pokud ano, jak jej lze vysvětlit? Jednotlivé kapitoly knihy Krása a zvíře předkládají možné odpovědi na uvedené otázky, v celé knize se pak vzájemně střetávají, prolínají a potvrzují výsledky zkoumání přírodních věd na jedné straně a estetické teorie či filozofické reflexe obecně na straně druhé.
Les je krátké, prosté slovo, se zdánlivě jednoznačným významem. Sémantické pole tohoto pojmu však pokrývá mnohem rozsáhlejší terén. Jednotlivé kapitoly této monografie se zabývají jak 'přímým' prožitkem lesa, tak prožitkem a způsoby reprezentace lesa v literatuře, poezii (i čínské), výtvarném umění, zahradní architektuře, stejně jako filosofickou, resp. estetickou analýzou této škály zažívání. Obrazová 'kapitola' se pak rozpíná od environmentu „superlesa“ deštného pralesa po mikrosféru detailů a ilustruje tak mimo jiné obecný proces estetické recepce vůbec.
Monografie trojice autorů FF UK v Praze představuje estetickou teorii, kterou roku 1908 jako originální experiment, propojující čínské tradiční teorie s evropskou estetikou, formuloval Wang Kuo-wej, velikán čínské humanitní vědy 20. století. V centru zájmu zde stojí ústřední pojem ťing-ťie a jeho mnohafazetové zkoumání v interdisciplinární fúzi zmíněných disciplín. Čínský pojem, jednoduše a bez deformací nepřevoditelný na singulární koncept západní estetiky, je „obklíčen“ sadou kontaktních pojmů a kategorií moderní evropské estetiky a literární vědy s cílem uchopit jeho komplexní obsah a smysl. Wang Kuo-wejova estetická teorie, nahlížená zde v zastřešující perspektivě dvou disciplín, sinologie a estetiky, nabízí vzácnou příležitost sledovat pokus o spojení dvou odlišných tradic ještě předtím, než nový myšlenkový model přejatý ze Západu vytěsnil domácí tradici. Interpretace Wang Kuo-wejova pojmu tak přesahuje hranice zájmu historika estetiky a dotýká se obecnějších otázek osudu čínské kultury ve 20. století. Českému čtenáři se vůbec poprvé dostává do ruky studie, která ukazuje intelektuální svět moderní Číny bez předsudků a v historických a transkulturních souvislostech. Důležitou součástí knihy je úplný překlad Wang Kuo-wejových Poznámek k písním ze světa lidí, doplněný rozsáhlým poznámkovým aparátem.
