Katalog k výstavě Jan Jedlička plánované od 28. 4. 2021 v 2. patře Městské knihovny v Praze. Jan Jedlička je malířem, kreslířem, grafikem, fotografem a filmařem, ale také chodcem, pozorovatelem a médiem. Jeho obrazy jsou především záznamem toho, co prožívá při chůzi krajinou a v závislosti na jejích proměnách. Kombinováním nejrůznějších technik a médií vytváří vícevrstevnaté obrazy míst, sledovaných obvykle v dlouhých časových horizontech. Katalog, který doprovází monografickou výstavu, připravenou pro prostory Městské knihovny Galerie hlavního města Prahy, jako první představuje Jedličkovo dílo vcelku. Není koncipován chronologicky, ale jako mapování autorova pohybu krajinou a cestami různých uměleckých strategií. Protože každé Jedličkovo dílo je bez výjimky spojeno s určitým místem a časem, je také výběr děl tematicky členěn podle tří nejvýznamnějších geografických oblastí, v nichž autor pobýval: italská Maremma, Praha a některé oblasti britských ostrovů.
Kateřina Svatoňová Livres







Mizení: Fenomény, mediální praktiky a techniky na prahu zjevného
- 300pages
- 11 heures de lecture
Zatímco evropská filosofická tradice se zaměřuje na zjevování věcí, teorie a filosofie médií se soustředí na nástroje, techniky a praktiky, které umožňují toto objevování. Mediální operace určují, co lze zobrazit či vyslovit, a zánik určitých formací souvisí se změnou či vynálezem nových technik a reflexí materiálně-technických dispozic. To vede k významu operací dezintegrace a destabilizace, které narušují zdánlivě stabilní formace, jako jsou politické režimy a umělecké koncepty. Kolektivní monografie vychází z dialogu inspirovaného mezinárodní konferencí Dis/appearing a zkoumá mediální operace objevování a mizení. Zhodnocuje česko-německé diskuse zaměřené na teoretická a filosofická východiska mediality, navazující na fenomenologickou tradici, která spojuje německou a českou filosofii. Cílem je kritika a nová interpretace v kontextu současného výzkumu médií a kulturních technik. Autoři pocházejí z různých oborů a zahrnují české (Václav Krůček, Miroslav Petříček, Martin Pokorný, Karel Thein, Josef Vojvodík) a německé autory (Claudia Blumleová, Nadja Ben Khelifaová, Manuela Klautová, Bettine Menkeová, Katharina Reinová, Jörg Sternagel, Wolfgang Struck). Příspěvky jsou rámovány mezinárodním pohledem (Georges Didi-Huberman, Matthew Solomon) a vymezením společné metody (Lorenz Engell, Bernhard Siegert), doplněné komentářem editorek Kateřiny Svatoňové a Kateřiny Krtilové.
Kniha, věnovaná působení Laterny magiky zejména v období let 1958–1992, nepředkládá kompletní dějiny jednoho divadla, ale ukazuje ji jako komplexní fenomén poznamenaný mnoha dobovými, kulturními, uměleckými, personálními, ideovými, politickými, technickými či technologickými proměnami, jež se různě a s odlišnou intenzitou projevovaly v jejích inscenacích. Jeho povaha je určována především mnoha ambivalencemi: Laterna magika je jak fragmentární, tak celistvá, rozptylující i imersivní, minulá i současná, reprodukovaná i živá, tradiční i progresivní, ideologická i k ideologii kritická, lidová i elitní, decentní i voyeurská. S každou inscenací a hlavně s každou novou fasetou, se otevírají další a další protimluvy, komplikace a paradoxy, které ukazují, že právě skrze Laternu magiku má smysl se dívat na kulturu socialistického i postsocialistického Československa posledních šedesáti let.
Kniha je zaměřena na archeologii virtuálního prostoru a putující koncept „odpoutaných obrazů“, které ho zaplňují a utvářejí. „Odpoutanými obrazy“ jsou myšleny obrazy, které se odpoutávají od plochy, okna, rámu a centrální perspektivy, přesně vymezených stylových etap, diskurzu tradiční uměnovědy. Text zkoumá jednotlivé strategie odpoutávání obrazů, nejprve v české moderně přelomu 19. a 20. století, dále se zabývá tím, jaký vliv na zobrazování má proměna vědeckého uvažování o prostoru a teorie čtyřdimenzionality od počátku 20. století. Cílem knihy není pouze popsat historickou proměnlivost úvah o vnímání, o pojetí prostoru a alternativních strategií zobrazování, ale zároveň zproblematizovat některé pojmy, které byly vytvořeny pro materiální dvojdimenzionální obraz a začínají být pro virtuální či multimediální, vícedimenzionální obraz nedostatečné.
2 1/2 D aneb prostor (ve) filmu v kontextu literatury a výtvarného umění
- 192pages
- 7 heures de lecture
Studie Kateřiny Svatoňové, která se zabývá vývojem vnímání prostoru ve filmu a filmových teoriích a jejich vztahu k obecným prostorovým teoriím v literatuře, psychologii, fyzice či filosofii a k reálnému, žitému prostoru. Autorka dochází k závěru, že prostor je základní kategorií, na níž stojí film jako umělecké dílo, i jako médium zprostředkovávající realitu. Film tak je na pomezí fikční reprezentace (jakožto dvojdimenzionální zpodobnění) a trojdimenzionální reality, má tedy kvalitu jakéhosi 2,5 D prostoru.
The Sešit Reader
- 382pages
- 14 heures de lecture
Anglický výběr esejí publikovaných v odborném periodiku Sešit pro umění, teorii a příbuzné zóny za posledních deset let.
Tato publikace je kritickým zpracováním zcela neznámé pozůstalosti jednoho z předních českých kameramanů, Jaroslava Kučery, spolupracovníka Věry Chytilové, Vojtěcha Jasného, Karla Kachyni, Zdeňka Podskalského, Oldřicha Lipského či Petra Weigla. Kniha se pokouší jednak o teoretické uchopení práce kameramana a jeho základních mediálních praktik v jejich obecnosti, jednak o postižení specifických postupů Jaroslava Kučery. Skrze archiv umělce dovoluje proniknout k jeho myšlení obrazem, přiblížit se jeho pohledu a zkoumat vazby mezi jeho vlastní fotografickou a soukromou filmovou tvorbou a profesionálním natáčením. Zároveň se snaží o načrtnutí plastického obrazu některých specifických rysů umělecké i populární tvorby socialistického Československa. Část textu v angličtině.
Medienwissenschaft
- 412pages
- 15 heures de lecture
Východiska a aktuální pozice německé filozofie a teorie médií. Antologie představí specifický teoretický směr uvažování o médiích, který značně problematizuje dosavadní historické a archeologické pojetí média a posouvá ho do odlišných teoretických a zejména filozofických kontextů. Zahrnuje základní, doposud nepřeložené texty německé teorie a filozofie médií: jednak texty mezinárodně známých autorů (Niklas Luhmann, Friedrich Kittler a Hans-Jörg Rheinberger), jednak programové texty současné teorie a filozofie médií a také novější texty k aktuálním otázkám výzkumu médií, kultury a techniky od renomovaných autorů (Hartmut Winkler, Bernhard Siegert nebo Joseph Vogl).


