Jan Hus, a pivotal figure in late medieval Czech history, was a theologian and reformer who challenged the practices of the Catholic Church. His advocacy for church reform and emphasis on scripture led to significant conflict with ecclesiastical authorities. Hus's ideas laid the groundwork for the Hussite movement, which sought to address corruption and promote religious freedoms. His eventual execution sparked a series of uprisings and marked a crucial moment in the history of Christianity and the struggle for reform in Europe.
Když se Janu Husovi blížila čtyřicítka, zdál se být na vrcholu slávy a vlivu. Známý kazatel v Betlémské kapli a bakalář svaté teologie se těšil podpoře královského dvora i přátelství pražského arcibiskupa.
Brzy ale přišly potíže: udání, procesy, klatba, vyhnanství a po něm odchod do Kostnice. Tam byl Hus nakonec uvězněn a upálen jako kacíř. Po celý život se přitom zabýval stejnými myšlenkami jako otcové kostnického koncilu – jak napravit zlořády v církvi, sužované papežským schizmatem a nedůstojným životním stylem kleriků. Co tedy otcové koncilu shledali na Janu Husovi tak nebezpečným, že jej poslali na smrt v plamenech? Kniha se zabývá genezí rozsudku a hledá jeho příčiny v osobitých rysech Husovy životní dráhy a veřejného působení. Líčí jeho úspěch a pád: jakými cestami se mu podařilo získat si proslulost a vytvořit okruh stoupenců a proč to přilákalo pozornost strážců dogmatu. Jan Hus je tu chápán jako příklad veřejně angažovaného učence, který se kvůli své popularitě dostane do vážných potíží. Zachytit život a smrt kazatele znamená zároveň dozvědět se něco o pozdně středověké společnosti, jejím chápání světa, jejím vnitřním napětí a předsudcích.
Historia de Expeditione Friderici Imperatoris se měla stát oficiální kronikou výpravy císaře Fridricha do Svaté země. Text, napsaný nejpozději v roce 1200, je problematicky spojován s klerikem Ansbertem, jehož jméno je v rukopisu připsáno později, což ztěžuje určení autorství. Autor se pravděpodobně výpravy osobně účastnil a po císařově smrti začal zpracovávat své zápisky do kroniky, která byla později redigována a doplněna o informace o událostech ve Svaté zemi. Předpokládá se, že autor měl blízko k českému prostředí a byl součástí císařova okolí, možná jako člen jeho sekretariátu. Oficiálnost kroniky je patrná z důležitých dopisů mezi Fridrichem a významnými osobnostmi té doby a z příznivého tónu vůči císaři.
Největší předností Ansbertova textu je, že jako jediný z kronik třetí výpravy zaznamenává napětí mezi křižáky a Byzantskou říší. Fridrich putoval se svým vojskem po souši, čímž se dostával do konfliktu s císařskými vojsky, podobně jako účastníci první kruciáty. Tím se Ansbertova kronika obsahově blíží kronikám prvních křižáků a její tón je výrazně protibyzantský, podobně jako v případě kronik první výpravy.
Kniha se věnuje úloze kazatelství v tzv. českém reformním hnutí zhruba mezi lety 1360 a 1420. Sleduje metody používané pro výklad a šíření božího slova a jejich význam pro formulaci reformního programu. Na příkladu latinských univerzitních kázání mistra Jakoubka ze Stříbra zkoumá konstrukci kazatelského textu a pracovní nástroje používané husitskými mistry při výkladu Bible.
Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.
Kulturní a přírodní památky jižní a východní Evropy, obsažené ve svazku Evropa II., okouzlují svou rozmanitostí a ohromují svým významem. Velkolepý oblouk se klene od pravěkých kreseb v jeskyni Altamira a památek řecké a římské antiky až ke vznosným stavbám španělského středověku, renesančním palácům, barokním kostelům a městským komplexům Itálie, klášterům a skvostným stavbám carů v Rusku a historickým stopám starých kultur v oblastech hraničících s Malou Asií a Uralem. Pestré jsou rovněž přírodní památky, např. horská krajina Pyrenejí, ligurské pobřeží nebo proslulá Plitvická jezera.
Sborník úvah a studií věnovaných klíčovým pojmům a koncepcím, s nimiž pracuje mezinárodní bádání o husitství. V jednotlivých esejích se autoři zamýšlejí nad tím, do jaké míry lze na husitské období aplikovat terminologii sousedních historických a sociálněvědných oborů, např. novověké termíny reformace a revoluce. Rovněž zkoumají vztah husitství k jevům a procesům jako hereze, chiliasmus či konfesionalizace. Cílem několika pramenných studií z oboru církevních dějin doby velkého schismatu je obohatit výzkum předpokladů husitství.
Tato kniha je první publikací v češtině, která se věnuje všem aspektům spojeným s touto pozdní fází křížových výprav. Přispělo do ní 15 historiků z Francie, České republiky a dalších evropských zemí. Jejich texty vás zavedou na nejrůznější bojiště v Evropě i ve Středomoří, ale i na místa, kde se o křížové výpravě pouze vášnivě debatovalo. Kniha integruje do dějin pozdních kruciát i výpravy proti husitům a věnuje se také českému přínosu k diplomatickému řešení turecké hrozby v době Jiřího z Poděbrad.
