Jan Jícha Livres

Utin jackpot je nový román českého spisovatele-humoristy, který neodolal a splnil si jeden svůj sen: napsat detektivku. Vykradená zdravá výživa a spousta divných lidí kolem. Všichni mají návod na nápravu vesmíru, ale posunout vyšetřování kupředu nedokáže pomoci nikdo. Komisař Stoklas se pokouší najít nejen důvěryhodnou stopu, ale také pochopit zvláštní mentalitu osob oddaných energiím jin a jang. A úplně jinde je úplně normální holka Julie postavena před rozhodnutí o životě a smrti.

Čtivé a přitom podrobné dějiny světové literatury napsal středoškolský pedagog-bohemista a úspěšný prozaik se smyslem pro humor, který se věnuje studiu holistického přístupu k životu. Literární monády jsou proto nejen jeho autorským pohledem na literaturu a vzdělanost skrze principy jin a jang, ale i aspirují na to, aby jako alternativní literární příručka sloužily zájemcům bez rozdílu věku po desítky let.

Byli jste někdy na zájezdu a vrátili se z něj celí, se vším majetkem a všichni? Pak nevíte, co je zájezd. Znáte průvodce, kteří chodí s deštníkem po městě a usmívají se na své svěřence? Pak nevíte, co obnáší práce průvodce. Byli jste v Holandsku a prohlédli si jen květinové trhy a větrné mlýny? Pak nevíte, o co jste přišli. Myslíte si, že cyklistika, vaření a hašiš nemají nic společného? Pak jste ještě nečetli tuhle knížku - příběh o nejneuvěřitelnějším zájezdu všech dob, založený na skutečných událostech, o tom, co se může stát obyčejným lidem, když se ocitnou v neobyčejných situacích.

Původní název knihy byl Rukověť bohemistova, což znělo krásně, avšak neprodejně. Tento název vzešel z redakčního brainstormingu. Kniha je praktickým návodem, jak vystudovat a nezblbnout. Není určena těm, kdo jdou na vysokou školu a jsou už blbí, protože ti zůstanou blbí, i když si ji přečtou. Také ti, kdo ve studiu a vědecké práci vidí smysl života, ji asi nebudou potřebovat, i když by jim neměla uškodit. Zbývá celá řada normálních lidí, které vysoká škola přitahuje z různých důvodů, a během studia začnou zjišťovat, že život je jinde. Ten život jsem našel v brdských lesích, ale někdo jiný ho může objevit třeba na parkovišti před Teskem Letňany. Přesto bude chtít školu dodělat, což je hezké slovo, jako by bez našeho diplomu nebyla hotová. Publikace popisuje prevíta, jemuž se podařilo vystudovat a přitom si zachovat zdravý rozum. Kdo bude chtít důkazy, může vidět smlouvu s nakladatelem a diplom v kartonové tubě; obojí mám schované v truhle spolu s dalšími vzpomínkami.

Netopýr na půdě není nic tak zvláštního. Možná i mluvící netopýr by se dal považovat za možnou věc. Ale mluvící netopýr, který umí odpovědět na všechny, i ty nejzapeklitější otázky a vysvětlit celý současný svět tak, aby ho pochopilo dítě? To už je veliká vzácnost! A právě s takovým netopýrem se setkal Matěj, hloubavý desetiletý kluk, který se ve škole ne a ne dozvědět všechno, co mu vrtá hlavou, až nakonec v touze po poznání i dobrodružství vylezl na půdu své novostavby, kde bydlí s rodiči a se sestrou... Chytrá i vtipná knížka pro děti od první třídy, která se nezastavuje před závažnými tématy naší doby a s laskavostí a pochopením vypráví třeba o přátelství, chudobě, dospívání, světové politice i o TOM. Autor je otcem čtyř zvídavých dětí, které se staly jeho prvními nadšenými čtenáři a posluchači.

Španělsko je jako živoucí muzeum evropských dějin. V dnešní rozrušené době, která tak namáhavě hledá odpovědi na tázání po křesťansko-islámské vzájemnosti, mohou jeho dochované památky obojího druhu působit jako symbol. Zrovna tak si ale turistický člověk může tuto spanilou zemi užít jen jako návštěvník, který nemá jinou touhu než se ohřát, dobře najíst a odpočinout si. Autor této knížečky už jezdí do Španělska dvě desítky let a řekne vám o něm vše, co potřebujete vědět, abyste se tu cítili jako doma.

Lubošek byl sprostý vesnický chlapeček. Nikdy nezdravil, nikdy se nemodlil, jenom pořád nadával. Byl tak hrozitánsky sprostý, že stačilo, aby jen otevřel pusu, a v kostele hrůzou vyschla svěcená voda. Tatínkovi říkal vole, mamince krávo, a pokud někdy vyslovil některé slušné slovo jako třeba koza nebo pták, pak jedině v nějakém neslušném významu. Chudáci Luboškovi rodiče si marně lámali hlavy, jak ho ošklivé řeči odnaučit... Takhle začíná povídka, která dala název nové knížce Honzy Jíchy. Vlastním přičiněním i ironií osudu už autor stojí na druhé straně katedry než za dob Prevítů na straně blíž k tabuli. Učí češtinu i jiné jazyky, takže má denně dost příležitostí podumat, jak kdo mluví, co tím říká a co si při tom myslí. Výsledkem je i tato sbírka šestnácti inteligentních, laskavých a jazykově hravých humoristických povídek. Ta poslední sedmnáctá je z pera Marka Twaina, který to s cizími jazyky taky neměl lehké, a Honza Jícha ji pro potěchu svoji i vaši přeložil.

S nadhledem a jemnou ironií popsané autorovy zážitky z cest po Evropě. Cestopis určený spíše svobodomyslnějším cestovatelům. Jak se stopuje po Evropě, jak se dá přespat na různých místech, jak se dá cestovat i bez peněz a ještě mnoho odpovědí na spousty dalších "jak" se dozvíte v tomto netradičně a humorně pojatém cestopise. Část knihy je věnována různým místům v Evropě. Připojeny jsou rejstříky: míst, osob, věcný plus doporučená literatura. zdroj: mlp.cz

Řadou humorných epizod popisuje český student filologie svoji studijní stáž na jedné z bavorských univerzit. V několika kapitolách provádí autor čtenáře univerzitním městem, studentským životem a učebním systémem na německých vysokých školách. Za pomoci množství jazykových hříček a výrazné sebeironie srovnává studium u nás a za hranicemi, aby nakonec došel k závěru, že období vysokoškolského studia je náročná životní etapa, kterou je nutné prožít tak, aby bylo na co vzpomínat. Zdroj: mlp.cz

Srbsko je jediná země Evropy, k níž neexistuje knižní průvodce. Země kontroverzní a nenáviděná, hlavně těmi, kdo ji znají jenom ze zpráv před dvaceti lety. Když v ní ale strávíte kus života, promění se v zemi přívětivou, laskavou a štědrou, která zkrátka jen více a smolněji klopýtala o nástrahy divokého 20. století. A právě o takové zemi je Srbský deník, který si tu po dobu jednoho roku psal Jan Jícha, učitel češtiny u srbských krajanů, a ve formě blogu jej publikoval na internetu. Získal si ohromující popularitu nejen mezi příznivci cestopisů, exotiky spojené s romantikou a laskavého i břitkého humoru, ale kupodivu i mezi srbskou komunitou v Česku, která se jeho trefnými postřehy výborně baví. Na naléhání širokého okolí teď Srbský deník vychází i knižně a chce být nejen kronikou jednoho kantorského roku, ale i první vlaštovkou, která širšímu čtenářstvu připomene, že Srbsko stále ještě existuje a rozhodně stojí za návštěvu.