Kniha vznikala z přímých autorových zkušeností na severofrancouzské frontě v druhém roce první světové války a je "deníkem bojového mužstva", jak ji Barbusse v podtitulu nazval. Barbusse, který šel původně do války s nadšením, poznával její hrůzy a nesmyslnost i nespravedlivé rozdělenípovinností a utrpení. Žil s pěšáky hrozný život v zákopech za zvířecích podmínek a stálého nebezpečí. Vojáci nevěděli, zač bojují a proč jsou zabíjeni, viděli stát proti sobě stejně prosté lidi se stejnými zájmy. Zatím ulejváci mluvili v zázemí o vlastenectví, dělali se nepostradatelnými a na úkor války se obohacovali. V poslední kapitole knihy však již dospívají hrdinové Barbussovy knihy k prosté pravdě: že je třeba, aby se všechen lid postavil proti původcům nesmyslné imperialistické války; jen tak je jí možno zabránit. Doslov napsal Jan Otokar Fischer
Lucie Kalousková Livres
V minulosti dlužníci velmi často končili ve vězení. Podobný osud potkal i Williama Dorrita. Ve věznici s ním vyrůstají i jeho děti - Fanny, Amy a Edward. Pro ně ale vězení neplatí a mohou je opouštět. Amy, zvaná Malá Dorritka, proto rodině vypomáhá jako švadlena. Přitom se seznámí s Arturem, který zjistí, že by Amin otec vězení mohl opustit…
« Henri, je vous en supplie... Laissez-moi... » Mais il lui avait saisi les poignets, il l'attirait lentement, comme pour la vaincre tout de suite d'un baiser. L'amour grandi en lui pendant des mois, endormi plus tard par la rupture de leur intimité, éclatait d'autant plus violent, qu'il commençait à oublier Hélène. Tout le sang de son cœur montait à ses joues ; et elle se débattait, en lui voyant cette face ardente, qu'elle reconnaissait et qui l'effrayait. Déjà deux fois il l'avait regardée avec ces regards fous.