Knihu, která vždy byla českému národu tak drahá, si konečně můžeme přečíst v současném jazyce, kterému každý rozumí.
Jedná se o významné křesťanské dílo, které nás přivádí zpět ke kořenům české reformace.
Osloví všechny generace čtenářů - ty mladší připravuje na samostatné setkání se světem a jeho úskalími, ti starší v ní naleznou moudrý pohled na svět s milým humorem, ale i syrovým popisem reality. I po téměř 400 letech je až neuvěřitelně aktuální a rozhodně stojí za přečtení.
Francouzská verze.
Ivan Petrovič Berestov sloužil v mládí v gardě, dal se penzionovat a v jedné zapadlé gubernii měl statek. Jeho žena mu zemřela při porodu. Statek prakticky neopouštěl. Měl dceru, najal si anglickou vychovatelku. Dcera se jmenovala Líza nebo Betty, jak ji otec obvykle nazýval, protože propadl zcela anglické kultuře. Líze bylo sedmnáct let, když prvně spatřila Alexeje Berestova, o němž se povídalo, že je mužem v nejlepších letech, vynikající sportovec, a velký krasavec, duchaplný a i manuálně šikovný. Sešli se, popovídali a ukázalo se, že Alexej je okouzlen víc Lízou, než Líza jím. Alexej se nemohl vynadivit, jak je Líza chápavá. Alexej přijde domů, táta mu doporučuje, aby šel na vojnu, jako většina a vysloužil si aspoň husarskou hodnost. Pokud to odmítne, což i Alexej udělá, tak mu táta navrhuje, aby se oženil a to s Lízou Muromskou. Alexej ale řekne, že se mu nelíbí. Táta odvětí - Tak se ti bude líbit a hotovo, jinak nepodědíš po mě ani děravý hrnec. Čtenáři mě zprostí zbytečné povinnosti popisovat rozuzlení. (to je poslední věta od Puškina týkající se téhle povídky).
Texty otištěné v této knize jsou z valné části zveřejňovány poprvé. Ze značně rozsáhlých materiálů různého původu a určení je vybrali a tematicky utřídili Helena Glancová a Karel Kraus. Citují většinou z Krejčových režijních knih, poznámek, podnětů a připomínek adresovaných hercům, a také z článků, zápisků, náčrtů a jiných publikovaných i nepublikovaných textů vzniklých v rozpětí několika desítek let. Seznam pramenů, z nichž čerpali nejvydatněji, je zařazen na konci. V příloze k části věnované Čechovovi jsou zařazeny příklady Krejčových inscenačních přístupů k dramatikovým hrám, jeho řešení určitých situací a také představy o některých postavách. Kniha je doplněna rozsáhlou studií o režisérovi od dlouholetého dramaturga jeho inscenací Karla Krause.
