Eric Voegelin Ordre des livres

Eric Voegelin (1901-1985) byl německo-americký politický filosof. Jeho dílo Řád a dějiny mělo být ojedinělým příspěvkem k filosofii dějin. Tématem byl řád v lidské duši, ve společnosti a v dějinách a metodou mělo být zkoumání symbolů tohoto řádu, jak se historicky proměňovaly od starověkých orientálních civilizací po současnost. Voegelin však tento projekt záhy přerušil, protože pokládal za nutné revidovat jeho teoretická východiska; posledním svazkem uskutečňujícím původní rozvrh se tak stal svazek věnovaný Platónovi a Aristotelovi. Ten ukazuje filosofii (právě v její vrcholné fázi) jako symbolickou formu, jíž duše artikuluje pohyby kosmu a společnosti a především svůj vlastní pohyb mezi řádem a neuspořádaností, pravdou a nepravdou, spravedlností a nespravedlností, vzestupem a upadáním, láskou k moudrosti a láskou ke zdání a vposled mezi životem a smrtí.

V 50. letech rozvinul Eric Voegelin tezi o gnostické povaze modernity. Teze narazila na zásadní kritiku, dnes však s diferenciací přístupů k projektu moderny znovu nabývá na aktualitě. Tento svazek přináší nejdůležitější texty, v nichž Voegelin analyzuje základní rysy gnóze a snaží se ukázat jejich přítomnost v moderní politické teorii, filosofii dějin i praktické politice.

Podtitul: Texty z let 1960–1977 Výbor z pozdních textů, v nichž se Voegelin silněji než ve svých dřívějších pracích soustředí na individuální zkušenost transcendence a její symbolizaci. Ústředním tématem jsou tedy na jedné straně zkušenosti člověka o jeho bytostném napjatém vztahu k transcendentnímu základu skutečnosti i jeho vlastní existence, na druhé pak symboliky, které z těchto zkušeností vzcházejí a jsou díky nim pochopitelné – symboliky člověka, duše, kosmu a Boha; smrti, života a nesmrtelnosti, smrtelníků a bohů; stvoření, zjevení, vtělení a Božího syna; zajetí a exodu, obrácení, víry, soudu a dalších. Historickou rozmanitost těchto symbolik sleduje Voegelin v sondách do myšlení starověkého Egypta, biblického Izraele, řeckých filosofů, Nového zákona, gnóze a novověku. Za jejich vznikem a zpřesňováním, deformacemi, nepochopením a novým objevováním se snaží zahlédnout jediný konstantní proces hledání pravdy o lidské existenci a celku skutečnosti.

Die „geistige Krise“ der westlichen Moderne bildet den Mittelpunkt, um den das Denken Voegelins kreiste. Die Rekonstruktion der Prozesse, die in diese Krise führten und die Bestimmung ihrer geistigen Wurzeln bilden das eine große Thema seines Werkes, die Suche nach Wegen aus dieser Krise und der Entwurf einer Philosophie der Ordnung das andere. 1938, noch in Wien, hatte Voegelin in der Studie die Politischen Religionen eine erste Deutung dieser Krise vorgelegt. Ein Jahrzehnt später, inzwischen noch immer in der Emigration, folgte im Schlussteil seiner History of Political Ideas, eine zweite, weitaus präzisere Diagnose. Unter dem Titel „Die Krise“ verfolgte sie jene intellektuellen und politischen Strömungen seit der Aufklärung, die zur Zerstörung der geistigen Grundlagen der westlichen Zivilisation führten und schließlich in den totalitären Regimen des 20. Jahrhunderts ihren blutigen Höhepunkt fanden.

Voegelinova Nová věda o politice je jedním ze stěžejních děl moderní politické filozofie. Voegelin vychází z otázky reprezentace, kterou rozebírá filozoficky tak důkladně a svědomitě, že se mu stává východiskem skutečně „nové vědy o politice“.

Výbor z esejů „euroamerického“ autora, jehož pozornosti se těší ta filozofie, která je výslovně zaměřena na politickou dimenzi člověka, neboť řád či chaos vládnoucí v politické sféře je přesným odrazem řádu či chaosu v lidských duších. Voegelin považuje zlo pustošící v tomto století svět za důsledek pádu evropského ducha, úpadku filozofie a myšlení vůbec, který vedl i k zatemnění jeho skutečných příčin. Obnovu myšlení proto pokládá za první předpoklad nápravy.

Kniha představuje pro českého čtenáře příležitost blíže se seznámit s životem a dílem E. Voegelina (1901–1985), který bezesporu patří k největším myslitelům 20. století. Autobiografii zpracoval na základě magnetofonového záznamu ředitel Institutu Erica Voegelina a přední znalec jeho díla prof. Ellis Sandoz. Na Západě se jeho vzpomínky setkaly s okamžitým úspěchem a dnes jsou doporučovány jako nejlepší úvod do Voegelinova myšlení.

The series will publish all of philosopher Voegelin's (1901-1985) works, including the previously unpublished, multi-volume History of Political Ideas, of which this is the second volume. Completed in 1944, it is not a conventional chronological account but an original comprehensive account of the political thought and experiential underpinnings that typified the medieval period. A survey of the structure of the period is followed by analysis of the Germanic invasions, the fall of Rome, and the rise of empire and monastic Christianity, climaxing in a study of Saint Thomas Aquinas. Annotation copyrighted by Book News, Inc., Portland, OR

Aktueller Anlass des Buches waren die politischen Bewegungen der 30er Jahre in Europa, insbesondere der deutsche Nationalsozialismus. Das spezifische Anliegen Voegelins bestand darin - die politische Oberfläche durchstoßend - den religiösen Wesenskern dieser Bewegungen freizulegen und im Rückblick auf die europäische Geistesgeschichte den Prozess ihres allmählichen Aufstiegs nachzuzeichnen. In einer Zeit, da mit dem Bankrott der "Idées générales" auch die politischen Religionen sich endgültig als ruinös erwiesen haben, in der aber gleichzeitig die Entwicklungen in der islamischen Welt die von Voegelin aufgezeigte enge Verbindung von Religion und Politik nachdrücklich bestätigen, gewinnt diese inzwischen in mehrere Sprachen übersetzte Studie Voegelins aus dem Jahre 1938 eine neue und bezwingende Aktualität. Neben einem neuen ausführlichen Nachwort des Herausgebers enthält die Neuauflage den Text des ursprünglichen Vorworts sowie einen bislang unveröffentlichten Brief Thomas Manns über die Politischen Religionen.