Velká cesta malé motorkářky. Metr a půl vysoká Dominika s ještě menší motorkou se vydává sama napříč Jižní Amerikou. Setkává se s padouchy i vzteklými psy, s poruchou i nemocnicí. Být to fikce, čtenář by si řekl, že to autor se zážitky přehnal a Dominika je neohrožená cestovatelka, kterou nic nezastaví. Ona se však bojí úplně všeho a jede dál jen proto, že si myslí, že se to zlepší. Nezlepší. A čím hůř je, tím víc je jasné, že jedinou obranou je dělat si z toho všeho srandu.
Na motorce do duše Japonska. Dominika putuje Japonskem. Z Tokia na venkov, od formalit k přátelství a z klidu samoty do zájmu médií. Ať už se octne opilá s mikrofonem v ruce nebo zamčená v hodinovém hotelu, o legraci není nouze. Koupe se spolu s babičkami, ujíždí před tajfuny, jí syrové chobotnice a neustále se klaní. Ze svobodného sedla motorky se rozhlíží po světě plném pravidel a tradic a přemýšlí. Kým by byla, kdyby se narodila v Japonsku?
Jedenadvacetiletá studentka strojního inženýrství se na motorce vydává na více než třináct tisíc kilometrů dlouhou cestu z Česka do Kyrgyzstánu. Sama, jen s papírovou mapou a bez chytrého telefonu. Zvědavost ji brzy zavede do nečekaných situací, ve kterých si ovšem nakonec dokáže vždycky poradit - hlavně díky tomu, že ji nepřechází humor. Aby však dorazila až do vysněného cíle v kyrgyzských horách, bude se muset na cestě plné překážek a velbloudů poprat především sama se sebou. Česká cestovatelka Dominika Gawliczková se ve své čtvrté knize vrací na začátek, ke svému prvnímu dobrodružství, které předcházelo výpravám napříč Jižní Amerikou, Japonskem nebo Saúdskou Arábií. Jaké to bylo poprvé? A dá se někam vyrazit bez zkušeností?
Když mi bylo 19, rozhodla jsem se, že chci jet na motorce do Portugalska. V garáži mi stála jen nepříliš kvalitní španělská motorka s výkonem 10 koní a já nejenže neuměla stan postavit, ale neuměla jsem ho ani složit. Jediný člověk, který v tom neviděl problém, jsem byla já, a tak jsemv tom zůstala sama. Nevěděla jsem, jak se na takovou cestu připravuje, a tak jsem zkrátka bez mapy, pořádného oblečení, karimatky i spreje na řetěz vyrazila na 10 000 km dlouhou cestu. Když jsem se po 35 dnech úspěšně vrátila, bylo jasné, že mě to jen tak nepustí. Následovala cesta do Norska a Finska a první zkušenosti se spaním ve volné přírodě a ne zrovna roztomilými zvířátky. Kniha o rozsahu cca 100 stran obsahuje autentické deníkové zápisky z 20 000 km najetých na těchto cestách tak, jak ještě nikdy nikde nevyšly.