Proč má kniha Stručná úvaha o pekle na obálce oko? Protože její autor soudí, že peklo existuje jen v nás samých! Okem se tedy dá nahlednout do peklíček soukromých i veřejných, strašlivých i zdánlivě přijemných. Ale i do míst, kde se cítíme dobře. Třeba domů. Básnická nakouknutí do pekel i rájů, které nám v této knížce poskytuje Alois Marhoul, jsou nejen moudrá, ale i velmi vtipná.
Alois Marhoul píše básně o zákeřné nemoci, s níž bojuje, o pochybnostech, které ho přepadnou pokaždé, když se pokouší definovat složitost lidského bytí. Přes všechna neblahá tušení však dochází k základní jistotě, kterou pro něho představuje domov, poznání, že i po šestačtyřiceti letech manželství může prožívat "rozkoš bez rizika", reprodukovanou třeba jen ze zdánlivě obehrané, ale dosud nekončící melodie s důvěrným refrénem: "Ještě jsme spolu, ještě žijem..." I z tohoto důvodu pak může v závěrečném verši prohlásit, že "zatím je dobře". Neboť s "námi celý život je / příjmením Láska / vlastním jménem Naděje".
Druhá vydaná sbírka veršů autora píšícího přírodní a milostnou lyriku.
Se svým osobitým humorem nastavuje autor v jedenácté sbírce člověku, tedy i sobě, různě vypouklá zrcadla, která by měla nejen rozesmát, ale i přinutit k zamyšlení nad tím, jestli je chyba v zrcadlech, do kterých se dívá, nebo v realitě, v níž žije.
Autor, původním povoláním kuchař, připravil pro čtenáře této knížky "menu" složené z receptů, poezie, fejetónů i úvah. Nachází nové verze biblických příběhů, starých pověstí. Dotýká se i aktuálních problémů současnosti. Upozorňuje na nutnost vzájemného sdílení, ztišení se a pokory. Vše ve vážném duchu? Ne! Převážně v nevážném. Básník Alois Marhoul - pečující o svoji "Múzu" ve svém rodišti, v malebných Čisovicích, se vyučil kuchařem. Počátek sedmdesátých let prožil v Mariánských Lázních při studiu hotelové školy. Zde založil Klub přátel poezie, spolek potrhlých psavců chlubící se svými výtvory v internátním "Šantánu". Po studiu se vrátil do Čisovic, kde se oženil, postavil dům, zasadil strom a zplodil dva syny, to vše ve spolupráci s jedinou ženou, třemi psy a čtyřmi kočkami. Živil se jako provozní, zástupce ředitele hotelu, vedoucí závodní kuchyně. Od roku 1990 provozuje gastrobazar. Rád cestuje po vlastech českých i nečeských. Doma buduje jezírka na své zahradě, pěstuje zeleninu, chová slepice, miluje svoji ženu, a píše, a píše, a - -. Největší radost má vždy ze své poslední, tentokrát už z jedenácté sbírky, jíž dal název Krutá pravda o dinosaurech
Znalci poezie vědí, že Alois Marhoul patří k vtipným básníkům. Málokdo umí, tak jako on, svými verši hluboce zasáhnout duši a srdce - a zároveň pobavit. V nové sbírce ovšem přibyl do autorovy tvorby i nový, osudovější tón. Jako by Aloisovi napovídal z nebe tu přemýšlivý Miroslav Holub, tu pozdní posmutnělý Josef Kainar.
Šestá autorova sbírka reflexivní a intimní lyriky z počátku 21. stol. se tematicky zaměřuje na proces stárnutí, konfrontovaný s hodnotou trvalých lidských vztahů.
Básník posílá touto sbírkou čtenářům dopis, v němž je ukryto poselství o starostech, radostech, obavách i nadějích lidí této planety.
Autorská kniha generačně spřízněných básníků, z nichž jeden doprovází druhému kolážemi verše a naopak. Umně tiskařsky vyvedená ve skvělé grafické úpravě Davida Faigla. Vzhledem k přítomnosti andělů vhodný dar k Mikuláši i jiným slavnostem.
