Hana Karolina Kobulejová Livres

Blending tenderness and intimacy, the poems in Hana Karolina Kobulejová’s Moonlight by the Tamarisk are both innocently playful and ingeniously seductive. The main symbol for the collection is the tamarisk, an eternal tree whose bark is believed to be the source of the biblical heavenly manna. However, its purpose is not just ornamental. It also serves to nourish, boasting a system of deep roots that help strengthen the banks of rivers and sand dunes. Descriptions of this kind of solid resilience are characteristic of almost every poem in this collection. The author seeks out forms that provide warmth, channelling energies that encourage us to lift our emotional state and spread hidden wings. Reaching down for the moisture of groundwater, the tamarisk’s roots supply the power of the spirit, but also our innate capacity to know ourselves again, to plumb our inner depths. In delicate counterpoint, the tiny leaves that form its airy crown seem to yearn for discoveries beyond, treasures of intensive emotion that can always be tapped. Marking a blessed creative beginning for the author, the esoteric unity of the tamarisk is the inspiration for this volume. Teasing out associations and betraying a discreet but engaging eroticism between the lines, the personal heart of the writer is on full courageous display. Balancing rich images with subtle confessions and piquant observations on daily life, there is something here for every reader to enjoy. Featuring accompanying black and white illustrations, this edition develops the special articulatory phonetics of the author’s exhilarating English translation of the Czech original Night by the Tamarisk, simultaneously enriched by new poems, proving that in the depths of darkness the moon will always shine. What will be revealed?

Ve vísce i v podhůří zvířátka zažívají spoustu zajímavých příhod… Stejně jako v malebné krajině, která se nachází v blízkém okolí. Teď je můžete sdílet s nimi. Ropucha Oleandra smutní, že nemůže být zakletou princeznou. Upovídaný svišť Bertík najednou utichne. Jestřáb Baltazar touží žít obklopený kamarády, už nechce osaměle létat na obloze, a proto se vydá na zem a potká cvrčka Gabriela. V jiném zátiší tchoř Řehoř vymýšlí, jak zahnat fámy, které se o něm povídají. Aby toho nebylo málo, do krajiny se zatoulá rosomák Jáchym. Nad údolím létají slavíci, kteří hledají pole pro mandelinky, zatímco v potoce dovádí lín Oskar s Benediktem. Slepýš Zoltán se oddaně stará o kukaččí mládě. Roztomilé housátko ve vísce je posmutnělé, že ztrácí obdiv ostatních. Kamzík Sebastián skákající nedaleko v podhůří hledá, jak si naplnit život báječnými zážitky, a pomůže mu ledňáček Vilém. Dudek Přemek v lesích opodál zase řeší nečekané nesnáze, díky kterým objeví své štěstí. Uvnitř knížky se skrývá rozuzlení, jak každý příběh dopadne… Všechna poučení, která se zde nalézají, jsou zvířátky důkladně ověřená. Jedná se o čtvrtý díl v pořadí, poprvé ilustroval Josef Quis.

Knížka je složená z deseti příběhů zvířátek, která myslí jako lidé. Zvířecí svět je plný nevšedních i všedních dobrodružství, díky kterým se děti čtivou formou seznamují nejen s okolními zvířaty, ale také se učí, jak s důvtipem zvládnout životní nesnáze. A aby se děti mohly z pohádek skutečně něco naučit, z každého příběhu vždy plyne poučení.

Třetí sbírka současné mladé básnířky tvořící v duchu surrealismu a abstrakce. Lehkost přítomnosti začíná v déja vu těžší minulosti. Těžkost je jen naše vůle poddat se nelehkému.

Čtvrtá sbírka současné mladé básnířky završující poetickou tetralogii.

Druhá sbírka současné mladé autorky, volně navazující na její předcházející cyklus veršů "Noc u tamaryšku", obsahuje převážně intimní a reflexivní poezii. Podobně jako v předcházející sbírce, i v této autoka podává poměrně otevřenou výpověď, odhalující její vnitřní svět. Do svých veršů tentokrát však zakomponovala mnohem více naděje i přesvědčení, že i z nevydařeného vztahu lze po jeho podrobnějším přezkoumání paradoxně získat pocit vyrovnanosti a naděje. Zatímco "Noc u tamaryšku" je vlastně reminiscencí na to, co skončilo, "Ráno s magnólií" posunuje vztah mezi mužem a ženou do roviny proměn, které střídavě vzbuzují někdy optimističtější, jindy zase pesimističtější předpoklady. A tak magnólie je vlastně v tomto opusu symbolem takové citové vazby, která může odkvést v mrazu nebo se probudí do teplého, životadárného rána.

Víte, co dělají v noci světlušky? Proč si páv povídá se pstruhem? Jak se dá setkat se zpívajícím jezevcem? A co se děje, když se medvíďata nechtějí ukládat k zimnímu spánku, ale místo toho se rozhodnou skotačit? Čeká na vás povídání o tom, jak bojácný ráček znovu najde svou odvahu. Dozvíte se, proč vrabčáci s dobrotivostí více pořídí, čím se koroptvím z obilného pole vyplatí přátelství s bažantem a také dostanete možnost přidat se mezi bobří a vydří vodní radovánky. V knížce, kde zurčí říčka, přes kterou se dobrodružně plaví broučci a nad mechem poletují modrásci, se nachází malebný svět plný laskavých příběhů, které zažívají zvířátka kolem nás. Jedná se již o třetí díl v pořadí.

Poněkud kontroverzní příběh vypráví o dvou ženách, které se milují. Působením času se jejich láska začíná měnit. Cit té jedné začíná být intenzivnější, u té druhé upadá. Vzájemně se odcizují. Obě mají partnera. Muže. Tají si to, ač každá to o té druhé ví. Láska jedné z žen se zdá být opravdová. Láska té druhé je pouhou přetvářkou vzniklou z touhy to zkusit. Když Annu ovládne strach z toho, že by se do Katji mohla doopravdy zamilovat, začne vymýšlet cesty, jak se z jejich vztahu dostat ven. Jak se jí to bude dařit a co se dál bude dít, to už se dočtete v knížce...

Pojetí nové básnické sbírky Hany Karoliny Kobulejové přináší čtenářům zkoumání nejrůznějších emocionálních a racionálních vrstev, které obklopují lidské nitro. Objevují se ozvěny vědeckého poznání světa – postřehy z astronomie, geologie, meteorologie či biologie –, neboť k nám každodenně promlouvají, ovlivňují náš pohled na svět i smýšlení. Její otevřená výpověď o chápání viditelné i neviditelné reality tak není pouze citová, ale i rozumová, ba přímo vědecká. Tím se citlivě prolínají básně založené na fantazii, což vytváří ojedinělý soulad. Přitom se autorka otevírá všudypřítomné magii, kouzlům a mýtům. Dojmy zasazuje do přírodních scenérií – rozkvetlých tulipánových polí pod horou Fudži, stezek v peruánských Andách, šumících vln okolo havajských pláží i Velikonočního ostrova. Pozornost si jistě zaslouží autorčiny ilustrace, které provázejí její verše již od první sbírky. Jsou poklidné i pulzující, s konkrétními i abstraktními motivy. Propojení psaného slova a ilustrací v různých technikách můžeme považovat za osobitou komunikační metodu, schopnou zprostředkovat publiku dojmy, na které by samotný text nebo samotná grafika nestačily. Společně pak vytváří nápadité a svobodomyslné dílo, které nabízí spoustu možností, jak se do něj můžete vžít.