Snově laděný, Kafkou inspirovaný příběh českého autora střední generace ve dvou částech evokuje pocity nostalgie člověka, který se vydává po stopách své minulosti, prožitků a vztahů, které pomalu blednou, nebo nabývají jiný význam.
Radím ti, čtenáři, neber tuto knihu do ruky, pokud máš rád příběhy jasné a ucelené s jednoznačnými poučeními. Nová kniha ústeckého prozaika Martina Fibigera se vyhýbá tradičním narativním strukturám a místo románového rozvinutí nabízí komorní novelu, která se vyrovnává s osobními i historickými traumaty Sudet. Čtenář zde musí přistoupit na horizontální i vertikální čtení, sledovat klíčové motivy a symboliku, které se v průběhu textu opakují a obohacují o nové významy. Fibigerova metaforika oživuje krajinu severozápadního Čech, která se stává textem a palimpsestem, kde se mísí minulost a přítomnost. Každý detail v textu hraje svou roli a autor se snaží o co nejpřesnější vizualizaci. Rychlé prostřihy mezi kapitolami vytvářejí rytmus, který by si zasloužil filmové zpracování. Postavy hovoří krásně, avšak jejich dialogy často postrádají skutečnou interakci, což symbolizuje nepřenosnost osobních zkušeností. Přestože se Fibigerovy postavy míjejí, jejich promluvy odrážejí paralelní existence různých vrstev sudetské půdy, plné historických tajemství. Motiv anděla, který se objevuje v příběhu, může symbolizovat ducha místa a jeho historické i osobní významy. Kniha se vyrovnává se sudetskými traumaty a vybízí čtenáře, aby sám hledal odpovědi na otázky, které vyvstávají. Je to jedna z nejdůležitějších knih poslední doby, která vidí a ne pouze mentoruje.
(Příběh ze Sudet) Originální kronika je pohnutou historií členů rozvětvené německo-české rodiny, žijící v Sudetech. Aussigerové žijí již několik generací v Sudetech a v jejich životě se odrážejí všechny společenské změny, zasahující postupem času toto území. Prožívají tu druhou světovou válku i následný odsun. Po roce 1945 odchází nejstarší syn do emigrace a rodina, která alespoň zdánlivě držela pospolu, se tříští. Jednotlivé kapitoly jsou pojmenované po členech rodiny, text je členěn též jazykem.
Snově laděná novela českého autora střední generace v pěti volných částech evokuje pocity osamělosti člověka, který se vydává po stopách své minulosti. Hrdina malého absurdního dramatu hledá ve světě na hranici reality a snů ženu, kterou snad kdysi miloval a společně s jejím přízrakem se před ním otevírá pohled na krátké úseky minulosti, zdánlivě nedůležité, zároveň však hluboce zakotvené v jeho podvědomí. Čistý jednoduchý jazyk je v kontrastu s komplikovaným, třebaže poměrně statickým dějem těžko definovatelné prózy, charakteristické především důrazem na zvláštní, zcela nereálnou atmosféru příběhu. Určeno trpělivému a náročnému čtenáři.
Redaktoři v tomto prvním čísle revue zmapují současnou literární tvorbu severních Čech, konkrétně od Litoměřicka přes Labskoústecko, Děčínsko a Benešovsko nad Ploučnicí až po podkrkonošské oblasti Liberecka a Jablonecka nad Nisou. Publikují především básníky a prozaiky, kteří ovlivňují regionální literaturu a jsou součástí nebo vůdčími osobnostmi regionálních literárních skupin. Mnohá zde tisknutá díla mají jiné umělecké kvality, například naivistické básně z Litoměřicka či insitní básně z Benešovska nad Ploučnicí. Tyto texty, i přes svou poetickou odlišnost, hrají klíčovou roli v regionální literatuře a určují její směr a vývoj. Kromě literatury regionů obsahuje první číslo také překlady, které poukazují na trvalé vztahy mezi severními Čechami, Polskem, Německem a Lužicí. Mezi autory z Litoměřic najdeme Jaroslava Balvína, Pavla Groha a další. Ústí nad Labem reprezentují Martin Fibiger a Ivo Harák. Děčín přináší Jitku Filařovou a Radka Fridricha, zatímco z Benešova nad Ploučnicí se představují Zdeněk Feher a Jakub Chadima. Jablonec nad Nisou zastupují Jiří Koten a Josef Straka, a z Liberce Pavel Brycz a další. Překlady zahrnují autory jako Andreas Hennig a Roman Śliwonik.