Lukáš Fasora Livres

Mýty a tradice středoevropské univerzitní kultury. Publikace si klade za cíl kulturní analýzu univerzitního prostředí, přičemž jejím hlavním analytickým nástrojem je pojem „mýtus“. Autoři chápou mýtus jako kulturní jev spojující současnost akademické sféry s minulostí a jako archetyp ve smyslu psychologie Carla Gustava Junga. Mýtus je podle autorů pevně vázán na symboly, rituály, hierarchické znaky a tradice nejrůznějšího druhu. Kniha představuje americkému a západoevropskému čtenáři univerzitní kulturu vlastní tzv. humboldtovskému okruhu akademické tradice, přičemž v centru pozornosti stojí prostředí českého vysokého školství ve srovnání se situací v Německu, Polsku, Rakousku a dalších zemích. Významným aspektem je proto charakteristika středoevropských univerzit, které prošly ve 20. století diskontinuitním vývojem. Specifikem knihy je preference náhledu akademické kultury převážně z pozice ne- metropolitních vysokých škol vzniklých v 19. a 20. století. Autoři pojali svou knihu historicky, ale nebrání se významným aktualizacím. Zajímá je zejména rozpor mezi humboldtovským ideálem a „akademickým kapitalismem“, hledání univerzitní jednoty v rámci diverzifikačních tlaků, tendence k oslabování univerzitních svobod a různé podoby univerzitní samosprávy. Autoři se pokouší svou publikací vyvolat debatu nejen v historických kruzích, ale také u zájemců napříč univerzitní komunitou.

Kniha si klade dva stejně významné cíle: oslavit 90. výročí vzniku univerzity a otevřít diskusi o tradicích, podmínkách a perspektivách univerzitního vzdělávání v kontextu českých moderních dějin.

Reprezentativní publikace představuje více než třicet příspěvků od předních českých historiků (J. Malíř, P. Marek, M. Myška, C. Nečas, J. Pešek aj.) z univerzit, muzeí, archivů a pracovišť akademie věd na téma sociálního a profesního vývoje obyvatelstva v 19. století. Kompaktní dílo staví na prolínání zemského faktoru, velkých sociálních a kulturních dějin a na typologické biografii zajímavých osobností, vše v kontextu vývoje celé střední Evropy. Do sborníku byly např. zařazeny texty na téma „šlechtic“, „rabín“, „advokát“, „vinař“, „potulný divadelní umělec“, „četník“ nebo „prostitutka“.

Autoři této průkopnické práce pojímají antiklerikalismus jako součást modernizačních evropských procesů, provázejících budování evropských národních států a jejich politických institucí. Antiklerikalismus je v jejich očích součástí „ambivalence moderny“, která se vyznačuje střetem identit a proměnou životních orientací a mentalit. Autoři vymezují termín antiklerikalismus v kontextu duchovních a náboženských dějin 19. a 20. století, s důrazem na jeho dobové proměny v multinárodní a multikonfesní habsburské monarchii od roku 1867, resp. v období první republiky. Antiklerikalismus získával podobu kulturního boje, jenž se uplatňoval především v otázce školské a manželské politiky, resp. v otázce rituálů – smrti a pohřbívání. Vedle perspektivy celozemské, české a moravské, nazírané prostřednictvím zákonů a zákonných opatření, resp. prostřednictvím střetů mezi politickými programy jednotlivých stran, autoři zvolili i perspektivu mikrohistorickou (Brno, Kladno, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Polná, Žarošice, Lidečko, Mikulovice u Pardubic), jež ozřejmuje, jak se antiklerikální nálady a postoje uplatňovaly během každodenního náboženského, politického a společenského života.

Kniha - stejně jako ilustrace na její obálce - ukazuje, že věkovitá instituce papežství byla i v nedávné minulosti pro jedny ochranou a útočištěm před bouřemi moderního světa, pro druhé pak výrazem zastaralé instituce bránící pokroku. Toto napětí vyjadřuje ve svérázné umělecké zkratce i reprodukovaná iluminace pražských benediktinek ke svátku sv. Petra a Pavla z r. 1904: „koráb církve řídí Petrův nástupce Pius X., který je však atakován symbolickou flotilou nepřátelských člunů: pyšným racionalismem, francouzskou revolucí, tehdejší světskou mocí, Martinem Lutherem, svobodnými zednáři a dokonce i čertíkem začteným do liberálního vídeňského deníku Neue Freie Presse… Obě krajní pozice se však v 19. a první polovině 20. století značně vyvíjely, vzájemně ovlivňovaly, a i v českých zemích plnily funkci specifických kulturních kódů, do značné míry působících i v dnešní době. Tzv. ultramontanismus byl totiž důležitým fenoménem v procesu vytváření moderních evropských společností. Byl projevem nezanedbatelného vlivu římského papeže i „za horami (ultra montes, tedy za Alpami). Kniha soustavně analyzuje obraz papeže ve zdejším českém i německém jazykovém prostředí, a to jak v katolické církvi, tak v nekatolickém a občanském prostředí vůbec. Nezapomíná ani na související náboženské, kulturní a politické transfery se sousedy ve střední Evropě.

Reprezentativní publikace mapuje hlavní obrysy vývoje i aktuální stav brněnské filozofické fakulty, která vždy patřila k předním českým vysokoškolským institucím a osobnosti s ní spjaté spoluurčovaly ráz celého regionu. Autoři se zaměřili jednak na politický a hospodářský vývoj fakulty a její vědecký přínos, jednak na vztah učitelů a žáků a na proměny vztahů mezi fakultou a dalšími společenskými subjekty. Dějiny fakulty jsou prezentovány též jako historie určitého genia loci, který souvisí s fakultním areálem a intetektuálním brněnským prostředím.

V pořadí již třetí díl reprezentativních publikací věnovaných fenoménu Moravy a vývoji sociálních i profesních typů v moderní době. Po souborech mapujících 19. století a první polovinu 20. století je autorským kolektivem pod vedením profesora Jiřího Malíře analyzována epocha osvícenství a její moravská specifika. Před čtenářskýma očima defilují osobnosti, které se různým způsobem orientují vzhledem k trendům doby – modernizaci, rostoucímu státnímu vlivu a germanizaci, společenstevním a kulturním změnám. Přínosem kolektivní monografie však nemá být pouze pohled na zajímavé osoby a jejich svět, ale především metodicky inovativní přístup k tématu, který by zachytil problematický a ambivalentní vztah starého a nového řádu na sklonku 18. století.

Soubor studií předních historiků i archivních pracovníků, jejichž biogramy zajímavých osobností působících na Moravě v době velkých společenských změn analyzují profesní a sociální vývoj těchto lidí. Na jejich příkladu se ale též zobrazují strukturální změny zemské společnosti v jejích rozličných vrstvách. Editorský kolektiv pod vedením profesora ­Jiřího Malíře se i tentokrát pokusil využít moderních metod sociálně-kulturní historie a prohloubit poznání života různých společenských skupin a sociálních typů. Před čtenářem defilují známé i polozapomenuté postavy dějin, jejichž životní osudy dokládají pestrost a v mnohém aktuálnost života našich předků i jejich odkazu.

Kolektivní monografie trojice autorů brněnské Masarykovy univerzity L. Fasory, J. Hanuše a J. Malíře otevírá dosud badatelsky neprozkoumané téma – sekularizaci venkovského prostoru v rámci střední Evropy v 19. století. Jednotlivé příspěvky publikace rozebírají pojem sekularizace a možnosti jeho užití v různých humanitních oborech a přinášejí konkrétní výsledky výzkumu domácích i zahraničních historiků a sociologů. Čtenář se může seznámit s řadou inspirativních podnětů, které se týkají politizace českého a moravského venkova, vytváření konfliktních stranických linií, venkovského „konzervatismu“ se specifickým prožíváním času a prostoru, náboženské symboliky, sporů mezi školou, farou a obecním úřadem, případně problematiky antiklerikalismu. Sedmnáct dílčích příspěvků představuje reprezentativní soubor, jenž navazuje na otevření diskuse v podobě knihy Sekularizace českých zemí v letech 1848–1914 (CDK, Brno 2007) a který bude mít pokračování ve zkoumání sekularizace dělnictva ve středoevropských městech.

Napoleonské války zásadně ovlivnily politickou mapu Evropy a hluboce zasáhly tehdejší společnost. Reflexe těchto událostí a jejich vliv na proměny společenských struktur se staly předmětem zájmu historiků a badatelů. Příspěvky v tomto svazku se zaměřují na vztah válek a formování moderních národů ve střední Evropě, zkoumají vliv na české národní obrození a jeho představitele, a analyzují francouzskou emigraci v českých zemích. Dále se zabývají odrazem historických událostí přelomu 18. a 19. století v historiografii a školních učebnicích různých období a režimů. Zvláštní pozornost je věnována ztvárnění napoleonských válek ve filmu, výtvarném umění a hudbě. Specifickou tematiku představují soudobé kroniky, zejména z selského prostředí, a lidové písně reflektující vojenské pohyby a významné válečné úspěchy či neúspěchy. Sborník zahrnuje příspěvky renomovaných domácích i zahraničních odborníků, včetně mladších badatelů. Vznikl ve spolupráci Muzea Brněnska a Výzkumného střediska pro dějiny střední Evropy na Masarykově univerzitě a je prvním svazkem nové ediční řady zaměřené na kulturu ve střední Evropě.