Enzo Bianchi Livres

Uvedení do lectio divina. Lectio divina – četba Božího slova přecházející postupně v modlitbu – patří k vzácným pokladům církve. Cílem této metody není pouze správné pochopení literárního a historického smyslu biblického textu. Když rozjímáme o Božím slovu a v modlitbě pak Bohu odpovídáme, dojdeme podstatně dál: Boží Slovo, sám Kristus, proměňuje náš život i naše smýšlení. Enzo Bianchi má s lectio divina bohaté praktické zkušenosti, a tak dokáže pojmenovat nejčastější problémy, s nimiž se lze při rozjímavé četbě Písma setkat. Jednou z nejdůležitějších věcí je podle autora umění zaujmout k Božímu slovu vnitřní postoj naslouchání.

Alcuni protagonisti della vita italiana dichiaratamente (o apparentemente) lontani dalla fede, commentano un passo biblico che ha lasciato una traccia nella loro vita.

Kniha přibližuje důležité a podstatné pojmy křesťanské spirituality, jakými jsou např. modlitba, askeze, svatost, půst, meditace, kontemplace, trpělivost, bdělost, duchovní zápas, pokora, odpuštění, nemoc, stáří, naděje, smrt a podobně. Vznikla z odpovědí E. Bianchiho těm, kteří se ho ptali „po důvodech jeho naděje“. Nejde tedy o klasický slovník, ale spíše o obdobu onoho prastarého: „Abba, řekni mi slovo!“, jímž se kdysi mladí mniši a poutníci obraceli na starší mnichy a poustevníky v naději, že slovo, které jim bude darováno v odpověď, pronikne jejich srdce a bude jim světlem na další cestu. Kniha může přijít velice vhod kněžím, kteří chtějí k lidem promlouvat jasnou a hlubokou řečí. E. Bianchi se opírá o tisíciletou moudrost křesťanských učitelů duchovního života a umí formulovat tak, že jí současný člověk rozumí. Ale i pro mladého člověka je důležité se dozvědět na třech čtyřech řádcích, co je to prosebná modlitba, obrácení, hněv, svědomí, sebezápor ... Autor má dar věci pojmenovat výstižně a stručně. Prokop Brož, ThD.

Somalia, Eritrea, Etiopia: da questi Paesi proviene la maggior parte delle persone che oggi salpano dalla Libia per cercare asilo in Italia. Sono spesso volti senza nome che si susseguono nei servizi dei telegiornali, capaci di suscitare pietà ma soprattutto paura. Il Centro Astalli ha voluto dar voce a questi uomini e queste donne, persone normali costrette loro malgrado a vivere esperienze straordinarie, a lasciare la loro casa, il loro Paese, la loro famiglia per ricominciare da zero in una terra straniera. Dieci di loro hanno avuto la forza e il coraggio di confidarci la propria storia, i viaggi disperati, le minacce e le torture subite. Ci hanno raccontato com’era la loro vita prima della fuga e cosa hanno trovato qui in Italia. Ciascuna testimonianza è accompagnata dall'introduzione di uno scrittore italiano (Lerner, Camilleri, Bianchi, De Luca, Arslan, Bellu, Albanese, Lakhous, Mazzucco, Celestini) in una sorta di dialogo a distanza che diventa simbolo di scambio e arricchimento reciproco.

Komentář k nedělním liturgickým čtením: roční cyklus C. Autor předkládá ve svých homiliích zamyšlení nad nedělními biblickými texty. Výklady zachycují základní témata jednotlivých čtení z nedělí a slavností celého roku a uvádějí je do souvislosti s duchovním i společenskýmživotem křesťanů. Evangelizační zkušenosti autora i srozumitelné vyjadřování spolu s teologickou erudicí činí z této knihy vynikající pomůcku pro ty, kdo působí v pastoraci, i pro široký okruh účastníků bohoslužeb. „Dnes se naplnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli“ (Lk 4,21). Stručné kázání, které pronesl Ježíš v nazaretské synagoze na počátku svého veřejného působení, je modelem každého komentáře biblických textů během liturgického slavení. Slovo Písma je totiž vždy určeno pro dnešek a pro nás, chce promlouvat ke shromáždění svolanému Pánem na určitém místě a v určitou dobu. Právě pro nás se naplňují Písma. V církvi máme předávat Ježíšův život, ne naše ubohá lidská slova. Kristus se nesmí nikdy stát jen předmětem našich teorií a projekcí, dílem naší mysli. Chce být přítomný ve své církvi i skrze hlásané slovo.

„Kněz vychází z eucharistie a směřuje k ní: v ní Duch Svatý posvěcuje církev a také kněze. Ať kněží nezapomenou, že i když slaví ty nejskromnější eucharistie, někde v zapomenutých vesničkách ‘na konci světa’ či v anonymních městských aglomeracích s pár lidmi – dělají-li to s náležitou pozorností, vážností a přesvědčením, pak při lámání chleba Slova a účastí na jediném eucharistickém chlebu budují církev a mají účast na konání Ježíše Krista.“ Enzo Bianchi povzbuzuje kněze k takovému způsobu slavení eucharistie, které by se stalo skutečně jejich posvěcením. Zabývá se nebezpečím rutiny, teatrálnosti a roztěkanosti, ale především otázkou, jak se na vlastní slavení liturgie připravit. Pobízí je, aby sami nejprve Boží slovo pokorně přijali, dříve než je budou zvěstovat, a aby mši svatou sloužili autenticky, celým srdcem. Eucharistie má pro křesťanský život zásadní význam, lidské životy však může proměňovat jen tehdy, je-li slavena s věrohodností a opravdovou vírou. Jen tehdy v ní také kněz může najít pramen i vrchol svého života a své služby.

Il cibo è essenziale per nutrire e mantenere in vita uomini, animali e piante. È un dono che inizia dalla madre e prosegue con la nutrice, ma diventa anche un gesto sociale fondamentale. La tavola rappresenta un luogo di comunicazione e scambio, dove si celebra la gioia della convivialità. Mangiare va oltre il semplice nutrirsi; è un'arte che riflette la sapienza del vivere. Questa azione, sia naturale che culturale, assume un significato simbolico e sacro, scandendo il tempo e celebrando momenti significativi della vita, come nascite e morti. Enzo Bianchi sottolinea come Gesù abbia rivoluzionato la percezione del cibo, trasformando la tavola in un luogo di incontro e di condivisione. Nella Bibbia, la pienezza della vita è spesso rappresentata da banchetti, che, ricchi o poveri, sono sempre condivisi. Gesù ha amato la tavola come spazio di lode e ringraziamento a Dio, vedendola come un simbolo di vita e pace per tutti. La sua lezione a tavola ci invita a riscoprire la gioia del vivere e del convivere, per diventare più umani.