Ludmila Ourodová Hronková Livres

Stručná historie slavného šlechtického rodu do r. 1789.

Malíř Johann Georg de Hamilton proslul olejomalbami s loveckými náměty a precizními portréty koní a psů. Od počátku 18. století maloval pro knížecí dům Liechtensteinů a působil převážně ve Vídni, od roku 1705 na jihočeských zámcích Hluboká, Ohrada a Třeboň pro Adama Františka ze Schwarzenbergu. V posledních dvaceti letech života se stal kabinetním malířem na dvoře císaře Karla VI. Dodával díla i dalším aristokratům vrcholného baroka, jako byli Serényiové a Althanové. Jako animalista v duchu vlámských malířů 17. století maloval zvířata co nejpřesněji, zachycoval světlo, které dopadalo na jejich srst a peří. Jeho umění se věnovalo i lidem v blízkosti těchto ušlechtilých tvorů, od majitelů po dvorské služebníky a sokolníky. Detailně zpracované oděvy a součásti jezdeckého a loveckého vybavení přinášejí zajímavý pohled na každodenní historii. Rozsáhlá monografie zasazuje Hamiltonovu tvorbu do širších evropských souvislostí, zkoumá jeho kontakty s objednavateli a obsahuje reprodukce jeho děl z domácích i zahraničních sbírek, včetně katalogu 79 obrazů v českých a moravských zámcích spravovaných Národním památkovým ústavem.

Region Třeboňska a Hlubocka je možné vymezit rozsahem zdejších bývalých panství. Činnost jejich majitelů proměňovala podobu této části jihočeské krajiny po celá staletí. Její svébytný výraz byl již od středověku formován zejména aktivitami rodu pánů z Růže (Třeboň byla v jejich držení v letech 1250–1611) a od šedesátých let 17. století Schwarzenbergů. Deset generací jejich rodu tak dostalo jedinečnou příležitost vtisknout krajině specifický ráz. Vedle rozsáhlých úprav noblesních schwarzenberských sídel zde v průběhu tří staletí vznikalo množství kostelů, kaplí, panských dvorů, hospodářských a správních objektů, mysliven, hájoven, božích muk či památníků. Ve „schwarzenberském slohu“ vystavěné budovy s režnými cihlovými a kamennými fasádami – ať již jde o hospodářské budovy nebo školy – se odrážejí v hladinách rybníků a vytvářejí tak neopakovatelnou atmosféru, genia loci. Knižní katalog výstavy interpretuje formou případových studií patnácti autorů významné aspekty dominant této krajiny i její „lidské aspekty“ v průběhu 17. – 20. století.

Pro člověka předmoderní doby bylo osobní citové znovuprožívání života světců jedním ze základních způsobů duchovního života a sebevzdělání. V křížových chodbách klášterů a v ambitech poutních míst se pro tyto účely v 17. a 18. století využívalo nejednou velmi rozsáhlých „vyprávěcích“ cyklů olejomaleb. Kniha L. Ourodové-Hronkové obsahuje 399 barevných fotografií a shromažďuje informace o deseti barokních obrazových cyklech dochovaných do dnešních dnů na území Jihočeského kraje, a to v klášterech (Český Krumlov, Nové Hrady, Třeboň, Vyšší Brod, Štěkeň) i na poutních místech (Římov, Kájov, Klokoty). Jejich výtvarná úroveň je různorodá, od umění téměř lidového (kájovský cyklus) či výtvarných projevů poučených laických bratrů (např. zlatokorunský cyklus dnes ve Vyšším Brodě), až po vrcholná díla dané doby (vídeňští Michael a Jan Grabenbergerové pro novohradské servity či Ignác Viktorin Raab pro Klementinum, dnes ve Štěkni). Kniha si též všímá možností preventivní péče a restaurování tohoto typu památek. Knihu vydalo českobudějovické pracoviště NPÚ.

Fotograficky bohatě vybavená kniha je výsledkem dlouhodobého výzkumu cca dvou set padesáti malovaných portrétních miniatur, které jsou dnes součástí mobiliáře a obrazových sbírek státních hradů a zámků ve třech krajích - Plzeňském, Jihočeském a na Vysočině (Červená Lhota, Český Krumlov, Hluboká, Horšovský Týn, Jaroměřice nad Rokytnou, Jindřichův Hradec, Kladruby, Kozel, Manětín, Náměšť nad Oslavou, Plasy, Rožmberk, Telč a Třeboň). Katalogová část přináší upřesněné a často nově zjištěné informace o kolekci 182 děl. Cílem bylo dosud opomíjené artefakty vzniklé od 16. do počátku 20. století (nejčastěji v letech 1790-1840) popsat, datovat, určit jejich provenienci a autorství, získat či opravit technologická data, pokusit se identifikovat zobrazené osoby, a vřadit tak portréty do společenských souvislostí jejich vzniku a užívání. Voleny byly proto i sofistikované metody průzkumu včetně zkoumání děl pod 3D mikroskopem, v infračerveném a modrém světle či v UV luminiscenci. V mnoha případech tak byla nalezena signatura nebo přípis identifikující portrétované jedince. Při hledání jejich totožnosti bylo nutné studovat genealogie rodin majitelů (zejména pak přivdaných žen) a jejich dalších společenských vazeb. Kniha přináší též mnoho informací o technologii tvorby malířských děl tohoto typu, jejich restaurování i způsobech dlouhodobé ochrany a péče.

Uzavřená otopná zařízení se stala tradičním způsobem vytápění a zdrojem rovnoměrného sálavého tepla nejen v aristokratických sídlech, ale i ve městech a na vesnicích. Postupně se proměňovala v objekty uměleckého ztvárnění a reprezentace. Jejich architektura i výtvarné řešení podléhaly dobové estetice. V Jihočeském kraji se na hradech a zámcích ve správě Národního památkového ústavu dochovalo přibližně dvě stě padesát stojících kamen a několik desítek rozebraných celků uložených v depozitářích. Většina z nich nebyla nikdy publikována. Kniha je výsledkem čtyřleté spolupráce historiků umění, archeologa, kamnářů, restaurátorů kamen a archiváře. Je rozdělena do čtyř částí. První blok představuje pokus o poznání historických kachlových kamen v jižních Čechách prostřednictvím archeologických nálezů, archivních dokladů i dochovaných kamen v prostorách jihočeských hradů a zámků ve správě NPÚ. V druhé části se autoři pokouší o shrnutí základních poznatků o technologii výroby, výtvarném i technickém řešení, slohovém ztvárnění a stavbě kachlových kamen v historii i v současnosti. Kniha přináší ukázky materiálových průzkumů kachlové produkce, ale i poznatky o metodách restaurování kachlových kamen. Technologická část je doplněna o dvě případové studie, které představují stavbu historicky poučených kachlových kamen. Katalog zahrnuje reprezentativní výběr 75 historických kachlových kamen v interiérech jihočeských hradů a zámků.