Jaroslav Vorlíček Livres

Komiksové hrátky s jazykem Agenta Jaroslava o lásce, jídle, kávě, depresi a věčném nedostatku spánku.

Druhá sbírka komiksů a říkanek Agenta Jaroslava o životě, životě během karantény a životě s kávou.

Druhý díl START 55, který přímo navazuje na knihu předchozí, která je plná klukovin, dětských her a i veselých školních zážitků. Autor čtenáře oslovuje nehraným, nestrojeným, vyprávěním. Pozoruje sám sebe, své kamarády, blízké i všechny další, na které vzpomíná v nejrůznějších i choulostivých situacích. Neubližuje, s nadhledem a jemně přátelsky připomíná to, co je nám povědomé a blízké, co prožil, byť jinak téměř každý z nás. Jeho vztah k ženám je velice intenzivní. Spousty divokých večírků, poznávání tajů erotična, malování aktů v jeho atelieru, hledání té pravé lásky, prožitá zklamání . To vše později vytváří z adolescenta, zralého a odpovědného muže. Nelze též přejít jeho předvojenské i vojenské neskutečné prožitky, které bez nadsázky a s nadhledem absolvoval. Velkým a nekonečným zdrojem veselých vzpomínek, jsou též pro autora časté návštěvy Bulharska. Zde se seznámil se svou ženou pro kterou neváhal a sebral rodičům auto. Vše však dopadlo dobře a druhý díl končí svatbou s neuvěřitelnými konci pro novomanžele.

Kniha nejen pro úvalské patrioty, ale pro všechny, komu nejsou cizí lidské příběhy, nedávná historie, či lehkost poetického vyprávění o dětství a dospívání. Autor sám knihu uvádí těmito slovy: Toto je opis všech deníků, napsaných v tomto tisíciletí poblíže hlavního města České republiky Prahy, a to ve městě Úvaly, které je od metropole vzdáleno necelých 25 km do centra. Deníky zaznamenávají životní osudy člověka a jsou prosty vymyšlených zážitků či příběhů. Jedná se o skutečně prožité a pravdivě popsané období od doby dětství až po střední věk pisatele deníku. Ponořte se tedy s námi do vzpomínek, které začínají letopočtem 1955. Zde již navazujeme na doslovné vyprávění. Tento překrásný a s ničím nesrovnatelný a hlavně jedinečný svět spatřily moje oči jednoho sobotního dne v 6.30 hod ráno, 28. května 1955. Bylo to tehdy v Praze 12, v Londýnské ulici č. p. 506, dnes se tam už nerodí. Maminka mě nechala v době, kdy se to moc nenosilo, pokřtít. Křest se pochopitelně odbyl tajně, a to dne 6. 6. v pondělí, křtil mě pan farář Petr Nálevka z Arciděkanství u Svaté Ludmily a mým kmotrem byl babiččin druh Josef. Děda totiž bohužel rok předtím 12. července zemřel a babičce bylo samotné smutno. Doma už na mě čekal o tři roky starší bratr Karel. Mé první vzpomínky a vjemy, které se mi nesmazatelně vryly do paměti, jsou tak až z údobí mých čtyř let. Pár předškolních zážitků si vybavuji docela živě...