Václav Kahuda est un écrivain tchèque dont l'œuvre est profondément ancrée dans la réalité de la vie ouvrière et la réflexion existentielle. Il construit souvent ses textes sur une observation détaillée du monde ordinaire, l'enrichissant d'une poétique singulière et d'une dimension philosophique. Son écriture se distingue par sa sincérité brute et sa capacité à trouver une beauté et une signification inattendues dans la routine quotidienne. Kahuda explore la condition humaine en mettant l'accent sur la recherche de sens dans le banal et sur le monde intérieur des personnages qui luttent avec leur réalité environnante.
Galerie Vltavín představuje průřez fotografickou tvorbou Igora Malijevského. Dvacet let mezi vývojkou a ustalovačem, dvacet let mezi poezií a fotografií. K výstavě vychází reprezentativní česko-anglická monografie s texty Václava Kahudy a Jaroslava Rudiše.
Poslední, nedokončený, román tragicky zesnulého českého beatníka. Doslov: Václav Kahuda
Autobiografický román současného českého básníka a prozaika. Autor v útržcích vzpomínek, zážitků, příběhů, reflexí, pocitů, snů i představ zachycuje své rané dětství, kdy často s rodiči opouštěl Prahu a navštěvoval příbuzné na venkově, období nenáviděné školní docházky i následující roky dospělosti, kdy nejprve jako vyučený štukatér opravoval fasády historických budov a později vystřídal zaměstnání nočního hlídače, strojníka v čistírně odpadních vod, hrobníka i kotelníka. Rozsáhlé dílo, které poprvé vyšlo v roce 1999, je otevřenou zpovědí originální a výlučné osobnosti, opovrhující uznávanými hodnotami i společenskými konvencemi. Bolestně si uvědomuje svou osamělost a odcizení i neschopnost navázat trvalé přátelské i partnerské vztahy. Román je rozčleněn do šesti kapitol. Prvních pět je psáno v ich-formě, šestá v er-formě bohatým a poetickým jazykem, který však často střídají vulgarismy. S lyrikou, něžností a smutkem kontrastuje drsnost, krutost i odpudivost.
Literární sborník připravil, vybral, uspořádal a úvod napsal Pavel Rajchman.
Bývalý hrobař Kahuda se nezapře v morbidně jásavé prozaické skladbě, která není ani novelou, ani románem, ale je potokem, řekou až deltou slov. Nelze číst řádným, ukázněným způsobem od začátku do konce, zato lze otevřít kdekoli a chvíli se nechat těšit.
Kdo má rád Kahudu, má ho rád pro jeho skvělé vypravěčství, pro jeho obrazutvornost a humor, pro jeho rochnění v textu o životě a všem, co k němu patří. Další povídková kniha v kompaktní sérii druhých vydání.
„Petr Kratochvíl a Jan Beneš jdou do hospody. Letecké dny ducha! Cesta za pivem. Průnik hořkosti. Svlažit čípek. Encyklopedismus… Hrmoznalectví…“ Obšírný hospodský dialog mezi dvě přáteli, Václavem Kahudou a Emilem Haklem, na téma společnosti, politiky a sexu. Technologie dubnového večera je dalším aktem umělce, jenž „dokáže spářit do jediné divoké kopulace úzkost a krásu a metafyziku a hovna a mlaskání vagin a mlaskání exhumovaných mrtvol“.
Literární svět Petra Šabacha je královstvím, ve kterém namísto trůnu stojí hospodská židle, okolo stolu sedí štamgasti a rytířský řád se udílí za dobrý příběh. Na život se tu dívá skrz půllitr s pivem, aby získal patřičně komické rysy a nostalgickou náladu, a pije se svižně, aby nespadla pěna. Autorský styl Petra Šabacha představuje nejzákladnější formu, na níž stojí literatura - poutavě odvyprávěnou a vypointovanou historku, kterou ovládl osobitým stylem, s autenticitou a nadsázkou. Šabach se tak posadil k jednomu stolu s Jaroslavem Haškem a Bohumilem Hrabalem. Napsal desítky povídek a románů, z nichž některé byly zpracovány filmově a staly se sdílenou výpovědí o konci normalizace a náhle svobodných devadesátých letech. Výběr toho nejlepšího z Šabachova díla doplněný dosud nepublikovanými povídkami připravili spisovatelé Emil Hakl a Václav Kahuda, předmluvu napsal autorův přítel Zdeněk Svěrák.
Děj fantaskní prózy je zasazen do blízké budoucnosti (konec 21. století). Lidská civilizace tehdy prošla (před více jak čtyřiceti lety), časy hlubokých systémových krizí, společenského chaosu, pandemií a lokálních válek. Lidé, ti kteří přežili, museli přehodnotit většinu dosavadních zvyků, samozřejmých daností a dosavadních způsobů existence. Na troskách starého světa vzniká nová planetární společnost. Mladé na prahu dospělosti se nacházející generace, nepostižené tíživou zkušeností válek a rozvratu, se snaží navázat na to dobré z minulosti (vědy, umění, řemesla) a za pomoci nových technologií se snaží založit nový svět. V čase v kterém se odehrává příběh je již lidstvo konsolidováno a plně se zaměřuje na výzkum a kolonizaci planet naší sluneční soustavy. K duševnímu a hmotnému bohatství civilizace mají přístup všichni lidé. Základní myšlenkou je potřeba kooperace, odpovědnosti a soucitu. Hrdina příběhu, starý muž, je jedním z mála posledních své generace. Nese v sobě zkušenost z doby krize. Počet lidí na planetě klesl působením válek a pandemií přibližně na desetinu původního stavu. Snaží se pomáhat ze všech sil mladým generacím, ale ví, že už nikdy nezíská jejich nevinnou opravdovost, čerstvou životní energii a víru v jejich ideály. Z tohoto rozporu mezi jedincem a společenským vývojem čerpá hlavní zápletka novely.
Další román autora úspěšné autobiografické knihy „Houština“ zachycuje příběh muže středního věku, odehrávající se v devadesátých letech, na konci druhého tisíciletí. Tento muž definitivně opouští břehy mladosti, ztrácí svou imaginaci, vstupuje do proudu… Druhý břeh však zatím nelze dohlédnout.
