Jan Hálek Livres

Americká stopa české Maffie : vzájemná korespondence prvního československého vyslance v USA Bedřicha Štěpánka s kancléřem prezidenta republiky Přemyslem Šámalem (1921-1938) . První československý vyslanec v USA Bedřich Štěpánek a kancléř prezidenta republiky Přemysl Šámal patří k neprávem opomíjeným osobnostem prvorepublikového Československa. Dosud nepublikované archivní materiály umožňují čtenáři sledovat Štěpánkovo krátké působení v čele washingtonské legace v letech 1920–1923, následnou roztržku s pražským ministerstvem zahraničí vedoucí k jeho rezignaci, Štěpánkovu další činnost v USA i neúspěšné pokusy jeho přátel přimět jej k návratu do vlasti. Oba hlavní protagonisté se v editovaných dokumentech vyjadřují nejen k soudobému dění v Československu, ale jejich pozornosti neuniká ani komplikované formování meziválečného světa. Především Štěpánek se rozsáhle vyjadřuje k zahraniční i domácí politice USA, k otázkám spojeným s probíhající světovou hospodářskou krizí, i ke komplikující se situaci v Evropě a v Asii v předvečer vypuknutí druhé světové války.

Jako Maffie se dodnes obecně označuje ústřední organizace českého domácího protirakouského odboje z let 1914–1918. Je tak vnímána jako jeden z klíčových symbolů boje za vznik samostatného československého státu. Maffie se postupem času stávala běžně užívaným a v podstatě plně akceptovaným pojmem z českých moderních dějin. Historiografické bádání ovšem dosud zcela ignorovalo, jakým způsobem se obraz Maffie konstruoval a vyvíjel v desetiletích po skončení první světové války. Přitom výzkum tohoto „druhého života“ se ukazuje jako zcela klíčový. Umožňuje nám jednak zachytit proměny paměti české protirakouské rezistence, stejně jako analyzovat, jak se měnilo vnímání řady událostí let 1914–1918 v průběhu „krátkého“ 20. století. Tímto novým přístupem se z Maffie stává podstatně vrstevnatější, konfuzní, ale o to zajímavější fenomén, na jehož odlišné intepretaci se v průběhu desetiletí různou měrou podílela dobová publicistika, historiografie i aktuálně aplikovaná politika dějin. V tomto kontextu tak můžeme sledovat, za jakých okolností a za použití jaké argumentace se formovalo převládající vnímání cesty k 28. říjnu 1918.

Kniha sleduje Štěpánkovo rodinné zázemí a studium, jeho aktivity po vypuknutí první světové války a činnost v Maffii. Svým zapojením do odboje si vysloužil uznání předních představitelů mladého státu a v prvních dvou poválečných letech se podílel na budování ministerstva zahraničních věcí, podpoře československo-jihoslovanských vztahů a vědeckého života. Bedřich Štěpánek byl rozporuplnou a konfliktní osobností, jak dosvědčuje konec jeho velvyslaneckého působení ve Washingtonu. Po neshodách s pražským ústředím i legačními úředníky musel své působení předčasně ukončit a po zbytek života se stáhl do dobrovolného exilu v kalifornském San Francisku, kde v době druhé světové války jeho stopa mizí. Monografie Jana Hálka znamená znovuobjevení téměř zapomenuté postavy našich moderních dějin a zároveň přináší nahlédnutí do zákulisí prvorepublikové diplomacie a politiky.

Velkoformátová kniha pro děti, která přináší pomocí básniček a ilustrací přehled činností běžného dne.

Český národ prožil ve svých moderních dějinách řadu převratných událostí. Jednu z nejvýznamnějších představuje rozpad Rakousko-Uherska a vznik Československa na sklonku první světové války. Právě zmíněnému období se věnuje předkládaná edice dokumentů. Autoři přitom využili zásadní fondy především Národního archivu v Praze a Moravského zemského archivu v Brně vzniklé z činnosti Národního výboru v Praze a Národního výboru v Brně. Současně věnují pozornost také působení Zemského Národního výboru pro Slezsko, stejně jako okresních a místních národních výborů v českých zemích, dokládají tak jejich působnost ve specifických podmínkách daného regionu v přímém porovnání s centrální, okresní a místní politikou. Využili přitom fondy příslušných státních okresních archivů. Kniha je doplněna o texty z dobového tisku, pamětí a historiografií reflektující činnost národních výborů.

Edice je tvořena 40 dokumenty, které se vztahují k problematice vzniku a prvního roku fungování Národního fondu Masarykova. Její jádro představuje 21 zápisů vzešlých ze zasedání Sboru Národního fondu Masarykova. Fond byl založen v prosinci 1919 v souvislosti s přípravami oslav sedmdesátých narozenin prvního československého prezidenta T. G. Masaryka. Úkolem sboru bylo nejen shromažďování finančních prostředků, ale i vlastní organizace oslav. Výtěžek akce byl určen k financování řady vědeckých a sociálně-pomocných institucí. Jednalo se o rozsáhlou veřejnou finanční sbírku, jejímiž přispěvateli byly nejen velké bankovní a průmyslové instituce, ale i drobní podnikatelé, zájmová sdružení či jednotlivci. Editované dokumenty ilustrují nejen vlastní vznik a činnost Národního fondu Masarykova, ale i hospodářské, politické, společenské a národnostní poměry panující v konstituující se republice.

Předmětem zájmu této knihy jsou vzpomínky a část sbírky autogramů Jana Slánského (1889-1981), správce Muzea Aloise Jiráska v Hronově, osoby v maximální možné míře aktivní ve veřejném životě, disponující v rámci svých možností rozsáhlou sítí společenských kontaktů a nepopíratelným kulturním rozhledem. Tyto vlastnosti byly navíc podmíněny a umocněny členstvím v místní sokolské jednotě a především prostředím Hronova, spojeného neoddělitelně s osobou spisovatele a jedné ze symbolických postav protirakouského odboje, Aloise Jiráska. Slánského sbírka autografů představuje svébytný a výjimečný dokument ilustrující osobní vztah svého tvůrce k českému protirakouskému odboji a vzniku Československa. Jako základní kameny domácí části české cesty vedoucí k 28. říjnu 1918 zřetelně vystupují Manifest spisovatelů z května 1917 a působení skupiny osob označovaných po skončení první světové války jako Maffie. Slánským aktivně přijímaný a čile rozvíjený narativ let 1914-1918 byl zcela v souladu s hlavním meziválečným výkladovým proudem reprezentovaným pracemi Edvarda Beneše, T. G. Masaryka, Jana Hajšmana, Milady Paulové apod.

Zrod samostatného československého státu na podzim 1918 byl od počátku vnímán jako jeden z vůbec nejdůležitějších milníků národních dějin. Podrobnému líčení a interpretaci této události se proto intenzívně věnovali nejen zainteresovaní aktéři, ale i publicisté a hlavně historici. Publikace analyzuje způsob, jakým byl v českém a slovenském dějepisectví reflektován složitý proces vzniku Československa, a to s důrazem na klíčové období první světové války (1914–1918). Pozornost se zaměřuje nejen na rozbor výkladových schémat a narativů, ale i představení osobnostních a kariérních profilů jednotlivých historiků. Autoři tímto způsobem postupně sledují formování příběhu československé revoluce za první republiky, různé negativistické či revizionistické výklady či marxisticky orientované interpretace dominující v domácí historiografii po roce 1948. Stranou ovšem nezůstává ani exilová či zahraniční produkce, stejně jako období let 1990–1993, kdy docházelo k prolínání a koexistenci hned několika historiografických přístupů k problematice vzniku Československa. Závěrečné oddíly jsou věnovány vybraným paralelám a komparativním přesahům, které bylo možné zachytit v případě historiografie vzniku Jugoslávie a Polska.

Díl I. Loketský kraj, Boleslavský kraj, Budějovický kraj