Ota Halama Livres

Acta Reformationem Bohemican Illustrantia - Studijní texty UK ETF v Praze - Bratrské a utrakvistické agendy k večeři Páně

Kolektiv autorů zastupujících různé obory bádání o minulosti zkoumá roli kalicha v náboženském a veřejném životě 15. století. Kniha je věnována nejen teoretickému odůvodnění a praktickému zavedení utrakvismu v roce 1414, ale především kulturněhistorickému kontextu přijímání pod obojí v dalším vývoji husitství. První století utrakvismu umožňuje sledovat posun významů mezi učenou a neučenou sférou, mezi husitským a katolickým prostředím i mezi oblastmi písemného a vizuálního vyjadřování. Jednotlivé příspěvky se zaměřují na symbolickou funkci kalicha, ale upozorňují také na její limity a na konkurenční identifikační prostředky, které se v 15. století objevily.

Přednášky a diskuse na témata: Boží království a lidské dějiny (Petr Pokorný), Moc Číny (Olga Lomová), Jakou moc mají média? (Alexandr Mitrofanov), Moc sborová (Jana Hofmanová, Tomáš Bísek, Jana Šarounová, Aleš Drápal), Moc a bezmoc české reformace (Ota Halama), Ovládnout, přesvědčit nebo osvobodit? (Petr Kratochvíl), Jak se dělá parlament (Ivan Gabal), Duchovní vedení a doprovázení (Aleš Opatrný), Zkušenost s mocí veřejné ochránkyně práv (Anna Šabatová), Není moci, leč od Boha? O mravnosti a nemravnosti moci (Jindřich Halama)

Pozadí vzniku hnutí, vznik a vývoj hnutí, styl života. Zdálo by se, že problematika „černého“ hnutí rastafariánů ze vzdáleného Karibiku je pro Středoevropana natolik vzdálená, že se o ní netřeba zmiňovat. A poohlédneme-li se po české literatuře, pak jsme o tom takřka přesvědčeni. Ovšem fakt, že rastafariánství se nevyvinulo z ničeho, ani není jakýmsi dítkem afrického náboženství, ale že je prokazatelně plodem křesťanství (respektive plodem církve koloniálního světa), je důvodem, proč by měl křesťanskou kulturou ovlivněný čtenář chtít hnutí blíže poznat. Obecně jsou známy některé prvky, které ke hnutí patří, např. hudba reggae, kouření marihuany, typický účes zvaný slangově rasta či dredy, ovšem tyto prvky si neumíme spojit s detailnějšími informacemi. A právě ty lze nalézt v této knížce.

Již pátý svazek nově zpracovaných rukopisů zlomků významné české knihovny. Jedná se o velmi pestrý soubor, mj. o staroslovanské (hlaholské i cyrilské) zlomky, zlomky jazykově české, německé i latinské, materiály k dějinám jednoty bratrské v Polsku, jakož i hebrejské a orientální fragmenty. Publikace je opět vybavena několika rejstříky. Vychází ve spolupráci s Národním muzeem (v půlce listopadu 2016).

Korespondence profesorů Františka Michálka Bartoše a Amedea Molnára začíná dopisem jednadvacetiletého Molnára v roce 1944 a uzavírá ji Molnárův dopis napsaný devět dní před Bartošovým úmrtím v roce 1972. Ve svých dopisech historici komentují své bádání, rozepisují se o svém zdraví, o rodinách, o poměrech na evangelické teologické fakultě a občas i suchým humorem glosují politickou situaci. V korespondenci se mihne řada kolegů i známých osobností, včetně Jana Patočky, často v listech obou pisatelů vystupují jejich fakultní kolegové, zejména Rudolf Říčan a Luděk Brož nebo obdobně zaměření badatelé, k nimž patřil zejména Bohuslav Souček a Jan Blahoslav Čapek. Tu a tam se v listech vynoří i mladší historici, zejména Pavel Spunar, Anežka Schmidtová- Vidmanová, Jana Nechutová, Jiří Kejř, Jaroslav Eršil či Josef Tříska a další. Řádky obou pisatelů svědčí o vzájemné úctě, badatelské vášni a rostoucím, hlubokém přátelství.

U příležitosti 600. výročí smrti Jana Husa připravil NPÚ, ÚOP v hl. m. Praze publikaci, která výběrově mapuje památky připomínající osobnost Mistra Jana Husa na území Prahy. První dvě kapitoly jsou věnovány místům spojeným s jeho působením, jako je Karolinum, kostely a studentské koleje. Mezi nimi zaujímá výjimečné místo Betlémská kaple, jejíž hypotetickou původní podobou se zabývá samostatná stať. Ve třetí kapitole autoři přinášejí výběrový soupis pražských pomníků Jana Husa a tzv. Husových kamenů. Následující kapitola představuje památky nacházející se v církevních objektech, zejména v Husových sborech. Poslední část se věnuje památkám spojeným s dalšími pražskými budovami, kde nezřídka tvoří součást výzdoby fasád.