Vojtěch Belling Livres

Univerzalismus Othmara Spanna v kontextu meziválečných korporativistických ideologií v Německu a Rakousku Po první světové válce se ve středoevropském prostoru masivně rozšířily myšlenkové směry korporativismu požadující nahrazení liberálně-kapitalistického hospodářského systému profesně-stavovským řádem, který měl být založen na „přirozeném“ členění hospodářského sektoru do samosprávných korporací – stavů. Ty měly převzít podstatnou část funkcí dosud příslušejících státu a současně řídit ekonomické vztahy po vzoru předmoderního cechovního systému. Mezi mnoha meziválečnými teoriemi korporativismu dominovala ideologie tzv. univerzalismu rakouského národohospodáře a sociologa Othmara Spanna, která si získala řadu příznivců v prostředí radikálněkonzervativních a katolických kruhů po celé střední Evropě, ze­jména v německy hovořícím prostředí. Právě podrobnějšímu zkoumání Span­novy nauky a jejímu zasazení do kontextu konzervativních a korporativistických směrů meziválečné epochy je zasvěcena tato kniha. Kromě kritické analýzy univerzalismu se v ní čtenáři seznámí rovněž se vztahem nacionálně-socialistické ideologie a nacistického režimu k univerzalismu a k ideám stavovské přestavby hospodářství a státu a v krátkém exkurzu také s pronikáním univerzalistických myšlenek do sudetoněmeckého radikálně­konzervativního milieu v meziválečné době.

Předkládaná publikace se věnuje problematice ospravedlnění existence politických systémů a v nich probíhajících rozhodovacích procesů v současné době. Rozebírá podrobně klasické koncepty legitimity moci, včetně jejich vztahu k pojmovému instrumentáriu moderního státu, jako je idea suverenity a reprezentace. Všímá si přitom především jejich relevance ve vztahu k současné podobě společenského a politického systému. Autor se tak dotýká krizových symptomů současné podoby demokratického rozhodování a neopomíjí ani problematiku tzv. demokratického deficitu či spíše deficitu demokratické legitimity přítomného jak ve státech, tak v nadnárodních institucích. Všechny tyto otázky jsou přitom doprovázeny důkladným kritickým rozborem současné odborné literatury. Na tomto základě autor dochází k některým na první pohled poněkud trpkým závěrům ohledně budoucnosti demokraticky fungujícího mocenského systému umožňujícího rozvoj společenské svobody, které však o to více vybízejí k zamyšlení nad tím, zda není potřeba podniknout vhodné revitalizační kroky.

Dělba pravomocí mezi mezinárodními organizacemi a státy představuje vždy naléhavou otázku. V případě EU je její naléhavost tím větší, že je pojímána jako organizace integrační povahy. Zásadní je přitom nejen vlastní způsob rozdělení pravomocí, nýbrž i to, zda a jak je nastavená dělba pravomocí kontrolována. V architektuře EU je kontrola nad dělbou pravomocí, jak ji nastavily zakládací smlouvy, v poslední instanci svěřena Soudnímu dvoru EU. Výkon této kontroly si však současně nárokují i orgány kontroly ústavnosti členských států. Za této situace se publikace zamýšlí nad tím, zda má současné řešení kontroly dělby pravomocí v EU smysluplné alternativy, ať již v podobě specializovaného kompetenčního soudnictví anebo v určitých formách posudkových, a jaký potenciál mají ve vztahu k dohledu nad dělbou pravomocí orgány kontroly ústavnosti v členských státech.

Po první světové válce se ve středoevropském prostoru masivně rozšířily myšlenkové směry korporativismu požadující nahrazení liberálně-kapitalistického hospodářského systému profesně-stavovským řádem, který měl být založen na „přirozeném“ členění hospodářského sektoru do samosprávných korporací – stavů. Ty měly převzít podstatnou část funkcí dosud příslušejících státu a současně řídit ekonomické vztahy po vzoru předmoderního cechovního systému. Mezi mnoha meziválečnými teoriemi korporativismu dominovala ideologie tzv. univerzalismu rakouského národohospodáře a sociologa Othmara Spanna, která si získala řadu příznivců v prostředí radikálněkonzervativních a katolických kruhů po celé střední Evropě, ze­jména v německy hovořícím prostředí. Právě podrobnějšímu zkoumání Span­novy nauky a jejímu zasazení do kontextu konzervativních a korporativistických směrů meziválečné epochy je zasvěcena tato kniha. Kromě kritické analýzy univerzalismu se v ní čtenáři seznámí rovněž se vztahem nacionálně-socialistické ideologie a nacistického režimu k univerzalismu a k ideám stavovské přestavby hospodářství a státu a v krátkém exkurzu také s pronikáním univerzalistických myšlenek do sudetoněmeckého radikálně­konzervativního milieu v meziválečné době.

Pojem suverenity je v politické a právní teorii často nadužívaný a zneužívaný. V kontextu nadnárodní integrace a eroze státnosti se diskutuje o oslabování, sdílení nebo konci suverenity. Pro někoho je suverenita cílem, který je třeba chránit, pro jiné symbolizuje nacionalismus či absolutní moc státu. Různí autoři přitom pod tímto pojmem chápou různé fenomény, což přispívá k zmatku ohledně subjektu suverenity – lid, stát, jednotlivci či nadnárodní společenství. Tento pojem se stává zbraní v intelektuálních a politických sporech, přičemž ztrácí analytický význam. Vojtěch Belling se s tímto fenoménem vyrovnává podrobnou analýzou interpretací suverenity u klíčových představitelů moderního myšlení. Na základě této analýzy se snaží definovat moderní pojem suverenity jako specifický způsob sociální legitimizace v porovnání s alternativními koncepty politické legitimity. Dále se zaměřuje na udržení relevance tohoto pojmu v současnosti a zkoumá, zda může být nástrojem konstituování sociální reality, a jaké sociální předpoklady pro to existují v rámci společností a na mezinárodním poli. Tématu se bude věnovat v navazující publikaci.

Pojem suverenity představuje bezesporu jeden ze zásadních a nejdiskutovanějších konceptů moderní státovědy stejně jako politické a právní filosofie. V souvislosti s nadnárodní integrací, rozvojem mezinárodního práva, fenoménem finančních krizí a bezpečnostními hrozbami probíhá v současnosti v celosvětovém měřítku rozsáhlá debata o relevanci a případném novém uchopení tohoto termínu. Cílem publikace „Suverenita panovníka, lidu a státu v moderní politické filosofii“ není předložit vyčerpávající přehled této diskuse a obsáhnout všechny nuance pojmu suverenity, nýbrž představit osm vybraných klíčových koncepcí suverenity, jež nacházíme v dílech klasiků moderní filosofie a právní teorie, a přiblížit jejich často kontrastní přístupy k tomuto konceptu. V jednotlivých kapitolách jsou předvedena uchopení pojmu suverenity u Jeana Bodina, Thomase Hobbese, J.-J. Rousseaua, G. W. F. Hegela, Hanse Kelsena, Carla Schmitta, Hermanna Hellera a Raymonda Arona. Předkládaná publikace je určena jak badatelům a studentům z oblasti sociálních věd, tak i širší veřejnosti se zájmem o politickou a právní vědu a jejich ústřední pojmy.

Monografie se zaobírá otázkou, nakolik jsou pojmy státu, státnosti a suverenity odsouzeny k zániku v kontextu procesů proměny, kterými procházejí současné společnosti a politické systémy. Ukazuje, že odpověď na tuto otázku vyplývá z toho, jaký obsah je těmto pojmům přisuzován, což navazuje na to, jakým způsobem je jednotlivými aktéry konstruován obraz sociální reality. Pojmy státu a suverenity byly od počátku spojeny s určitým způsobem vnímání této reality typickým pro éru modernity. Jejich současné zpochybňování není ani tolik výrazem proměny „objektivní“ reality jako takové, jak se někdy zdá, nýbrž proměny jejího vnímání a rozšířením alternativních konceptů. Kniha ukazuje, v jakém myšlenkovém kontextu jsou tyto koncepty zakotveny a s jakými konsekvencemi jsou spojeny. Zároveň se podrobně zabývá otázkou, nakolik nadnárodní integrace zpochybňuje relevanci pojmů státu a suverenity. V neposlední řadě se zaobírá problematikou výjimečného stavu jako ultimátního nástroje zachování státnosti tváří v tvář jejímu ohrožení.

Obsah: 1. Vymezení zkoumaného prostoru; 2. Geografická charakteristika Frýdlantska; 3. Dějiny majetkové držby; 4. Církevní organizace na Frýdlantsku ve středověku; 5. Zasvěcení středověkých kostelů na Frýdlantsku; 6. Vývoj středověkého osídlení na Frýdlanstku; 7. Katalog středověkých staveb: Arnoltice, Bulovka, Dětřichov, Dolní Oldřiš, Dolní Pertolice, Frýdlant v Čechách, Hejnice, Horní Řasnice, Jindřichovice pod Smrkem - zřícenina kostela, Krásný les, Kunratice, Ludvíkov pod Smrkem, Ves, Větrov u Frýdlantu, Višňová; 8. Vývoj středověkých kostelů.