Leoš Suchařípa Livres

Divadelní program k inscenaci ND v Praze obsahuje kromě textu hry kalendárium autora, studii Milana Machovce Smysl lidské existence, zamyšlení Karla Krause o dramatu, přehled inscenací Čechovových her na scénách ND a dobové kritiky.

Lachtränen garantiert! Gogols Stück über den trägen Hofrat Podkoljossin mit seiner ausgeprägten Angst vor der Ehe sprüht nur so vor Sprach-, Charakter- und Situationskomik. Podkoljossins umtriebiger Freund, die Heiratsvermittlerin, die Braut und ihre abgewiesenen Freier verursachen einen Wirbel absurder Ereignisse - kann sich der Held durch einem Sprung aus dem Fenster retten?

Toužení, zklamání, naděje, zlost. Pocity, které provázejí člověka od chvíle, kdy si začne plně uvědomovat, že mu život protéká mezi prsty. Jsme znechuceni světem, kde ve většině případů vládnou neschopní jedinci, kteří se obvykle nemohou pochlubit ničím jiným, než pouhou gloriolou úspěchu. A penězi. Právě ty jsou v dnešním světě, zdá se, nejdůležitější. Ideje a ideály zmizely. Čekáme. Na štěstí, na změnu, na smrt. A doufáme, že nakonec zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí. To platilo před sto lety stejně jako dnes. Hru v překladu Leoše Suchařípy doplňují studie Vladimíra Svatoně (o době a literatuře počátku dvacátého století, kdy Čechov Strýčka Váňu napsal), Jana Císaře (o čechovovské inscenační tradici u nás) a Ivany Ryčlové (o průkopníkovi Čechovových her K. Stanislavském). Knihu doplňuje bohatá obrazová příloha (fotky z inscenace Strýčka Váni ve Stavovském divadle v režii Michala Dočekala) a snímky ze tří inscenací Čechovových her v Národním divadle v uplynulých padesáti letech.

" Je peux planter un bâton, il prendra ", dit Tchékhov, parlant de ses dons de jardinier. De la même façon, il plante ses personnages autour d'une table et les voilà aussitôt qui jaillissent de la scène, comme d'un terreau. " Les gens dînent, ils ne font que dîner et pendant ce temps s'édifie leur bonheur ou se brise leur vie. " La Mouette, par exemple, où le temps n'en finit pas de s'écouler, où l'amour n'est jamais payé de retour, s'achève même sur une tragédie. Jardinier des lettres, Tchékhov sème des mots simples, de petites graines grises, sans odeur ni saveur particulières et ô miracle, nous les voyons fleurir comme en rêve, prendre des couleurs d'une tendresse surnaturelle. Et dans le silence, ce que nous entendons, c'est la musique de l'âme.

Set in a Russian boarding house, the drama explores the lives of marginalized individuals grappling with despair and existential questions. Through rich character interactions, it delves into themes of poverty, hope, and the human condition. This contemporary edition has been meticulously retyped and redesigned for clarity, ensuring its accessibility for both current and future readers.

"Nikolai Ivanov, approaching middle-age, has lost all passion for life. No longer in love with his wife, riddled with debt, and in danger of losing his estate, Ivanov finds himself trapped in a stasis he cannot shake-dragging all of those in his orbit down with him. While his family and friends rally around him trying to help, Ivanov only seems to sink further into the darkness that threatens to consume him. A new translation of Chekhov's character study of a man undone by his own spiritual malaise"-- Provided by publisher

La Cerisaie, pièce de tous les malentendus entre l'auteur et ses admirateurs. Comédie, pour Tchékhov. Tragédie pour Stanislavski et tous les metteurs en scène qui lui ont succédé. Inaccessible aux Français, pense aussi Tchékhov, qui écrit à Olga Knipper : " Ma douce, mon petit cheval, à quoi bon traduire ma pièce en français ? C'est grotesque ! Les Français ne comprendront ni Lopakhine ni la vente de la propriété et ne feront que s'ennuyer. Il ne faut pas le faire, ma douce. C'est inutile. " Tchékhov, le plus joué, le plus aimé, le plus célèbre des incompris.

Pravidla hry přiníšejí významné Suchařípovy kritické analýzy z 60. let. Společným jmenovatelem je úsilí o analýzu a pojmenování všech prvků a souvislostí, které vstupují do hry při vnímání divadelního díla. V Suchařípových textech se odráží vystupňovaná divadelní aktivita 60. let. Nejsou však jen svědectvím o době, v níž vznikaly, ale mají i nadčasovou platnost. Řada jeho analýz patří svou myšlenkovou pronikavostí dodnes k výstavním skvostům české teatrologie. Vyzařuje z nich tatáž osobitost, jakou vnímáme ze Suchařípova autorského hereckého projevu.