Hanuš Nykl Livres

Kolektivní monografie více než desítky badatelů působících na několika fakultách a pracovištích Univerzity Karlovy a na dalších českých univerzitách v Brně a v Ostravě si všímá specifických rysů prekolonialismu, kolonialismu a postkolonialismu na rozsáhlém prostoru východní a jihovýchodní Evropy, včetně areálu někdejšího Sovětského svazu a bývalé Osmanské říše. Práce se vyznačuje interdisciplinárním, mnohovrstevnatým rozborem této problematiky od předkoloniálních dob (středověk, raný novověk) po současnost očima historiků, politologů, literárních vědců, etnologů, geografů atd., čímž předkládá plastický obraz této nesmírně složité a rozmanité problematiky.

Rusko je z náboženského hlediska jedinečnou zemí. Kromě postavení největšího pravoslavného státu světa má primát i v dalších oblastech. V Evropě je státem s nejvyšším počtem muslimů. V Rusku se také nachází jediná autonomní součást evropského státu, která má převážně buddhistický charakter (Kalmycko). Před revolucí mělo Rusko nejpočetnější židovskou komunitu na světě. Tato země je však bohatá i na další pozoruhodné náboženské jevy. Předkládaná publikace hovoří o fenoménu pravoslaví a jeho hlavních kategoriích (čas, bohoslužba, ikony, obřady), seznamuje s uzavřeným světem starověrců a podává celistvý přehled o hlavních náboženstvích dnešního Ruska.

Pokračování záznamů překladů ze západoslovanských a jihoslovanských jazyků. K vydání připravili Jiří Bečka a Siegfried Ulbrecht. Kolektiv autorů Jiří Bečka, Marcel Černý, Hanuš Nykl, Zdena Koutenská, Jitka Taušová, Siegfried Ulbrecht.

Kniha je věnována stému výročí Ruské pomocné akce československé vlády. Ta byla bezprecedentní humanitární pomocí ruskému protibolševickému exilu. Díky ní se Československo stalo centrem ruské vědy, myšlení a umění. Jednotlivé kapitoly se zabývají jednak vybranými institucemi vzniklými v rámci Ruské pomocné akce a jednak vybranými osobnostmi, které našly v naší zemi možnost pracovat ve svém oboru. Analyzován je obsah hlavního časopisu ruské exilové diaspory v ČSR Volja Rossii a každodenní život ruských gymnázií na území dnešní České republiky. Dále je pozornost věnována myšlení předního právního vědce a děkana Ruské právnické fakulty Pavla Novgorodceva a vydavatelské činnosti profesora Univerzity Karlovy a literárního historika Jevgenije Ljackého. Představena je též exilová tvorba jednoho z průkopníků psychoanalýzy Nikolaje Osipova a literární kritičky Naděždy Melnikové-Papouškové. Kapitola o filosofovi Ivanu Lapšinovi se zaměřuje na jeho muzikologické práce a pojetí české hudby. Publikaci uzavírá studie o historikovi Antoniji Florovském.

Kolektivní monografie Kulturní, duchovní a etnické kořeny Ruska III: portréty je zaměřena na osobnosti východoevropských dějin: autoři vycházejí z předpokladu, že pojmy dějiny, kultura nebo národ neoživují a nenaplňují "procesy", ale životy lidí, kteří svým myšlením i činy vytvářejí obraz své epochy a jsou články v živém řetězci, jenž ústí až do naší současnosti. Proto jsou v této publikaci dějiny a kultura Ruska a východní Evropy vůbec představeny prostřednictvím konkrétních postav: kněžny Olgy, která jako první z ruských vládců přijala křest, knížete Vladimíra Monomacha, s nímž je spojeno vrcholné období v dějinách kyjevské Rusi, mnicha Filofeje, autora myšlenky o Třetím Římu, Alexandra Stěpanoviče Chomjakova, "otce-zakladatele" myšlenkového proudu slavjanofilství a významného filozofa, básníka a mystika Vladimíra Sergejeviče Solovjova. Snad těchto pět portrétů poslouží k lepšímu pochopení kulturního vývoje ve východní Evropě, poskytne možnost orientovat se v prostoru, jenž je pro nás v mnoha ohledech blízký i exotický, a rozbije předsudky a mýty, které právě v našem prostředí nacházejí velmi často živnou půdu.

Slavjanofilství je klíčovým hnutím, bez něhož nelze pochopit vývoj ruské kultury v 19. a 20. století ani řadu jevů současného ruského života. Přesto nebo snad právě proto se v literatuře málokde setkáme s jeho konkrétnějším vymezením. Kniha si klade za cíl specifikovat klasické ruské slavjanofilství, upřesnit jeho postavení v dějinách ruské kultury a ukázat jeho vliv na další vývoj ruského myšlení od počvennictví přes Danilevského a Leonťjeva až po Vladimira Solovjova

Kolektivní monografie je věnována vybraným kapitolám ruského myšlení 20. století. Nejprve se zastavuje u obecných rysů vývoje ruské filosofie v průběhu minulého století, všímá si základních proudů navazujících jak na ruskou filosofickou tradici, tak na západní filosofická paradigmata; sleduje také její osudy v emigraci a za dob Sovětského svazu. Další kapitola je analýzou filosofického systému N. O. Losského. Zabývá se především gnozeologií, metafyzikou a etikou, výsledky Losského filosofie pak porovnává se současnou filosofickou situací. V následujícím oddíle je představena politická filosofie I. A. Iljina, jehož koncepce je kritická jak vůči novodobému totalitarismu, tak vůči takzvané formální demokracii. Další kapitola hovoří o filosofii pedagogiky S. I. Gessena, jehož tvorba byla vysoce ceněna v meziválečném Československu. Poslední oddíl je věnován pojetí historie u L. N. Gumiljova, spočívající v takzvané teorii etnogeneze, pokoušející se o vysvětlení vzniku, vývoje a zániku etnik.