Hal Hartley has been at work for a quarter of a century and his films still seem like fresh discoveries. Independent, individualistic, idiosyncratic, and indefatigable, he defies all known pigeonholes, and this balanced, wide- ranging collection marks a welcome new stage in the exploration of his work. - David Sterritt, author of The Cinema of Clint Eastwood: Chronicles of America
This book analyses the distinctive screen art of Geraldine Chaplin and uncover parallels between her performances and her father's work on film and thereby explores the rich and surprising relationships between art cinema and silent film comedy, and between modernist and classical cinematic performance.
Kniha psaná chaosem sestává s kratších textových útvarů básnických, které jsou proloženy a souzní s částmi prozaickými. Jde o deníkový záznam Pavla Zajíčka z roku 1995 doplněný o text z roku 2007, který je jakousi reflexí či vysvětlením autorových zápisků. Jde o velmi otevřené autobiografické texty - Všechny ty napáchaný kurevstva - Zůstávaj bez odplaty - Jsem v nich otištěn - v nichž se mísí záznamy Zajíčkem odpozorovaných a prožitých situací s pocity, které ony prožitky v autorovi zanechávají. Název Kniha psaná chaosem je totožný s CD Zajíčkovy skupiny DG 307, sbírka také obsahuje několik textů, které DG 307 dodnes hrají.
Úplný soubor básnicko-deníkových knih Pavla Zajíčka, jedné z nejvýznamnějších osobností českého literárního, hudebního a výtvarného undergroundu 70. let. Pavel Zajíček (* 15. 4. 1951 v Praze) odešel v roce 1980 do exilu a v letech 1980–90 žil ve Švédsku a Spojených státech. Ve svých dvaadvaceti letech založil spolu s Milanem Hlavsou experimentální hudební soubor DG 307, pro nějž psal texty a společně s Hlavsou komponoval hudbu. Tento soubor působil v letech 1973–75, poté byl Zajíčkem dvakrát obnoven: poprvé v roce 1979 (hrál do roku 1980), podruhé v roce 1992. DG 307 – s mnoha personálními obměnami – vystupují koncertně dodnes. Zajíček svými básněmi přispěl též k několika (později též na LP a CD vydaným) projektům skupiny The Plastic People of the Universe. Své texty ze 70. let, které nebyly určeny pro soubor DG 307, vydával Zajíček v letech 1977–80 v řadě autorských samizdatů, které se vyznačovaly unikátní grafickou koncepcí a výtvarnou výzdobou. V jediném exempláři byla vydána například tzv. Mařenická kniha (1977) a jen v několika kopiích se dochovaly samizdaty Dopisy (Tok okamžiků) (1977), Vyslov sám sebe i svuj svět (1977), Úlomky skal (1979), Roztrhanej film (1980), Šedej sen (1980) a Listy k čemukoliv (1980). Tyto soubory jsou shrnuty do přítomného svazku.
Dílo dosud roztroušené po časopisech a novinách, 23 rozhovorů (doplněných o 170 fotografií), které PZ poskytl médiím v uplynulých třiceti letech. Nerad hovořil o sobě, spíše se snažil zprostředkovat vlastní vnímání, jakési vnitřní obrazy, té části uměleckého projevu, která jím momentálně prostupovala, ať už to byla hudba, poezie, výtvarné umění. Svými odpověďmi nabízel klíč k branám svého světa a náznak možného interpretačního návodu, který může vést k porozumění jeho dílu. Sám to v jednom rozhovoru komentoval slovy: Nebudu se vzdalovat od svejch vnitřních zásad, to znamená, že ti nebudu odpovídat na otázky jak žiju, nebudu příliš popisovat místa, kde žiju nebo kde jsem žil, jistý věci jsou pro mě příliš obnažující a držím je v sobě. Používám je třeba ve svým psaní, ale ne při rozhovoru, kterej se potom objeví na nějakejch stránkách. Nelze tedy vždy na otázky očekávat jednoznačné odpovědi. Imaginativními replikami ale Zajíček paradoxně povyšuje publicistický žánr, kam rozhovor spadá, do kategorie krásné literatury a rozšiřuje tak v podstatě svou vlastní literární práci. Pavel Zajíček (1951) nepatří pouze k ústředním postavám českého hudebního undergroundu, (v roce 1973 založil experimentální hudební skupinu DG 307, podílel se na textech i vystoupeních Plastic People of the Universe), je rovněž svébytný výtvarník a originální literát. Jeho básnické sbírky vycházely v samizdatu ve vlastní, originální grafické úpravě, po roce 1989 pak v nakladatelstvích Torst, Vetus Via, Maťa a Pulchra. Dohromady je možné napočítat více než deset titulů. Společným znakem celé Zajíčkovy tvorby je reflexe aktuálního stavu jeho světa vnitřního i vnějšího, jakoby náhodně vybraná, ale současně přesně vymezená fragmentárnost vněmů. Jde o jakési niterné útržky a úlomky reality, které však jako ostré střípky řezavě upozorňují na nebezpečí existenciální pasti, do níž může člověk spadnout, začne-li provádět kompromisy sám se sebou a se svým okolím. Podobně jako Jiří Kolář nebo Jan Hanč používá i Zajíček krátké a často pseudodeníkové záznamy, okamžiky vytržené z proudu času, z nichž si však celistvý příběh musí uspořádat čtenář sám ve své imaginaci. O to je tato forma výpovědi naléhavější, barvitější a hlubší než běžně psaná próza. Zajíček totiž nenabízí pasivní čtení povrchně pojatých podnětů, obsahů, jde hlouběji, za běžně vnímanou realitu. Přitom čtenáře vybízí k myšlenkovému dobrodružství v podobě odlišného pohledu na automaticky, konformně či nezbytně nutně přijímaný svět kolem nás, jenž ale ruší vnitřní svobodu jedince a člověka proměňuje v dobře zaběhnutý lidský stroj. Zajíčkovo psaní je v současném českém literárním a básnickém prostředí nejen unikátní svou jazykovou originalitou, ale především jako každá opravdová literatura podává svědectví o duši citlivého člověka, který, vědom si své jedinečnosti a vnitřního bohatství, nechce ani za cenu existenční nejistoty rezignovat před světem, i když se s jeho podobou a zavedenými pravidly úplně neztotožňuje. Imaginace, jež v podobě slov značí Zajíčkovy verše, se ve stejné míře promítá i v jeho výpovědích, které o své práci poskytl v rozhovorech.
Výbor z tvorby Pavla Zajíčka, básníka, textaře a frontmana legendární podzemní kapely DG 307 oživuje náladu mladé nespokojené generace 70. a 80. let. Svým provokativním, nihlizujícím tónem tato poezie útočí na mravní rozklad tehdejšího společenského těla, na přitakání těmto podmínkám, na konzumní spokojenost.
Podtitul: zlomky z let 90tejch. Sugestivní sbírka poezie básníka, zpěváka, skladatele a vedoucího undergroundové skupiny DG 307.
Knihu moří napsal Pavel Zajíček v roce 1980 poté, co byl nuceně vystěhován z Čech do švédského exilu. Ukázky z tohoto díla byly ojediněle v samizdatu publikovány, jako celek však Kniha moří nikdy nevyšla a zůstala tak po dobu třiceti let pouze v rukopise. Ačkoliv jde o titul citovaný, zejména v souvislosti s českou undergroundovou tvorbou sedmdesátých a osmdesátých let minulého století, čtenáři dosud neměli možnost se s ním blíže seznámit. Texty v Knize moří lze zařadit do kategorie poezie, i když mají z větší části podobu delších, jakoby prozaických útvarů, podobných deníkovým záznamům. Jde o velmi otevřené autobiografické psaní, záznamy reflexí, emocí, vjemů a pocitů, které básníka obklopily v reakci na nenadálou životní změnu. Mísí se tu záznamy odpozorovaných a prožitých situací s pocity, které ony prožitky v autorovi zanechávají. Kniha moří vychází v bibliofilském vydání v omezeném nákladu. Její součástí je originální grafika Davida Němce a CD Zajíčkových DG 307, na němž jsou texty Knihy moří zhudebněny.
Tato kniha byla vydána českým nakladatelstvím Twisted Spoon Press, které sídlí v Praze a vydává díla českých a slovanských autorů v anglickém jazyce. Oficiální anotace nakladatele: Musician, artist and poet, Pavel Z. was one of the leading figures of the Czech underground that operated outside the official culture imposed by the former communist regime. The trial that sent him and several others associated with the experimental rock group the Plastic People of the Universe to prison for their activities gave rise to the human rights declaration Charter 77. Later exiled, Pavel Z. first lived in Sweden and then in New York City, eventually resettling in Prague in the mid-1990s. Time Is a Mid-Night Scream is his poetic testimony of this period, a time of transformation for both himself and his city.
Básník, textař, hudebník a výtvarník Pavel Zajíček, vůdčí osobnost skupiny DG 307, vytváří ve své nové próze z útržků vzpomínek, zápisků, básní v próze, reflexí a záznamů mozaiku celého svého života. V mimořádně citlivých osobních vyznáních se vrací ke své matce a prarodičům, vyvolává své dětsví v 50. letech, zaznamenává tíživou atmosféru 70. let, evokuje svůj švédský a americký exil a v působivých fragmentech zachycuje život v současných Čechách.
