Jan Táborský Livres

Spánek považujeme za samozřejmost. Nic není vzdálenější skutečnosti. Současná civilizace funguje v módu 24/7. Tento režim však koliduje s naší biologickou potřebou spánku a odpočinku. Spánek se proto často považuje za projev lenosti nebo ztrátu času — stává se z něj problém k vyřešení. Západní medicína i různá průmyslová odvětví se tak v posledních letech stále více zaměřují na to, jak zmenšovat dopady spánkové deprivace na lidské zdraví. Tím se však řeší až důsledky, nikoli příčiny celé epidemie spánkových poruch, a vzniká paradoxní situace: problémy průmyslově řízených životů řeší opět průmysl. Antologie Odpočinek v neklidu přináší pohledy kulturních teoretiků, historiků, filozofů a sociologů na současnou krizi spánku, která až donedávna zůstávala na okraji zájmu humanitních a sociálních věd. V textech zásadních autorů se ukazuje, jak moderní kapitalistické řízení formuje biopolitiku — moc, jíž se podřizují naše těla i sny.

Autor Zpěvy Maldororovy vydal vlastním nákladem roku 1869 v Bruselu, na knižní trh se však nedostaly – nakladatelé se obávali nesnází. Kromě Zpěvů se z jeho díla dochovalo jen šest dopisů a soubor esejů s názvem Poesie. Isidore Ducasse zemřel zcela opuštěn 24. listopadu 1870 za německého obléhání Paříže. Příčina jeho smrti je neznámá. V 19. století vyšlo sice ještě druhé vydání Zpěvů (1890), ale velikost tohoto díla uznali jen vzácní jedinci. Počátkem 20. století se k němu přihlásili příslušníci umělecké avantgardy a Zpěvy vyšly potřetí (1918). Teprve toto vydání znamenalo první skutečný úspěch Isidora Ducasse – dlouho po smrti osamělého tvůrce. Podivnost obrazů a styl knihy uchvátily francouzské surrealisty, kteří v Lautréamontovi spatřovali jednoho ze svých významných předchůdců. André Breton jej uvádí v pověstném surrealistickém „rodokmenu“ Prvního manifestu surrealismu. Později napsal: „Zpěvy Maldororovy skvějí se nesrovnatelným leskem; jsou vyjádřením celkového zjevení, jež jako by přesahovalo lidské možnosti. Jedním rázem je tu sublimován celý moderní život v tom, co je v něm specifického...“ Doslov Bruno Solařík.

Kniha jazykových zajímavostí, kterou si oblíbí každý milovník českého jazyka. Jazykové jednohubky představují soubor tří set sloupků pojednávajících vtipně, ale zároveň odborně přesně, o tom nezajímavějším z naší slovní zásoby. Spolu se slovy jako „línohnát“, „břichopas“ nebo „darmotlach“ se vydáte do dob dávno minulých, s „pistolí“ procestujete půlku Evropy a „koza“ vás zaveze až do starověkého Řecka. Dozvíte se, co to znamená „nechat někoho napospas“, že zavináči se v jiných jazycích říká třeba „mlok“, „štrúdl“ nebo „prasečí ocásek“ nebo jak netradičně se dají použít některé slovníky. Jazykové jednohubky, volně inspirované oblíbenou facebookovou stránkou Jazykové zajímavosti, potěší každého, koho naše mateřština baví a kdo se o ní chce dozvědět i věci, na které již ve škole nezbyl čas. Sloupky vtipně doplňují ilustrace od výtvarníka Davida Fišera.